Autor fotografie: Royal Navy|Popisek: HMS Warrior 1860
Loď, která byla v dějinách námořního válečnictví přelomová téměř stejně jako mnohem populárnější a známější Dreadnought. Přestože před ní bylo mnoho lodí poháněných parním strojem a několik lodí s pancéřovými pláty, tak to byl Warrior, který ukázal na několik desítek let cestu. Bitevní lodi se vyvíjely i po něm a přecházely od kasematových přes věžové až po regulérní predreadnoughty, které byly první opravdu moderní lodě. Ty už měly ale s Warriorem společného málo.
Loď, která byla stavěna jako odpověď na francouzskou opancéřovanou fregatu Gloire, měla ještě sesterskou loď HMS Black Prince.
V době své stavby se jednalo o největší válečnou loď své doby. Měla výtlak 9 200 tun a tak překonávala i největší dřevěnou loď své doby - francouzskou Bretagne s jejími 6 770 tunami. Tato velikost byla později považována až za zbytečně velkou a zbytečně nákladnou.

Loď měla celodřevěnou konstrukci a na povrchu byla vybavena pancéřovými plechy tloušťky 4,5 palce (114 mm). Loď nebyla chráněna pancéřovým pásem po celé délce, ale nechráněná část byla rozdělena do mnoha vodotěsných prostor, aby se omezilo zaplavování.
Výzbroj tvořilo 26 kusů 68 liberních (206 mm) předovek s hladkou hlavní o délce 9 stop a 6 palců (2 896 mm), 10 zadovek systému Armstrong - 110 liberních (178 mm) s délkou drážkované hlavně 99,5 palce (2527 mm) a ještě 4 rychlopalná 40 liberní (121 mm) děla s délkou drážkované hlavně 2700 mm.
Pohon tvořilo 10 kotlů a parní stroj od firmy John Penn and Sons o výkonu 5 772 koní pohánějící jedinou hřídel se šroubem. Loď měla běžnou zásobu 867 tun uhlí a s nimi dojezd 2 100 námořních mil. Maximální rychlost pomocí pouze páry činila 14 uzlů.
Kromě parního stroje byly na lodi tři stěžně a maximální plochu plachet 4 497 metrů čtverečních.
Loď byla postavena v loděnici Thames (Thames Ironworks and Shipbuilding Company). Kýl byl položen 6 června 1859, na vodu byla loď spuštěna 29. prosince 1860 a do služby vstoupila v srpnu 1861.
Během stavby se často měnila zadání a byly připomínky a loď se tak zpožďovala a prodražovala. Nakonec muselo ministerstvo firmu podpořit 50 000 Librami, protože jinak by došlo k bankrotu loděnice.
Loď byla v pohotovosti během Rusko-turecké války (1877-1878), kdy se Britové obávali, že vítězící Rusové by mohli zaútočit na Cařihrad. Poté sloužila jako strážní loď.
V roce 1887 byla loď překlasifikována na bitevní loď třetí třídy a o pět let později na pancéřový křižník, aniž by na lodi proběhla nějaká změna. V roce 1894 měla projít modernizací, ale po instalaci jediného kotle z modernizace sešlo. V roce 1900 byla překlasifikována na hulk a krátce sloužila jako depotní loď torpédoborců a poté v torpédové škole v Portsmouthu.
V roce 1904 bylo její jméno změněno na Vernon III. Po první světové válce byla loď definitivně považována za zastaralou a v roce 1925 byla prodána na šrot. Jenže vzhledem k tomu, že v této době byla ještě spousta šrotu z první světové války (a mimochodem bylo také rok po Washingtonské konferenci), tak to lodi pravděpodobně zachránilo "život". Místo sešrotování byla loď využívána jako cisterna. Za druhé světové války se víceméně vrátila do služby a sloužila jako depotní loď minolovek, ale opět přišla o své jméno, které bylo uvolněno pro stavěnou letadlovou loď.
V roce 1960 se poprvé začal přetřásat návrh na renovaci lodi. V roce 1967 se zastupitelství Londýna rozhodlo loď koupit a udělat z ní atrakci. Jen pro zajímavost - místo původních děl byly vyrobeny jejich atrapy ze sklolaminátu. V roce 1982 byla rozpracovaná loď ukázána veřejnosti. Dokončena byla v roce 1987 a byla přejmenována na HMS Warrior (1860), aby nedošlo k záměně se stejnojmennou lodí uvedenou do služby v roce 1960.
Autor: Ing. Štěpán Luňák