Holubičí povaha Vladislava Jagellonského

Holubičí povaha Vladislava Jagellonského
Autor: Joao do Cró, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Vladislaus_II_of_Bohemia_and_Hungary.jpg|Popisek: Vladislav Jagellonský
13 / 03 / 2018, 10:15


O peripetiích, za kterých se Vladislav Jagellonský dostal k české koruně, jsme již psali na začátku března. Nyní se proto podívejme na následující etapu králova života, tedy samotné panovníkovo vládnutí.

Král Vladislav Jagellonský převzal český trůn po kontroverzním kališníku Jiřím z Poděbrad. Před malého patnáctiletého chlapce byla tak postavena nelehká výzva – sjednotit nábožensky rozdělený národ a dostat zemi zpět do hospodářské prosperity.

Když Jiří z Poděbrad na jagellonském dvoře domlouval předání dědičné české koruny, jednou z jeho podmínek také bylo, že polský rod vykoupí království z dluhů. To se bohužel nestalo a kralevic se při svém příjezdu do Prahy dostavil s otevřeným srdcem, odhodláním, ale prázdnými kapsami. Proti sobě měl navíc nebezpečného a silného nepřítele - uherského krále Matyáše Korvína. Matyáš se celý svůj život usilovně snažil získat česku korunu, ale v jeho snahách mu nepomohl ani císař Fridrich III ani papež Sixtus IV. Mezi Matyášem a Vladislavem od jeho zvolení králem tak vypukla nesmiřitelná válka, při níž se obě strany natolik unavily, že byly nuceny po osmi letech uzavřít příměří. Olomouckou smlouvou z roku 1479 byly české země rozděleny na dvě části a oba panovníci tak nesli titul „český král“.

psali jsme: Jak polský král přijal českou korunu z rukou kališníka

Vladislavova holubičí povaha se projevovala i v jeho vztahu ke šlechtě. Panovníkovi se s nadsázkou říkalo „král bene“, jelikož byl velmi mírný. Aristokracii totiž často ustupoval a na jejich požadavky jim nejčastěji odpovídal latinským „bene“, tedy „dobře“. Zároveň se o něm povídalo, že ve sporech mezi dvěma stranami se vždycky rozhodne pro tu, s jejímiž zástupci se sešel jako s posledními. Jelikož si byl panovník vědom, že má, i přes Olomouckou smlouvu, proti sobě nebezpečného Matyáše Korvína, snažil se nepůsobit arogantně, a spory řešil vždy kompromisy. Šlechta ale tento jeho vstřícný krok naopak vnímala jako slabost, které náležitě využívala a zanedlouho začala panovníka plně ovládat.

Ani v soukromém životě nebyl Vladislav rozhodný a přímo podléhal taktikám svých rádců. V roce 1476 tak v zastoupení uzavřel sňatek s dvanáctiletou vdovou Barborou Braniborskou, ale nikdy si ji nepřivedl s sebou do Prahy. Už o rok později tak jeho rádci začali přemýšlet nad novou manželkou, ale Vladislav se stále, jako katolík, cítil vázán manželským slibem. Nakonec však stejně začal usilovat o rozvod, ale ten mu papež Inocenc VIII., který byl za jedno s Matyášem, nechtěl povolit. Dokonce Vladislavovi pod pohrůžkou nařídil, aby sňatek stvrdil manželským stykem. Český král odmítl a za žádnou cenu nechtěl Barboru v Praze uvítat.

psali jsme: Ponižující smrt milovníka Albrechta z Valdštejna

I přes nadále trvající sňatek s Barborou se Vladislav v roce 1490 oženil za vdovu po Matyáši, Beatrix Neapolskou. Královna byla velmi chytrá žena a svatbu sama iniciovala, jelikož si chtěla upevnit svůj finanční vliv v Uhrách. Poddaní ji neměli moc rádi, protože nepovila Korvínovi syna, ale již v době, kdy si brala Vladislava, bylo jasné, že ani jemu nezplodí dědice. Jejich manželství, společně s Vladislavovým předchozím sňatkem s Barborou, bylo v roce 1500 papežem Alexandrem VI. nakonec anulováno.

Ještě ten stejný rok začali královi nejbližší přemýšlet nad tím, za jakou novou urozenou dámu krále Vladislava oženít. Výběr nakonec padl na dceru francouzského hraběte – Annu z Foix a Candale. Anna Vladislavovi porodila dvě děti, dceru Annu a syna Ladislava. Velmi brzo po narození Anny bylo mezi Vladislavem a římským císařem Habsburkem Maxmiliánem I. dohodnuto, že si Anna i případný budoucí Vladislavův syn (který se nakonec opravdu narodil) vezmou císařova vnoučata. Tato dohoda tak byla prvním předpokladem pro habsburské nástupnictví na českém trůnu.

Nepřehlédněte na Security magazínu: Defence - tanky, lodě,  letadla, obrněné vozy. Jaké jsou nejnovější trendy ve zbrojním a obranném průmyslu? S námi víte více

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace