Hon na císařský bitevní křižník SMS Goeben se Britům nepovedl

Hon na císařský bitevní křižník SMS Goeben se Britům nepovedl
Autor: Europeana 1914-1918 [CC BY-SA 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], via Wikimedia Commons|Popisek: SMS Goeben
07 / 07 / 2019, 16:30

Neuvěřitelný příběh útěku bitevního křižníku SMS Goeben z pasti Středozemního moře a neschopnosti britské admirality ve Velké válce.

Německé námořní síly ve Středozemním moři tvořily v srpnu 1914 dvě nové lodě, bitevní křižník Goeben a lehký křižník Breslau. Druhého dne toho měsíce doplňovaly uhlí v Messině, když Itálie vyhlásila neutralitu. Německý admirál Souchon předvídal nepřátelské akce proti Francii, a tak okamžitě vyplul na moře s cílem přerušit přepravu vojsk ze severní Afriky. Stačil však jen bombardovat dva přístavy, když obdržel rozkaz k přesunu do Istanbulu, jelikož Německo uzavřelo spojenectví s Tureckem. Cestou se setkal se dvěma britskými bitevními křižníky, jež přesto, že ještě nebyly ve válce, obrátily a začaly jej sledovat. Německé lodě se rozdělily, unikly Britům a 5. srpna se opět setkaly v Messině, kde jako válčící jednotky směly zůstat nanejvýše 24 hodin.

Po vyhlášení války 4. srpna velitel středomořské oblasti admirál Milne rozvinul své bitevní křižníky na čáře západně od Sicílie, kde kryly přesuny francouzských vojsk ze severní Afriky proti německým nájezdům. Kontradmirál Troubridge se čtyřmi pancéřovými a čtyřmi lehkými křižníky měl za úkol zabránit případnému Souchonovu pokusu připojit se k Rakušanům na Jadranu. Teprve 5. srpna v 17,00 hodin se Milne dověděl, že Goeben se vrátil do Messiny, a vyčlenil síly k uzavření severního východu z úžiny. Souchon v tísni žádal o podporu rakouského loďstva, ta však byla z politických důvodů odmítnuta.

Němci opustili přístav v souladu s požadavkem dne 6. srpna v 16.00 hodin a lehký křižník Gloucester, jediná loď u jižního východu z úžiny, hlásil, že míří na východ. Gloucester je i nadále sledoval, ale Dublin, vyslaný mu na pomoc, jej nenašel a připojil se k Troubridgeovým silám.

V 16.00 hodin dne 7. srpna minul Souchon mys Matapan a Gloucester, několikrát ostřelovaný a s tenčícími se zásobami uhlí, dostal rozkaz k návratu.

O šestnáct hodin dříve, o půlnoci ze 6. na 7. srpna, Troubridge usoudil, že Goeben nemíří na Jadran, a zahájil stíhání, jelikož zprávy z Gloucesteru udávaly rychlost Němců pouhých 17 uzlů. Troubridge mohl dosáhnout 21, což by znamenalo akci za denního světla. 280mm děla Goebenu měla větší dostřel proti jeho 234mm a 190mm a 4-5 uzlů rychlosti navíc by mu umožnilo určovat vzdálenost. Troubridge dospěl k závěru, že Němci jsou v převaze, a ve 4.00 hodin se rozhodl odpoutat a nevyhledávat střetnutí. Milne se o tom dověděl v 5.15 a se skrytou výčitkou zapochyboval o správnosti takového rozhodnutí, načež Troubridge reagoval v 8.30 nesouvislým ospravedlněním.

Dne 8. srpna v 0.35 hodin Milne se zpožděním vyrazil se svými bitevními křižníky z Malty, aby pátral po Souchonovi, neustále jej však rušily a okrádaly o čas telegramy z Londýna s nejednoznačnými stanovisky k zahájení nepřátelských akcí proti Rakousku. V té době bylo ještě dostihnout Goeben, protože společně s Breslau uvázly v Egejském moři s docházejícími zásobami uhlí a vyčkávaly na turecké povolení ke vstupu do Dardanel, které obdržely teprve v 17.00 hodin dne 10. srpna.

Následující válečný soud zprostil Troubridge viny, nikdy se však už nevrátil na moře. Milne byl obviněn z nesprávného rozvinutí křižníků a zbytek války pobíral poloviční žold. Skutečným viníkem však byla Admiralita, která nejprve odsouhlasila Milneovu podporu Francouzům a později zmatkovala kolem nepodstatné otázky Rakouska.

A SMS Goeben?

Již jako Yavuz

16. srpna 1914 vplul i s křižníkem Breslau do Cařihradu, kde jedna z nejmodernějších lodí 1. světové války vstoupila do služeb tureckého námořnictva. Nově se přejmenovala na Yavuz Sultan Selim a z německého admirála Souchona se stal hlavní velitel sultánova námořnictva.

Bitevní křižník zle zatápěl ruské Černomořské flotile a Britům ve Středozemním moři. Po skončení 1. světové války dále zůstával nejmocnější lodí turecké flotily a svou kariéru skončil až vyřazením v roce 1950. V roce 1963 byla tato nádherná ukázka práce inženýrů císařského Německa nabídnuta k odprodeji jako muzejní loď Západnímu Německu, ale nabídka byla odmítnuta a roku 1976 byla loď sešrotována.

 

Zdroj: Lodě 20. století

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace