,,Horko" nad Baltem: Sovětský svaz sestřelil dvě švédská letadla během tří dnů. Jak viník i oběť incidentu svorně lhali

Na počátku padesátých let už byla studená válka v plném proudu, málo se ale ví o incidentech z roku 1952, kdy Sovětský svaz sestřelil během tří dnů dva švédské letouny. Ale ani Švédsko nebylo bez viny, a jak se později ukázalo, také lhalo.

Psal se rok 1952 a studená válka zuřila na všech frontách. Právě v tomto roce se však odehrál incident, který poznamenal nikoliv sovětsko-americké vztahy, které hrály ústřední roli ve studené válce, ale v tomto případě sovětsko-švédské vztahy.

13. června 1952 zmizelo beze stopy švédské dopravní letadlo DC-3 Hugin s 8 lidmi na palubě nad Baltským mořem. Stroj byl sestřelen a nikdo nepřežil. Podle tehdejších vyjádření představitelů švédské armády a vlády vykonávalo letadlo pravidelný výcvikový let. Švédsko posléze požádalo Sovětský svaz, aby se k incidentu rovněž vyjádřilo, ale snaha se minula účinkem. Sověti tehdy popřeli jakoukoliv účast v sestřelení švédského stroje.

Jak se později ukázalo, ze sestřelením letounu stáli právě Sověti, nicméně se k tomu v roce 1952 nepřiznali. K tomu došlo až v roce 1991, kdy generál Fjodor Šinkarenko přiznal, že nařídil stíhači MiG-15, aby DC-3 sestřelil. Boris Jelcin také v roce 1991 uznal, že DC-3 se pohyboval v mezinárodních vodách, když byl sestřelen Sověty. Vrak letounu byl nalezen až v roce 2003, tedy mnoho desítek let od incidentu. O rok později byl vrak DC-3 vyzvednut na povrch a později skončil ve švédském leteckém muzeu.

                                Vrak DC-3 ve švédském leteckém muzeu (Zdroj: CC BY-SA 3.0)

 

Jenže ani Švédsko v tom nebylo zcela nevinně a nemluvilo pravdu. DC-3 totiž rozhodně nevykonával rutinní cvičný let, ale stroj byl napěchován rozvědným vybavením a prováděl průzkum, přičemž jeho cílem byl nový sovětský radar umístěný blízko město Liepāja v Lotyšsku. Švédsko chtělo potom předat informace Severoatlantické alianci za moderní elektronické a technické vybavení, které potřebovalo pro obranné účely. Na palubě DC-3 byli technici, zpravodajci a představitelé ministerstva obrany a podle nepotvrzené teorie i americký zástupce, který reprezentoval NATO.

Atmosféra vzájemné nedůvěry začala stoupat, až dosáhla 16. června pomyslného vrcholu, který plynule přešel do diplomatické roztržky. V ten den totiž dvě stíhačky MiG-15 sestřelily další švédský stroj, tentokrát létající člun PBY Catalina, které provádělo společně s další Catalinou pátrací operaci po sestřeleném letounu DC-3. Catalina byla nucena přistát na vodě a všech 5 členů posádky pak bylo vyzvednuto západoněmeckou nákladní lodí, která se zrovna v oblasti pohybovala. Obě země, Švédsko a Sovětský svaz v důsledku incidentu málem přerušily vzájemné diplomatické styky. Před sovětskou ambasádou ve Stockholmu se konala řada protestů a demonstrací.

Podle Švédů sestřelili Sověti Catalinu v mezinárodním vzdušném prostoru, Sověti však argumentovali tím, že to byl právě švédský létající člun, který narušil hranice jejich země. Kdo měl v tomto případě pravdu? Podle některých zdrojů se měla Catalina skutečně přiblížit chybným manévrem k jednomu estonskému ostrovu. Reakce následovala záhy v podobě vyslání dvou Migů.

Jeden z pilotů Nikolaj Semernikov pak popisoval situaci takto: ,,Právě svítalo, když si nás Švédové všimli a mířili do neutrální zóny. Dostižení jejich stroje bylo otázkou několika sekund. Přiblížili jsme se na vzdálenost asi 20 metrů a dali Švédům najevo, aby nás následovali na naše letiště. Nicméně jejich stroj pokračoval ve své cestě." Na druhé straně i když Catalina opustila sovětský vzdušný prostor, bylo pilotům nařízeno Catalinu ,,sundat". Zajímavostí je, že za sestřel švédského letounu byli piloti vyznamenáni Řádem rudého praporu.

Detaily obou incidentů pronikly plně na švédskou i sovětskou veřejnost až o 40 let později. Nicméně v roce 1956 sovětský vůdce Nikita Chruščov při důvěrném rozhovoru se švédským premiérem Tagem Erlanderem přiznal, že ze sestřely je zodpovědný právě Sovětský svaz. Události každopádně poznamenaly švédsko-sovětské vztahy a hrozily v jednu chvíli přerůst v rozvázání diplomatických styků.

 

Zdroj: Russia Beyond

Tagy