Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Zákop 1th Cheshire Regiment na Sommě, 1916
V září 1918 vydala německá vláda diplomatickou protestní nótu, v níž tvrdila, že brokovnice Winchester M 97 Trench Gun je nelegální zbraní, protože haagská úmluva z roku 1907 "především zakazuje nasazení zbraní nebo materiálů, jejichž cílem je způsobovat nadbytečné utrpení."
Žádná válka není pěkná, ale válka první světová, v níž byly statisíce mužů hnány přes ostnaté dráty vstříc nejen kulometné palbě, aby na nepříteli na několik dní dobyli několik desítek nebo stovek metrů prostoru, patří nepochybně k těm velice odporným. Defenzíva zde měla dramaticky navrch nad ofenzívními prostředky, a než se s tím válečné umění v podání velících generálů dokázalo racionálně vypořádat, bez jakéhokoli užitku vyhasly životy milionů. Jeden ze způsobů, jak podpořit šance vlastní útočící pěchoty vnesli na moderní bojiště také Američané. Vyzbrojili v roce 1918 svou pěchotu brokovnicemi. A nepřítel užívající bojové otravné plyny, plamenomety nebo vedoucí neomezenou ponorkovou válku oficiálně... protestoval.
Válčící strany nasazovaly k likvidaci odvedenců protivníka pestrou paletu zbraní od těžkého dělostřelectva po bojové plyny. A vynálezy zkázy se nevyznačovala jen zákopová válka. Válka se vedla ve vzduchu s prvními nálety na města, na moři s Německem vyhlášenou neomezenou ponorkovou válkou. Nepředstavitelné podmínky zažívali vojáci nasazení na rakousko-italském pomezí v horách. Kulomety, kanóny, houfnice, moždíře, ruční granáty, první tanky, miny, samozřejmě bajonety, nože, polní lopatky, také plamenomety. Je celkem k nevíře, že si v takové době vysloužily zvláštní pozornost právě brokovnice, označené Německem za nehumánní a překračující meze civilizovaného válčení.
Za nasazením brokovnic americkou armádou najdeme tehdy kapitána Johna Pershinga, který v nich během filipínského povstání našel v roce 1900 účinný prostředek, jak v boji zblízka zastavit náboženským fanatismem hnané, po mučednictví toužící a mečem ozbrojené islamizované Mory. Standardní armádní revolver Colt .38 a často ani pušky Springfield neměly dostatečnou sílu, aby útočícího nepřítele zastavily. Co však na krátkou vzdálenost fungovalo spolehlivě, a vystavovalo okamžitá potvrzení o mučednictví, byla pumpovací brokovnice Model 97 Riot Gun.
Když pak již generál Pershing přišel v čele amerického expedičního sboru v roce 1917 do Evropy a jeho jednotky se zapojily do probíhající zákopové války, kromě řady dalších věcí, například tanků, věnoval pozornost i možnostem posílení pěchoty v boji na krátkou vzdálenost a ve stísněných prostorách. Zkušenosti z Filipín hovořily jasně a společnost Winchester Repeating Arms Company dostala objednávku na úpravu své brokovnice Model 97 pro vojenské využití.
Z Riot Gun, zbraně pro potlačování nepokojů, se stal Model 97 Trench Gun, zbraň určená pro použití v zákopech. Pumpovací brokovnice s 20palcovou hlavní (50,8 cm) a možností nasazení bajonetu, jehož užití umožňoval kovový perforovaný tepelný štít kolem hlavně, kterou opakované výstřely samozřejmě rozpálily. Jeden náboj v komoře, pět v zásobníku. Pro vojenské účely byly běžné brokovnicové náboje z lepenky nepraktické, nahradily je proto celomosazné. Každý obsahoval devět pelet o průměru 8,4 mm.
video: youtube
Pro podmínky zákopové války byla využitelná také možnost tzv. slamfire, zde řízeného, chtěného výstřelu během nabíjení náboje do komory - střelec držel stisknutou spoušť a s pohybem "pumpy" vpřed vyšel i výstřel. Zkušený voják tak dokázal vypálit všech šest ran ve dvou vteřinách, což mohlo mít v zákopu plném nepřátelských vojáků skutečně devastující účinek. Pak přišel ke slovu bajonet.
V červnu 1918 dodávky těchto zbraní umožnili vyzbrojit brokovnicemi padesátku vybraných mužů v každé pěší divizi. Pokud se vojákovi podařilo dostat do nepřátelského zákopu, měl díky účinnosti zbraně a krátké hlavni nad protivníky velkou výhodu a mohl velmi rychle ovládnout prostor na obě strany, než stihl nepřítel reagovat. Účinný dostřel pelet byl asi 50 metrů, přičemž podmínky použití a krátká vzdálenost prakticky zaručovaly zásah. Pro "čištění" nepřátelských zákopů nebylo na bojišti vhodnějšího prostředku. A Němci usoudili, že takhle ošklivě by se válka vést neměla, že civilizované národy ničí těla vojáků svých nepřátel dělostřeleckými granáty, plamenomety a kulomety, ale 54 pelet ve dvou vteřinách je již moc a to není fér.
V září 1918 vydala německá vláda diplomatickou protestní nótu, v níž tvrdila, že Winchester M 97 Trench Gun je nelegální zbraní, protože haagská úmluva z roku 1907 "především zakazuje nasazení zbraní nebo materiálů, jejichž cílem je způsobovat nadbytečné utrpení." Když to americká vláda, samozřejmě, odmítla jako nesmysl, pohrozilo německé nejvyšší velení popravit každého vojáka, který by u sebe brokovnici nebo dokonce jen náboje do ní měl (podobnost s plánovanou ochranou kaluží, jak ji plánuje Evropská komise čistě náhodná). Odpovědí generála Pershinga pak bylo, že v takovém případě budou Američané popravovat všechny německé vojáky vyzbrojené plamenometem nebo zubatým ostřím bajonetu. Není doložen případ takové popravy z jedné ani z druhé strany. Ostatně válka již netrvala dlouho. M97 Trench Gun, doplněný podobně zkrácenou verzí brokovnice M 12, nasazovala americká armáda i námořní pěchota za druhé světové války, a v menší míře ještě v Koreji a dokonce ve Vietnamu.
Zdroj: wearethemighty.com