Jednou ze vzácných válečných lodí uchovaných do dnešních dnů jako muzejní je loď jeho thajského veličenstva (HTMS) Meklong (Maeklong). Jde o doprovodné plavidlo (označované někdy jako korveta nebo šalupa) postavené spolu se sesterskou lodí Tachin koncem 30. let pro tehdejší Siam japonskou loděnicí Uruga v Jokosuce. Zatímco Tachin byl v červnu 1945 těžce poškozen, neopraven a vyřazen v roce 1951, Meklong prošel dlouhou službou, několika modernizacemi, a vyřazen byl až v roce 1995, a uchován jako muzeum. V Samut Prakan asi hodinu jízdy od Bangkoku máme díky tomu možnost spatřit na vlastní oči lehkou doprovodnou loď japonské předválečné školy.
Počátkem 30. let byl Siam (Thajsko), Japonsko a Čína ve východní Asii jedinými samostatnými, svéprávnými státy. Všude jinde panovaly koloniální správy světových mocností, především Británie, Francie, Nizozemska, a také Spojených států. Současně byl zemí, kde se až do raných 30. let držel absolutistický královský režim. V roce 1932 proběhl převrat, v zásadě nekrvavý, který po osmi staletích změnil režim země v konstituční monarchii. Jednou z vojenských hlav převratu byl Plaek Phibunsongkhram, který se v roce 1938 stává ministerským předsedou. Jeho programem byla modernizace země. Pod dojmem především italského příkladu byl nadšeným fašistou a štítem proti kolonialismu mu byl nacionalismus.
A to i ve vztahu k Japonsku, jehož cílem bylo nahradit evropský kolonialismus vlastním rozhodujícím vlivem, což se naplno projevilo po francouzsko-thajské válce z let 1940-1941. V té šlo o některé Thajsku přiléhající oblasti Francouzské Indočíny. Domácí katastrofou oslabená Francie byla přes vojenské úspěchy, včetně významného námořního vítězství nad thajským loďstvem u Ko Čangu (17. ledna 1941), nucena správu Indočíny postoupit - nikoli však Thajsku, ale císařskému Japonsku, které do konfliktu vstoupilo jako zprostředkovatel, a vztahy mezi oběma zeměmi se dále zhoršovaly. Thajsko čelilo 8. prosince 1941 japonské invazi, ale po necelém dni odporu přistoupilo na japonské podmínky, a 21. prosince se stalo japonským spojencem, a od ledna 1942 bylo ve válečném stavu s jeho protivníky.
Vraťme se však k lodím třídy Meklong. Byly objednány v roce 1935, spuštěny na vodu v roce 1936 a do služby vstupují v roce 1937. Loď Meklong 10. června. Šlo o lodě o výtlaku 1422 tun, jakého dosahovaly japonské torpédoborce třídy Kamikaze, a nesly také podobnou výzbroj skládající se ze čtyř jednohlavňových věží s kanónem ráže 120 mm a dvou 20 mm protiletadlových kanónů. Kromě toho nesly dva dvouhlavňové torpédomety ráže 450 mm, a pro lodě své velikosti dosti neobvykle také průzkumný hydroplán (Watanabe WS-103). Nesly také miny. Stroje s výkonem 2500 k jim dávaly maximální rychlost 17 uzlů.
V míru bylo jejich úkolem sloužit jako výcviková plavidla pro námořní kadety, ve válce pak jako víceúčelové lodě, dělové čluny a doprovodné lodě. Kromě Meklongu a Tachinu byly plánovány další dvě jednotky, ale projekt byl zrušen. Druhou světovou válkou prošly bez úhony, nebyly nasazovány, a to až do 1. června 1945, kdy nálet britských Libertatorů těžce poškodil Tachin. Meklong prošel v 50., 60. a 70. letech modernizacemi, při nichž byl odstraněn hydroplán, 120mm děla nahradily kanóny ráže 76 mm, a byla posílena protiletadlová výzbroj. Po vyřazení ze služby (20. března 1995) je uchováván v betonovém lůžku v pevnosti Chulachomklao.
Kromě Meklongu jsou v Královské thajské námořní akademii v Samut Prakanu vystaveny také zachované části pobřežní pancéřové lodi Dhoburi (přední věž, paluba a hlavní nástavby).