Hybridní Messerspit přišel o svůj Merlin. Motor DB 605A mu neslušel. Ale i s ním byl lepší než Bf 109G

Hybridní Messerspit přišel o svůj Merlin. Motor DB 605A mu neslušel. Ale i s ním byl lepší než Bf 109G
Autor fotografie: RAF official photographer, Crouch F W (Mr), Public domain|Popisek: Spitfiry Mk VB 131. perutě v červnu 1942
08 / 03 / 2024, 12:00

Od roku 1941 spojenecké letouny prováděly pravidelné útočné lety nad okupovanou Evropou a flak a nepřátelští stíhači představovali stálé riziko, že poškozené stroje padnou do rukou Luftwaffe. Mezi nimi svým osudem vyniká jeden Supermarine Spitfire Mk VB.

Jedním z 12 129 Spitfirů, které sjely z výrobní linky v Castle Bromwich, byl Spitfire Mk VB, registrační číslo EN830, který byl vybaven motorem Rolls-Royce Merlin 45. Ten letounu dával maximální rychlost 603 km/h. Tato verze osvědčeného stíhacího letounu měla dolet 760 km, dostup 10 700 m a výzbroj dvou 20mm kanonů a čtyř kulometů ráže 7,7 mm. Letoun poprvé vzlétl 30. dubna 1942 a následující měsíc byl 1. května 1942 předán technické jednotce (Maintenance Unit) č. 37 na základně RAF Burtonwood. Počátkem června 1942 vstoupil do operační služby u 131. stíhací perutě a dostal kód NX-X. Jednotka v té době operovala ze základny RAF Merston, odkud podnikala ofenzivní operace nad severní Francií. Dne 25. srpna 1942 byl letoun poškozen při nehodě a musel projít opravami.

V listopadu již byl zpět ve službě. Peruť nyní operovala ze základny Westhampnett a 18. listopad přinesl nízkou oblačnost a špatnou viditelnost, což byly ideální podmínky, za nichž Fighter Command podnikalo výpady zvané Rhubarb. Ty spočívaly v tom, že oddíl stíhaček/stíhacích bombardérů přeletěl kanál La Manche a poté letěl pod mraky a vyhledával vhodné pozemní cíle, které napadal palbou palubních zbraní. Peruť měla za úkol dva výpady. Dva piloti, kteří měli podniknout první, byli poručík (Pilot Officer) Bernard Scheidhauer ve Spitfiru Mk VB (EN830), a poručík Henri de Bordas. Oba byli příslušníky Svobodného francouzského letectva.

Spitfire Mk VB polské 303. perutě

Vzlétli ve 14:10 a po cestě přes kanál La Manche do Francie dorazili do St-Aubin-Sur-Mer u Caen. Poté zamířili nad Carentan v Normandii. U Ecausseville Scheidhauer zaútočil na vlak a poškodil ho. Současně však byl jeho Spitfire zasažen flakem, začal ztrácet palivo, a oba letouny se rozdělily. Henri de Bordas navzdory snaze kontaktovat Scheidhauera rádiem a kroužení nad oblastí nemohl svého spolubojovníka najít. Scheidhauer cestou zpět do Anglie nouzově přistál na poli na ostrově, který považoval za ostrov Wight. Ve skutečnosti šlo o Němci okupovaný ostrov Jersey. Byl zajat Němci a poslán do zajateckého tábora Stalag Luft III, kde se posléze zúčastnil proslulého Velkého útěku a čtyři dny po něm, 30. března 1944, byl spolu s dalšími 48 uprchlíky zavražděn Gestapem. Bylo mu pouhých 22 let.

Ačkoli nouzové přistání již palbou flaku poškozenému Spitfiru na kondici nepřidalo, zůstával letuschopným. Do měsíce byl dopraven na hlavní zkušební letiště Luftwaffe v německém Rechlinu. Dostal kód CJ-ZY a byl natřen, jako jiné kořistní spojenecké letouny, zelenou a na spodních plochách výraznou žlutou barvou, a opatřen německými výsostnými znaky. Po základním otestování a vyhodnocení byla na stroji provedena řada změn. Jeho 12voltový elektrický systém byl nahrazen 24voltovým systémem, který byl standardem v Luftwaffe. Také z něj byla odstraněna výzbroj. A především přišel o svůj Rolls-Royce Merlin 45. Němci na drak letounu nainstalovali svůj Daimler-Benz DB 605A, a výsledný hybrid získal velmi originální vzhled. Z Rechlinu byl odeslán do Echterdingenu u Stuttgartu, kde zkušební lety pokračovaly.

„Messerspit“ byl opatřen vrtulí a lapačem vzduchu z Messerschmittu Bf 109G, který byl poháněn stejným motorem. Byly provedeny srovnávací zkoušky obou letounů. Testovací pilot Willy Ellendrieder hlásil, že díky německému motoru má z Messerspitu lepší výhled z kabiny a celkově lepší ovladatelnost na zemi. DB 605A dával výkon až 1475 koní, což bylo nepatrně méně než původní britský Merlin (až 1515 k). Hybrid se mohl pochlubit lepší stoupavostí než Bf 109G, který byl naopak rychlejší v horizontálním letu ve výšce kolem 3000 m. Ve vyšších hladinách byly letouny srovnatelné, ale Messerspit měl asi o 1000 m větší dostup (12700 m – asi o 1500 m více než originální Mk VB).

Zkoušky příležitostně pokračovaly, než byl 14. srpna 1944 letoun zničen při náletu amerického letectva. Spolu s ukořistěným Spitfirem byly tehdy zničeny dva dopravní Ju 52, tři Bf 109G, prototyp výškovkého Bf 109H V1, prototyp Fw 190 V16 (se systémem MW 50 dosáhl rychlosti 750 km/h) a těžký stíhací Me 410.

Zdroj: Vintage Wings, Classic Warbirds

Tagy článku