Autor fotografie: Jerry Gunner, CC BY 2.0 |Popisek: IL-28
Il-28 představoval sovětský proudový bombardér, který vznikl po druhé světové válce. Jednalo o první a zároveň poslední proudový bombardér v Československu, kde byl licenčně vyráběn. Jeho provoz v Československu byl poznamenán několika smrtelnými nehodami.
Proudový bombardovací stroj Il-28 byl vyvíjen po druhé světové válce pro sovětské letectvo. Jedná se o letoun, který byl masově vyráběn, kdy vzniklo téměř 7 000 kusů a figuroval ještě v devadesátých letech v celé řadě letectev po celém světě, například i ve výzbroji Severní Koreje. V Československu šlo pak o poslední bombardér, které mělo letectvo k dispozici.
Vývoj nového stroje spadá na poválečné období, první prototyp vzlétl v roce 1948, další prototyp o rok později. Nicméně nový elegantně vypadající stroj, který prošel v roce 1949 úspěšně vojskovými zkouškami, neměl nic jisté, protože s ním soupeřil i jiný letoun, Tupolev Tu-14.
Proudový lehký dvoumotorový bombardér, který byl odvozený z typu Tupolev T-73, prosazovala část armády na úkor nově vznikajícího Il-28. Podle ní měl právě Tu-14 větší dolet a jednalo se o celkově nadějnější projekt než Il-28. Nakonec rozhodl sám vůdce Stalin, který dal přednost prvně jmenovanému projektu, a Tu-14, i když měl zajímavý potenciál, se do sériové výroby nedostal.
Posádku bombardéru tvořili tři lidé - pilot, navigátor a střelec. Délka stroje činila 17,65 m, výška 6,70 m a rozpětí 21, 45 m. Letoun byl vybaven autopilotem, radiokompasem, radiovýškoměrem a systémem přistávání naslepo. Pohon zajišťovala dvojice proudových motorů Klimov VK-1A, každý o tahu 2700 kp. Bombardér mohl dosáhnout rychlosti 906 km/h (ve výšce 4500 m), dostup činil 12 500 m a dolet 1 135 km. IL-28 byl vyzbrojen čtyřmi kanony NR-23 ráže 23 mm a až 3 000 kg pum, uložených v trupové pumovnici. Zde připomeňme, že letoun mohl nést klasické pumy, byl však schopen i možného jaderného bombardování.
Licenčně se vyráběl letoun i v Československu jako Avia B-228, respektive CB-228, cestu si sovětský stroj proklestil i do Číny, kde se licenčně vyráběl pod označením Harbin H-5. Československo mělo k dispozici celkem 77 kusů tohoto stroje a letouny tvořily součást 24., 25. a 29. bombardovacího pluku 46. bombardovací letecké divize. Českoskoslovensko mělo k dispozici jednak ,,klasickou" verzi, pak cvičné stroje a takticko-průzkumnou verzi. Dalšími uživateli Il-28 byli například Polsko, Čína, Afghánistán, Nigérie, Maroko nebo Kuba.
I když měl Il-28 proklamovanou nízkou nehodovost, v případě Československa tomu tak nebylo. Jeho provoz poznamenaly tři smrtelné nehody. Rok 1957 byl poznamenán dvěma tragickými nehodami, když přišel v krátkém sledu 24. bombardovací pluk o dva stroje Il-28 a posádka zahynula. Další tragédie následovala v roce 1965, kdy IL-28 havaroval po vzletu a tříčlenná posádka přišla o život.
Pokud hovoříme o bojovém nasazení bombardéru, bylo v dlouhém časovém rozpětí četné. Během Korejské války (1950-1953) byly stroje připravené k zásahu na území Číny, nakonec se však bojové nasazení neuskutečnilo. Stroje se bojově uplatnily v Suezské krizi v roce 1956, kdy bombardovaly Izrael.
Jak už bylo výše uvedeno, bombardéry používala i Čína, která je využila v roce 1959 při potlačování tibetského povstání. Il-28 získala také Nigérie (6 strojů) a bombardéry byly nasazeny během občanské války (1967-1970). Il-28 bombardovaly vybrané cíle separatistů z Biafry na jihovýchodě Nigérie. V 80. letech byly stroje nasazeny i v Afghánistánu proti Sovětům, kde prokázaly velmi dobré služby.
Můžeme říct, že letoun odvedl pro své provozovatele velmi dobrou práci, i když na počátku neměl vůbec jistou pozici, protože jej ,,ohrožoval" konkurenční projekt Tu-14.
Zdroj: history.net