Iljušin Il-28: Do projektu nového bombardéru zasáhl sám generalissimus Stalin. Provoz ve stínu smrtelných nehod

Iljušin Il-28: Do projektu nového bombardéru zasáhl sám generalissimus Stalin. Provoz ve stínu smrtelných nehod
Autor: Alan Wilson flickr.com (CC BY-SA 2.0)|Popisek: IL-28
15 / 09 / 2021, 16:00

IL-28 představoval sovětský proudový bombardér, který vznikl po druhé světové válce. Jednalo o první a zároveň poslední proudový bombardér v Československu, kde byl licenčně vyráběn. Jeho provoz v Československu byl poznamenán několika smrtelnými nehodami.

Proudový bombardovací stroj IL-28 byl vyvíjen po druhé světové válce pro sovětské letectvo. Jedná se o letoun, který byl masově vyráběn, kdy vzniklo téměř 7 000 kusů a figuroval ještě v devadesátých letech v celé řadě letectev po celém světě, například i ve výzbroji Severní Koreje. V Československu šlo pak o poslední bombardér, které mělo letectvo k dispozici.

tu-14

           Tupolev Tu-14 - konkurenční projekt bombardéru Il-28 (Foto: Wikimedia Commons, volné dílo)

 

Vývoj nového stroje spadá na poválečné období, první prototyp vzlétl v roce 1948, další prototyp o rok později. Nicméně nový elegantně vypadající stroj, který prošel v roce 1949 úspěšně vojskovými zkouškami, neměl nic jisté, protože s ním soupeřil i jiný letoun, Tupolev Tu-14.

Proudový lehký dvoumotorový bombardér, který byl odvozený z typu Tupolev T-73, prosazovala část armády na úkor nově vznikajícího IL-28. Podle ní měl právě Tu-14 větší dolet a jednalo se o celkově nadějnější projekt než IL-28. Nakonec rozhodl sám vůdce Stalin, který dal přednost prvně jmenovanému projektu, a Tu-14, i když měl zajímavý potenciál, se do sériové výroby nedostal.

Posádku bombardéru IL-28 tvořili tři lidé - pilot, navigátor a střelec. Délka stroje činila 17,65 m, výška 6,70 m a rozpětí 21, 45 m. Letoun byl vybaven autopilotem, radiokompasem, radiovýškoměrem a systémem přistávání naslepo. Pohon zajišťovala dvojice proudových motorů Klimov VK-1A, každý o tahu 2700 kp. Bombardér mohl dosáhnout rychlosti 906 km/h (ve výšce 4500 m), dostup činil 12 500 m a dolet 1 135 km. IL-28 byl vyzbrojen čtyřmi kanony NR-23 ráže 23 mm a až 3 000 kg pum, uložených v trupové pumovnici. Zde připomeňme, že letoun mohl nést klasické pumy, byl však schopen i možného jaderného bombardování.

IL-28

                              Cvičný Il-28U egyptského letectva (Foto: Wikimedia Commons, volné dílo)

 

Licenčně se vyráběl IL-28 i v Československu jako Avia B-228, respektive CB-228, cestu si sovětský stroj proklestil i do Číny, kde se licenčně vyráběl pod označením Harbin H-5. Československo mělo k dispozici celkem 77 kusů tohoto stroje a letouny tvořily součást 24., 25. a 29. bombardovacího pluku 46 bombardovací letecké divize. Českoskoslovensko mělo k dispozici jednak ,,klasickou" verzi, pak cvičné stroje a takticko-průzkumnou verzi. Dalšími uživateli Il-28 byli například Polsko, Čína, Afghánistán, Nigérie, Maroko nebo Kuba.

I když měl IL-28 proklamovanou nízkou nehodovost, v případě Československa tomu tak nebylo. Jeho provoz poznamenaly tři smrtelné nehody. Rok 1957 byl poznamenán dvěma tragickými nehodami, když přišel v krátkém sledu 24. bombardovací pluk o dva stroje IL-28 a posádka zahynula. Další tragédie následovala v roce 1965, kdy IL-28 havaroval po vzletu a tříčlenná posádka přišla o život.

Pokud hovoříme o bojovém nasazení bombardéru, bylo v dlouhém časovém rozpětí četné. Během Korejské války (1950-1953) byly stroje připravené k zásahu na území Číny, nakonec se však bojové nasazení neuskutečnilo. Stroje se bojově uplatnily v Suezské krizi v roce 1956, kdy bombardovaly Izrael.

Jak už bylo výše uvedeno, bombardéry používala i Čína, která je využila v roce 1959 při potlačování tibetského povstání. IL-28 získala také Nigérie (6 strojů) a bombardéry byly nasazeny během občanské války (1967-1970). IL-28 bombardovaly vybrané cíle separatistů z Biafry na jihovýchodě Nigérie. V 80. letech byly stroje nasazeny i v Afghánistánu proti Sovětům, kde prokázaly velmi dobré služby.

Můžeme říct, že IL-28 odvedl pro své provozovatele velmi dobrou práci, i když na počátku neměl vůbec jistou pozici, protože jej ,,ohrožoval" konkurenční projekt Tu-14.

 

Zdroj: history.net

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace