Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo
Nacisté vyzbrojili indickou jednotku, která měla bojovat proti Britům. Valného úspěchu však nedosáhla.
Indie byla v době druhé světové války britskou kolonií (do roku 1947), nicméně s vypuknutím konfliktu se situace značně zkomplikovala. Indové sice věrně sloužili britské koruně na bojištích proti Německu a dostávali i četná vyznamenání, nicméně to neplatilo zdaleka o všech. Ti ostatní se domnívali, že válkou proti nacismu si nepomohou v toužebném boji za nezávislost na Britech.
A nacisté se rozhodli těmto nespokojeným Indům dát šanci, aby bojovali po jejich boku. Indové totiž bojovali mimo jiné v Africe, například v libyjské Kyrenaice. Tam indická jednotka (3. britská motorizovaná brigáda) padla do zajetí Rommelova Afrikakorpsu.
Odpůrci britské nadvlády nad Indií tak nyní dostali novou příležitost, když přeběhli k nepříteli. Ještě v této souvislosti zmiňme, že o se o ,,přetažení" na svou stranu pokoušeli také Italové, ale jejich snaha v tomto směru selhala, zformovaná jednotka se totiž záhy rozpadla.
Nacisté tak v roce 1941 sváželi Indy z Afriky do Německa, kde se jim dostalo patřičného výcviku, dostali německé uniformy a zbraně. To se týkalo nejprve 27 Indů, o nichž si nacisté mysleli, že by mohli stoupat vojenskou hodností, a kteří byli řádně vycvičeni. A následovali i další Indové, kteří byli připraveni bojovat za své ideály po boku Třetí říše. To, že si Indové budovali v očích Německa postupně důvěru, svědčí rovněž fakt, že si některé z nich stáhla i zpravodajská služba Abwehr pro své tajné operace.
Ve sbližovacím procesu hrál stěžejní roli agilní indický bojovník za nezávislost, nacionalistický politik a právník Subháš Čandra Bós, který usiloval právě s německou pomocí zbavit se nenáviděné britské nadvlády. Bós navštívil v roce 1941 Německo a výsledkem jednání byla poměrně štědrá pomoc ,,indické věci". Na konci roku 1941 vzniklo s německou finanční pomocí Centrum Svobodné Indie v Berlíně a návazně také Rádio Svobodná Indie.
Samostatnou kapitolou Bósova snažení pak byla podpora vzniku samostatné jednotky a vytvoření Svobodné indické Indie, později částečně motorizované, o síle asi 3 000 mužů (některé zdroje uvádí zhruba i 4 500 jako maximální počet), které velel Kurt Krappe.
Legie měla asistovat v možné německé invazi do Indie. Nicméně invaze do Indie se nakonec, jak víme, nekonala, a většina příslušníků legie tak zůstala v Evropě. V roce 1943 tak byla legie převelena do nizozemské provincie Zeeland, aby se zde stali vojáci součástí posádek Atlantického valu, poté se jednotka přesunula do Francie v září 1943, kde tvořila součást 344. pěší divize a později 159. pěší divize Wehrmachtu. Ve Francii byli Indové pověřeni obranou pobřeží u Bordeaux.
S pádem Třetí říše se však také naplnil osud indické jednotky. Někteří její příslušníci se pokoušeli dostat do neutrálního Švýcarska, nicméně takové snahy většinou narazily a Indové byli naopak vraceni Američany a Francouzi do své vlasti, aby tam čelili obviněním ze zrady. Nicméně zde je potřeba dodat, že se svými ,,odrodilci" Indie zacházela na poválečné poměry vřele. Jednotka tak nedosáhla svého cíle, protože základní předpoklad - vítězství Německa ve válce - nebyl naplněn. Indie však získala nezávislost již dva roky po válce.
Nešťastný osud potkal také Bóse. Ten zemřel 18. srpna 1945 poté, co se japonský letoun s ním na palubě zřítil na Tchaj-wanu. Bós utrpěl popáleniny třetího stupně a svým zraněním nakonec podlehl.
Zdroj: Zdroj: We Are Mighty