Italové vyvinuli těžký tank. Podměrečné parametry respekt u Němců rozhodně nebudily

Italové vyvinuli těžký tank. Podměrečné parametry respekt u Němců rozhodně nebudily
Autor: wikipedia, public domain|Popisek: P26/40
01 / 05 / 2020, 16:30

Carro Armato Pesante P26/40 byl v Itálii vyvinut v odpovědi na požadavek zkonstruovat těžký tank pro italskou armádu. Původně mělo v zásadě jít o zvětšený „střední“ tank M11/39. Jenže když se italské obrněné síly v roce 1941 na Ukrajině setkaly se sovětskými tanky T-34, začali konstruktéři raději znovu. Práce se vlekly a v důsledku spojeneckého vylodění na Sicílii a vzápětí na Apeninském poloostrově samotném Itálie separátně kapitulovala. Němci zbývající území okamžitě vojensky obsadili. A teprve při té příležitosti se jim do rukou také dostalo také 21 tanků P26/40, které zařadili do své výzbroje jako Panzerkampfwagen P40 737(i) a postupně jich nasadili asi stovku.

Itálie neměla na počátku války ve výzbroji velké střední ani těžké tanky z celkem zřejmých důvodů: jednak je to dosti hornatá země a pro boj v horách je těžká technika využitelná v omezené míře, a jednak potřebovala logisticky nenáročná vozidla s ohledem na své koloniální zájmy v Africe. První kanónem vyzbrojený tank byl model M11/39, na italské poměry označovaný jako střední tank, jakkoli desetitunové vozidlo s 37mm kanónem (nadto umístěným v korbě; ve věži byly jen kulomety) by v jiných zemích bylo klasifikováno jako tank lehký. Tank si vyloužil nelichotivé hodnocení jako nejméně úspěšný tank druhé světové války, resp. evropského válčiště.

Video: youtube

Mnohem úspěšnější byl typ M13/40, který nesl kanón stejné ráže ve věži. Byl vyráběný ve velkých sériích a tvořil pátěř italských obrněných sil, resp. těch, které měly určitou naději se měřit s protivníkem – proti skutečným středním tankům ovšem ani on neměl s ohledem na slabší pancéřování velkou naději. Snaha si pomoci obložením korby pytly s pískem vedla v Africe k přehřívání motoru. Modernější M14/41 s výkonnějším kanónem ráže 47 mm na tom byl lépe i pokud jde o pancéřování. Ale stále to nebylo dostatečné.

Těžký tank P26/40 sdílel základní konstrukci s typem M11/39, a věž působila jako zvětšená věž tanku M13/40 tak, aby pojala tříčlennou osádku a především 75mm kanón. Tank o celkové homotnosti 26 tun byl na obecné poměry také jednozačně středním tankem. Italové jej ovšem plánovali nasazovat v roli těžkého tanku jako podporu pro své „střední“ tanky typů M. Svou výzbrojí a úrovní pancéřování však s bídou odpovídal raným verzím amerických tanků M4 Sherman.

Tank měl podle původního záměru podporovat „střední“ tanky v poměru 1:3, tedy jedna rota těžkých P26/40 na tři roty středních tanků M11, M13 a M14. Když po italské kapitulaci vozidla zabrali Němci, nic takového pro ně nemělo smysl. Italské „těžké“ tanky zařadili k samostatným tankovým oddílům, kromě výcvikových také k 10. a 15. policejní pancéřové rotě určené k protipartizánskému boji, a také k jednotkám 24. horské divize SS nasazené v oblasti Terstu a Udine. Asi čtyříctka ze sta dokončených tanků neměla motor a byly využity v obranných liniích jako statické bunkry. Jejich nejvýznamnějším bojovým nasazením byla účast několika tanků v bitvě o Anzio v první polovině roku 1944. Svými parametry nebyly srovnatelné ani se zákadními německými středními tanky Panzer IV G nebo H, natož s Panthery, nebo dokonce, jako „těžké“ tanky, s Tigery. Dva exempláře dodnes existují, jeden je vystaven v Římě v Museo della Motorizz, jeden před kasárnami Nacci v Lecce.

Zdroj: tanks-encyclopedia.com, wikipedia

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace