Autor fotografie: Elwood - Andrea Nicola / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0|Popisek: Regia Aeronautica - FIAT CR32
Pro každého fanouška historie je známým faktem, že některá německá stíhací esa druhé světové války byla schopná stovek sestřelů. Navzdory technickým a výcvikovým rozdílům však jejich spojenci, italští piloti Adriano Visconti nebo Teresio Martinoli, sice nenasbírali tolik sestřelů, ale prokázali mimořádnou odvahu a schopnosti v boji.
Německá stíhací esa druhé světové války jsou proslulá stovkami sestřelů. Dva nacističtí piloti měli dosáhnout více než 300 vítězství a třináct dalších překonalo hranici 200 sestřelů. Jejich italští spojenci dosahovali řádově nižších úspěchů a jen čtyři sestřelili více než 20 letounů protivníka: Adriano Visconti (26 vítězství), Teresio Martinoli (22 vítězství), Franco Lucchini (21 vítězství) a Leonardo Ferrulli (21 vítězství). Tento kontrast mezi německými a italskými piloty je často přisuzován rozdílům v technické úrovni letadel a výcviku. Navzdory tomu italská esa prokázala značnou odvahu a schopnosti v boji.
Nejlepší italské eso - Leonardo Ferrulli
Leonardo se narodil v roce 1918 a k letectvu nastoupil v roce 1935. Jako dobrovolník odešel bojovat do Španělska, kde od února 1937 létal v sestavě 101a Squadriglia, 10° Gruppo Caccia Baleari. Ve čtvrtek 7. října zde dosáhl svého prvního sestřelu, když ve svém dvouplošném Fiatu CR.32 sestřelil republikánský bombardér Tupolev SB. Byla mu za to udělena Stříbrná medaile za vojenské hrdinství. Do druhé světové války vstoupil jako pilot 10° Gruppo létající na CR.42. Jeho první obětí se stal Hawker Hurricane, kterého sestřelil při doprovodu bombardérů nad egyptský Sallum 19. prosince 1940. Druhou britskou stíhačku v souboji poškodil, ale sám byl zasažen a musel nouzově přistát. Celkem v severní Africe zničil pět Hurricanů a jeden Blenheim.
Následovala kampaň proti Maltě. Skupina dostala modernější dolnoplošníky Macchi C.200 a koncem roku 1941 ještě výkonnější Macchi C.202. Do akce létala ze Sicílie. Během roku 1942 sestřelil Ferrulli osm Kittyhawků a Spitfire. Smrt si ho našla 5. července 1943 nad Sicílií. Po poledni startoval proti svazu amerických strategických bombardérů B-17 doprovázených Lightningy a Spitfiry. Jednu čtyřmotorovou létající pevnost dokázal sestřelit, a přidal také jeden stíhací P-38, ale pak si již jeho C.202 vyhlédli piloti Spitfirů a Leonardo Ferrulli musel z rozstříleného letounu vyskočit. Letadlo však opustil příliš nízko nad zemí a již se mu nestihl otevřít padák. Ferulli tak nakonec dosáhl 22 sestřelů včetně španělského letounu.
Franco Lucchini - italské eso, co sestřelilo více než 56 letounů
Italský pilot Lucchini se narodil v roce 1914. K letectvu vstoupil stejně jako Ferrulli v roce 1935 a také jako kolega dosáhl prvního sestřelu během španělské občanské války v kabině obratného Fiatu CR.32. Celkem mu bylo ve Španělsku přiznáno pět sestřelů republikánských strojů. Vstup Itálie do druhé světové války jej zastihl rovněž v 10° Gruppo létající na Fiatech CR.42 v severní Africe a již 14. června 1940 se podílel na sestřelení britského Gloster Gladiatoru. Dne 21. června stejného roku mu bylo připsáno zničení mohutného létajícího člunu Short Sunderland, který se však pravděpodobně s těžkým poškozením dokázal vrátit na základnu. Do poloviny roku 1941 si v Africe připsal řadu úspěchů, ať již samostatně, nebo ve spolupráci s dalšími piloty. Několik dalších letounů se mu také podařilo poškodit.
V září 1941 však byl během náletu na Maltu zasažen, zraněn a do listopadu vyřazen z operací. Jeho první obětí během maltské kampaně měl být 9. května 1942 Spitfire, který sestřelil již v kokpitu moderního C.202, a další přidal o týden později. RAF ale v uvedených dnech žádné ztráty nezaznamenalo. Od konce května 1942 létala jeho jednotka opět v Africe, kde si postupně nárokoval 14 individuálních sestřelů. Jeho osud byl nakonec podobný jako Leonarda Ferrulliho. Dne 5. července 1943 startoval spolu s ním proti stejnému svazu B-17. Tři bombardéry měl poškodit, sestřelit jeden Spitfire, ale dostali ho palubní střelci bombardérů. Jeho C.202 dopadl východně od Catanie. Lucchinimu bylo nakonec přiznáno 26 vítězství (z toho pět ve Španělsku) a dalších 52 ve spolupráci s jinými piloty.
Italské eso Teresio Vittorio Martinoli -
Teresio se narodil v roce 1917. Pilotní licenci získal v roce 1937 a do Regia Aeronautica vstoupil v roce 1938. Prvního úspěchu dosáhl tři dny po vstupu Itálie do války, 13. června 1940: nad Tunisem sestřelil ve svém Fiatu CR.42 francouzský bombardér (pravděpodobně Potez 630). V říjnu přidal stíhací Gladiator v Egyptě. Od podzimu 1941 létal ze Sicílie proti Maltě na Macchi C.202, sestřelil tři Hurricany a Blenheim a stal se stíhacím esem. V květnu 1942 mu byly připsány tři Spitfiry, a v úspěších pokračoval i v červnu zpět v severní Africe, kde si připsal několik Kittyhawků. Od léta 1943 vzlétal k obraně Sicílie a Itálie a připsal si jeden americký P-38 Lightning a sdílený sestřel B-17. Po italské kapitulaci se přidal k Aeronautica Co-Belligerante, italskému letectvu bojujícímu na straně spojenců. Bojoval nad Jugoslávií a nad Podgoricí sestřelil 1. listopadu 1943 dopravní Junkers Ju-52/3m. Zemřel 25. srpna 1944 při nehodě v kabině americké P-39 Airacobry, na níž byly jednotky italského letectva přezbrojovány. Posmrtně mu byla udělena Zlatá medaile za vojenské hrdinství. Uznáno mu bylo 22 sestřelů (a 14 sdílených).
Eso Adriano Visconti
Nejúspěšnějším italským pilotem druhé světové války byl Adriano Visconti. Narodil se v roce 1915 v Tripolisu a k letectvu vstoupil v říjnu 1936. Zprvu létal na bitevních Breda 65 v sestavě 12° Gruppo. Nedlouho po vstupu Itálie do války byl jeho letoun napaden stíhacími Gladiatory 33. perutě, ale díky odvaze a pilotnímu umění se Viscontimu podařilo uniknout. Za mimořádný čin byl oceněn Bronzovou medailí, a po intenzívním nasazení přidal do konce roku ještě dvě Stříbrné. V lednu 1941 bylo jeho 50° Stormo pro těžké ztráty rozpuštěno, a Visconti byl přeřazen k 54° Stormo, kde přesedlal na stíhací Macchi C.200 a od konce roku na výkonný C.202, na němž pak létal až do příměří v roce 1943.
Prvního oficiálního sestřelu dosáhl až 15. června 1942. Nad ostrovem Pantelleria sestřelil Bristol Blenheim. Během druhého bojového letu na C.202 se pak nad Maltou utkal se Spitfiry - dva sestřelil, dva poškodil, a byla mu udělena další Stříbrná medaile. Po příměří v září 1943 vstoupil do Aeronautica Nazionale Repubblicana a pokračoval v boji proti spojencům až do roku 1945. Létal postupně na pokročilém Macchi C.205 a německém Messerschmittu Bf 109G-10. První sestřel si připsal 3. ledna 1944, byl jím P-38 Lightning. Sám si na konci války nenárokoval více než 10 sestřelů, ale podle různých zdrojů mu lze přiznat až 26 vítězství, z nich většinu dosáhl na typu C.205V. Posledním měl být P-47 Thunderbolt nad Lago di Garda 14. března 1945. Při tomto boji byl sám zasažen a musel vyskočit na padáku ve velmi malé výšce, což vedlo k zranění při dopadu. Na konci dubna 1945 se major Visconti vzdal komunistickým partyzánům na letišti Malpensa v Miláně a byl zavražděn ruským bodyguardem partyzánského velitele, kterému říkali Iso.
Zdroje: Italian biplane fighter aces, teresio-arsmilitaris, Adrianovisconti.it, Arsmilitaris