Italské bitevní křižníky měly být větší než legendární HMS Hood

Autor fotografie: Public domain, via Wikimedia Commons|Popisek: Nákres italského bitevního křižníku

Bitevní křižníky byly zhmotněnou myšlenkou britského admirála Jackie Fishera o rychlé a silně vyzbrojené lodi, která měla rychlost křižníku a sílu bitevní lodi.

Chybička se ale vloudila a britské bitevní křižníky Royal Navy při setkáních s německými loděmi pravidelně explodovaly díky slabé pancéřové ochraně. To ale nezabránilo státům, jako bylo Rakousko-Uhersko, nebo Itálie takové konstrukce přesto plánovat.

Itálie coby jedna z vítězných velmocí Velké války začala plánovat své bitevní křižníky jako obrovské, mohutně pancéřované lodě o délce 265 metrů a výtlaku až 45 000 tun. Pokud by se konstrukce Ferdinanda Cassoneho z roku 1921 dostala z rýsovacích prken do doků, byla by o skoro 3 metry delší než legendární bitevní křižník třídy Admiral, HMS Hood a předčila by ho prakticky ve všech parametrech.
Italský bitevní křižník by disponoval výkonem turbín 216 000 shp oproti 144 000 britského bitevníku a plánovaná rychlost měla být přes 35 uzlů. Hood dosahoval ve svých nejlepších časech rychlosti „pouhých“ 31 uzlů.

Ve výzbroji by byla převaha italské lodi ještě markantnější, měla být vyzbrojena 4 dvoudělovými věžemi s děly ráže 456mm a sekundární výzbrojí 6 děl 152 mm.

Konstrukce byla zveřejněna v říjnovém čísle časopisu Rivista Marittima pod titulkem La fase attuale dell’evoluzione delle navi da battaglia (studio critico), tedy v překladu Současná fáze vývoje bitevních lodí (kritická studie) od inženýra Ferdinanda Cassoneho.

Jak ale z historie víme, žádná loď tohoto typu pro italské námořnictvo Regia Marina nevznikla a toto italské monstrum tak zůstalo pouze na papíře. Největším bitevním křižníkem světa tak zůstal zmiňovaný HMS Hood z roku 1918, který se potkal se svým osudem v podobě bitevní lodi Bismarck 24.května 1941 v bitvě v Dánském průlivu.

Zdroj: Battleships & Knights