Izraelské Shermany s ugandskou osádkou „dobývaly Golanské výšiny“, ale na Tanzánii nestačily

Izraelské Shermany s ugandskou osádkou „dobývaly Golanské výšiny“, ale na Tanzánii nestačily
Autor: wikipedia, public domain|Popisek: Izraelský Sherman v roce 1948
21 / 05 / 2020, 10:00

Zřejmě posledním bojovým vystoupením amerického druhoválečného středního tanku Sherman byla ugandsko-tanzánská válka v letech 1978-1979. Shermany, zavedené do výzbroje americké armády v roce 1942, tím byly nasazovány do válečných konfliktů bezmála 40 let. Do Ugandy se Shermany dostaly z Izraele v době vřelých vzájemných vztahů koncem 60. let. Není přitom dodnes zcela jasné, jak se izraelské tanky do vnitrozemské Ugandy dostaly - pravděpodobně byly vyloděny v Keni a transportovány železnicí. Každopádně nasazeny byly proti Tanzánii diktátorem Aminem, jehož záměrem bylo získat přístup k Indickému oceánu. Když mu Izraelci odmítli dodat další tanky, vztahy se prudce zhoršily. Projevilo se mj. tím, že Amin dovolil přistání únoscům Air France z Tel Avivu do Paříže v roce 1976, a následnou slavnou operací Entebbe.

Izraelské Shermany, které si Uganda koncem 60. let pořídila, byly historicky vůbec první tanky ve výzbroji této země. Pocházely z let 1948 a 1949, Izrael je pořídil v době uvaleného embarga nelegálně z amerických skladů v Itálii a na Filipínách. Šlo o vozidla verze M4A1 s dlouhým a na svou dobu účinným 76mm kanónem, ale žádné dva z celkových dvanácti Ugandě prodaných nebyly stejné. Izrael si je samozřejmě pro vlastní službu uzpůsobil a modernizoval.

Shermany byly opatřeny výmetnicemi kouřových granátů, moderním rádiem, světlometem. Pasivní ochranu věže a čela korby posilovaly náhradní články pásů. Ugandané jimi vyzbrojili svůj 5. mechanizovaný pluk, opatřili je vlastní kamufláží. Nevíme, jestli sehrály nějakou roli při puči vedeném Aminem proti prezidentu Obotemu, ale spolu s deseti z Libye dodanými ex-sovětskými T-34/85 hrály hlavní roli ve zmíněné ugandsko-tanzánské válce, která vypukla 9. října 1978 a trvala sedm měsíců a v důsledku naopak znamenala pád Aminova režimu. Ugandskou těžkou výzbroj doplňovaly britská obrněná průzkumná vozidla FV701 Ferret, asi šedesát transportérů BTR-40 a třicet šest československých OT-64C Skot. A později také tanky T-55 dodané opět Libyií.

Tanzánie totiž nebyla snadnou kořistí, za jakou ji Amin pokládal. Shermany a T-34/85 se sice probily asi 30 km do hlouby tanzánského území, ale poté tvrdě narazily. Tanzánské obrněné síly disponovaly totiž čínskými tanky Typ 59A, tedy čínskou verzí sovětských T-54/55, které byly o generaci modernější než Shermany, jež se s nimi nemohly měřit ani úrovní ochrany, ani silou výzbroje. Nelze říci, že by šlo o konflikt vysoké intenzity. O tom svědčí i fakt, že žádný z ugandských Shermanů nebyl na tanzánském území ztracen, nicméně Uganďané museli ustoupit a na Štědrý den roku 1978 byli již zpět na svém vlastním území a záhy museli čelit protiútoku. Jeden nebo dva Shermany byly zničeny v pohraničních střetech, a další poté během tanzánské ofenzívy zahájené 20. ledna 1979. Entebbe padlo do Tanzánských rukou 7. dubna. Hlavní město Kampala o tři dny později, přičemž byly ztraceny v bojích na předměstí další dva Shermany. Dohledatelný je osud šesti nebo sedmi ugandských M4A1, které byly během války vyřazeny.

Amina nahradil opět Obote. Poslední doložené nasazení Shermanů je pak datováno rokem 1985 během převratu namířeném opět proti Obotemu, kdy byly zničeny pravděpodobně další dva tanky. Podle zpráv některých návštěvníků Ugandy byly tři Shermany viděny v aktivní službě ještě v roce 1999.

Následující video je z roku 1974 a má ukazovat Idiho Aminiho na tanku Sherman během cvičení, jehož tématem mělo být, samozřejmě úspěšné, dobytí Golanských výšin na Izraeli:

video: youtube

Zdroj: tanks-encyclopedia.com; wikipedia.org

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace