Jaderný holocaust při Ramadánové válce – dva dny, kdy byl svět na hraně zničení

Jaderný holocaust při Ramadánové válce – dva dny, kdy byl svět na hraně zničení
Autor: archiv redakce
12 / 02 / 2018, 13:00

Doslova na hraně visel osud celého světa 8. a 9. října 1973, kdy se asi naposledy v dějinách lidstva vážně zvažovalo využít totální ničivosti jaderné zbraně. Na vině ale tentokrát nebyly velmocenské hrátky mezi USA a SSSR, ale zpanikařené vedení státu Izrael.

Tváří v tvář situaci, kdy jejich „nepřemožitelná“ armáda prchala, hnána před sebou syrskými a egyptskými jednotkami, nařídil ministr obrany Moše Dajan aktivovat izraelské jaderné zbraně - nejméně tři odpalovací věže pro rakety Jericho v Hirbat Zakaria a osm stíhacích bombardérů F4 Phantom ze základny Tel Nof, uzpůsobených jako nosiče jaderným bomb. Technologii a uran přitom Židé získali na základě ukradených informací od spojeneckých (sic!) USA. Cílem jejich jaderných raket a pum byla velitelská a komunikační centra nepřítele - bez ohledu na oběti, bez ohledu na následky. Podle některých pramenů dokonce izraelská letadla dokonce i odstartovala, ale pak politiky přemohly obavy z následků tohoto kroku a nařídili jejich návrat. Není bez zajímavosti, že situace se stala námětem i pro špionážní thiller Nejhorší obavy. Jak k této kritické situaci došlo?

V předchozí Opotřebovávací válce v letech 1969-70 nabyl Izrael falešný pocit nedotknutelnosti a Egypt zase frustrace a touhy po pomstě a navrácení Židy okupované části své země. Jeho armády byla urychleně modernizována, sovětskými poradci byl zkvalitněn výcvik (vzorem byly elitní oddíly výsadkářů) a SSSR dodal do Egypta operační rakety Scud (podržel si ale nad nimi kontrolu vytvořením společné sovětsko-egyptské raketové brigády). Zároveň se rozběhla aktivní opatření kvůli oklamání izraelské zpravodajské služby klamnými mobilizacemi a přesuny vojsk, v jejímž rámci byla také aktivována palestinská pátá kolona. Už 13. září se nad Golany strhla letecká bitva mezi syrským a modernějším izraelským letectvem, které sestřelilo 12 syrských strojů.  Arabské velení dokonce po dohodě s náboženskými vůdci zrušilo v noci na 5. října u svých jednotek povinnosti období ramadánu, aby tak získalo odpočaté muže. První vážné pochyby tak izraelský kabinet získal až doslova několik hodin před útokem, ráno dne D. Velení nařídilo připravit preventivní letecký úder (ten byl na nátlak USA zrušen) a vyhlásilo mobilizaci 120 tisíc příslušníků armády.

psali jsme: Sovětský jaderný bombardér mohl vydržet ve vzduchu po dobu, než zemřela posádka na ozáření

Tak za stavu jen částečné izraelské pohotovosti zaviněné předchozím totálním podceněním zpravodajských informací, spojeným s falešným pocitem rasové i vojensko-odborné nadřazenosti Židů nad Araby, zahájila téhož dne kolem 14 hodiny egyptsko-syrská vojska útok na izraelské. Zatímco Syřané napadli Golanské výšiny, provedla egyptská vojska pod krycím jménem Badr – Půlměsíc (na den přesně v roce 624 zvítězil prorok Mohamed v bitvě u Badru, která znamenala začátek šíření islámu do světa) obojživelnou operaci přes Suezský průplav a vstoupila na Sinajský poloostrov, okupovaný tehdy Izraelem. Originálním způsobem, který vymysleli sovětští vojenští poradci, byly za použití vodních děl ničeny písečné svahy pod izraelskými pevnostmi Bar Levovy linie, takže se pevnosti vzápětí samy začaly sesouvat do Suezského průplavu. Stejným způsobem byly „vyříznuty“ průchody v protitankových valech. První izraelská pevnost padla do hodiny po zahájení útoku, ale už za 30 minut po zahájení operace Badr zavlála nad dobytým předmostím egyptská vlajka. To činí z operace Badr jednu z nejlépe provedených vyloďovacích operací v dějinách lidských válek.

Vzápětí byly dosud intaktní části izraelské linie napadeny zezadu rychle pronikajícími tankovými svazky Egypta (pod přímým velením sovětských důstojníků) a ničeny zblízka palbou do týlových, méně chráněných částí. Výsledkem tohoto manévru bylo jednak rychlé zhroucení izraelské linie, do poslední chvíle si bezstarostně užívajícího jednoho z největších židovských svátků Jom Kippur (odtud druhý používaný název pro říjnovou válku - pozn. red.) ale také těžké ztráty izraelské armády, její potupný ústup a mnoho zajatých a rozbitých jednotek. Tankový nástup Izraele proti přesile Egypťanů skončil rovněž masakrem, obě brigády ztratily až dvě třetiny tanků díky dodaným sovětským ručním protitankovým střelám. (Tato bitva je považována za nejhorší porážku v dějinách státu Izrael). Zklamalo také vychvalované izraelské letectvo, které ztratilo polovinu strojů a k invaznímu předmostí se raději přestalo přibližovat. Kritická situace ale panovala také na severní, syrské frontě, kde Židé houfně ustupovali z Golan; proto bylo na Sinaji přikázáno izraelské armádě jen držet linie a za žádných okolností neustupovat a zálohy byly převedeny na severní frontu.

Na Sinaji tak nastal více méně dvoudenní frontový klid, zatímco se Egypt podle sovětských válečných řádů chystal k závěrečné ofenzivě. Ta začala v sobotu 13. října, kdy se nejprve střetli izraelští a egyptští parašutisté a pak zahájily egyptské tanky útok po celé frontové linii. Ten se ale dařilo Izraelcům, taktéž horečně posilovaným v posledních 48 hodinách technikou dodávanou USA v leteckém mostu navzdory protestům celého arabského světa, poměrně snadno odrážet. U Tazy vypukla tanková bitva, které se zúčastnilo na 2000 strojů (to ji činí druhou největší tankovou bitvou v dějinách, hned po řeži u Prochorovky během Kurské operace v roce 1943), kterou Izrael ovládl. To spolu s aktivitou židovského letectva znamenalo zlom ve válce. Velitel jedné z egyptských armád dostal infarkt, Izrael přešel do protiútoku a v rámci operace Gazela překonal, byť s potížemi a za cenu velkých ztrát, Suezský průplav. Další postup ale účinně brzdily jednotky marockých a kuvajtských dobrovolníků a Palestinců. Cílem útoku byly hlavně radarové a raketové posty Egypťanů, aby izraelské letectvo mohlo konečně získat vzdušnou převahu. V jedné z nich, Orcha, se hrdinně bránilo 300 egyptských commandos. Všichni padli, ale nevzdali se. Obklíčení celé severní egyptské armády se tak Izraeli pro hrdinný odpor egyptských výsadkářů nezdařilo.

22. října mělo vstoupit v platnost příměří, ale to se příliš nedodržovalo. 24. října se Izrael pokusil přes velmocemi domluvené příměří Egypťany dorazit, ale nevyplatilo se mu to - v boji jejich kolony nepostoupily ani o metr a navíc utrpěly v obklíčení těžké ztráty, včetně jejich elitních „paras“. Boje na sinajské frontě ustaly až 25. října, poté, co SSSR a po něm dokonce i USA pohrozily Izraeli, pokud nepřestane porušovat podmínky příměří a neuvolní části obklíčených egyptských sil. USA ale varovaly SSSR, že proti němu použije i zbraně, pokud se bude v oblasti vojensky angažovat. Vyhlásily III. stupeň bojové pohotovosti a začaly stahovat do oblasti bojů své síly, včetně svých jaderných nosičů.

psali jsme: Hitlerův věrný druh ,,slavně" osvobodil Mussoliniho. Po válce vraždil pro Izrael

Také na syrské frontě Syřané zpočátku přes těžké ztráty před sebou hnali Izraelce. Syrští výsadkáři dobyli i špionážní centrum na hoře Hermon, kde ukořistili spoustu moderní techniky, které předali SSSR. Izraelské velení propadlo panice a hovořilo dokonce o brzkém „zničení třetího chrámu“. Druhý den panika dosáhla vrcholu, když izraelští velitelé museli střelbou zastavovat vlastní prchající mužstvo a Syřané dosáhli Galilejského jezera, takže i přes krizi na jihu sem byly z egyptské fronty přesunuty rychle zálohy. Dokonce byla narychlo odstartována operace Jericho - přípravy k nukleárním úderům na Egypt a Sýrii. Izraelské letectvo poté, co Syřanům začaly docházet rakety, dokonce bombardovalo Damašek a zabilo několik sovětských civilistů a diplomatů, když jejich bomby přesně trefily kulturní centrum SSSR. Další mrtvé Rusy stála námořní bitva u syrského Tartúsu, kde Izrael potopil neozbrojenou sovětskou nákladní loď, boje se totiž vedly i na mořích.

Od 11. října se situace začala měnit ve prospěch Izraele, ten ale přesto váhal útočit, protože se na frontu blížila irácká armáda. Nakonec zvítězil názor překročit Purpurovou linii za účelem získání území pro mírová vyjednávání. Postup byl ale pomalý, protože ho brzdili kromě Syřanů také maročtí vojáci. Díky taktice zvané „krabice“ byla ale zlikvidována irácká tanková brigáda o síle 80 tanků. 13. října nastal na i na Golanech ozbrojený klid, když Izrael zastavil svůj postup pro těžké ztráty a zapojení nových saudskoarabských a jordánských jednotek do bojů. Ty ihned z chodu zaútočily na židovské jednotky, ale vinou chaotického velení (Iráčané třeba pálili na Jordánce v domnění, že se jedná o Židy) to příliš úspěchu nepřineslo. Chyby ale kupilo také izraelské velení. Jeho výsadkářům se ale podařilo dobýt 22. října zpět horu Hermon. Ten den Sýrie souhlasila s podmínkami příměří.

Válka skončila vojenským vítězstvím Izraele a jeho diplomatickou porážkou (Sinaj musel do několika let vrátit Egyptu). Všechny strany utrpěly těžké ztráty: Izrael ztratil 12000 mrtvých, raněných a zajatých, plus 840 zničených tanků, 25 děl a 118 sestřelených letadel. Egypt přišel o 1100 tanků, 223 letadel a 15000 mužů. Dalších 9600 mužů, 1200 tanků, 222 letadel a 12 lodí ztratila Sýrie. Pokud by ale došlo ke změně konvenční války na jadernou, byly by ztráty nepoměrně horší. Židovský úder by zažehl okamžitě odvetu ze strany okolních arabských států. Ty sice nevlastnily jaderné zbraně - pro zajímavost, Izrael se k jejich držení dodnes oficiálně nepřiznal, ačkoliv jich podle některých údajů má až několik desítek - ale proti Izraeli by přinejmenším Irák a asi i Irán použili rakety s hlavicemi nacpanými jinou zbraní hromadného ničení - bojovými chemickými plyny. Navíc do situace by se jistě vložil nejdříve SSSR, jehož vojenské základny v Sýrii by byly v přímém ohrožení izraelskými jadernými zbraněmi. To by okamžitě aktivovalo i věčného spojence Izraele USA, takže výsledkem by byl všeobecný jaderný Armagedon a totální zkáza lidstva. Jak odhalily přísně tajné prameny Pentagonu z poloviny 60. let, americké atomové zbraně by jen v České republice zcela vyhladily oblasti Prahy, Ostravy, Plzně, Olomouce, Pardubic, Ústí nad Labem a dalších cílů, které by se tak staly pro svůj vojensko- strategický význam (ať již z hlediska průmyslového, transportního, politického či jen morálního) opět po necelých 20 letech cílem náletů USAAF.

Nepřehlédněte na Security magazínu: Technologie - nejnovější ,,vychytávky" ze světa vědy a techniky. Od futuristických zbraní až po bojové drony. S námi víte více

 

Zdroj: Brand, Chaim HERZOG: Válka ze dne usmíření.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace