Jak chtěli ruští kozáci pro cara dobýt Afriku

Jak chtěli ruští kozáci pro cara dobýt Afriku
Autor: By Unknown author - Le Petit colon algérien - supplément illustré, 1889., Public Domain|Popisek: Nikolaj Ivanovič Ašinov
29 / 04 / 2020, 10:00

V lednu 1889 sledovali zmatení Francouzi cosi, co vypadalo jako vylodění ruských kozáků v zálivu Tadjoura. Bez vyhlášení války zabrali francouzské území ruští kozáci a prohlásili ho za část ruského impéria.

Jak se dostala jednotka kozáků do Afriky? Rusko se o Afriku v té době vůbec nezajímalo a expandovalo na Sibiř. Za vše může muž jménem Nikolaj Ašinov. Tento muž nebyl vůbec kozák, narodil se roku 1856 jako syn rolníka ve městě Volgogradu na Volze.

Odsud zamířil do Petrohradu, kde chtěl najít tento ambiciózní muž slávu a moc. V Petrohradě vystupoval jako kozácký ataman, ale ne z tradičních regionů na Donu a Kubáni, ale „zastupoval“ kozáky z Persie a Otomanské říše.

Ti skončili díky obratu osudu, jak Ašinov vysvětloval, na cizí půdě v Anatolii, Kurdistánu a turecké Arménii. Byli však opravdovými patrioty a byli připraveni se kdykoli vrátit do Ruska, aby věrně sloužili své vlasti a caru. K tomu jednoduše potřebovali kontrolu nad černomořským pobřežím v oblasti Kavkazu a finanční podporu státu. Ašinov naháněl vlivné lidi v hlavním městě a dožadoval se audience u samotného cara Alexandra III. Dokonce tvrdil, že jedná s Brity a hrozil, že místo Rusku nabídne kozácké služby „Paní moří“.

Ačkoli podvodník, mnoho mocných uvěřilo jeho příběhu. Poté, co získal jejich důvěru, navrhl mnohem ambicióznější plán, než jen kontrolovat pobřeží Černého moře. Ašinov tak obrátil svůj pohled k Africe.

Falešný ataman navrhl, aby se Rusko uchytilo v křesťanské Etiopii, která se vždy bránila nájezdům muslimů a Západu, navíc tato země byla Rusům sympatická a mít námořní základnu v Rudém moři by se také hodilo.

Roku 1888 odcestoval Ašinov do Afriky a přichystal podmínky pro příjezd Rusů navázáním kontaktů s místními panovníky a etiopským císařem.

Car Alexandr III. Nakjonmec souhlasil s navázáním kontaktů s Etiopií a založením kozácké osady v Africe. Neoficiálně oficiální výprava neměla vyvolat otevřený konflikt s Francií či Itálií, v případě problémů Rusko mělo dát ruce pryč od samozvaného atamana.

Když v prosinci 1888 „kozácká“ armáda vyrazila na cestu, nebyl v ní ani jeden kozák. Ašinov v Oděse náhodně najal 150 lidí. Někteří z jich sebou vzali i rodiny. Součástí mise bylo i několik kněží, kteří chtěli navázat vztahy s africkými křesťany.

Protože se ruské válečné lodě nemohly objevit v Rudém moři, aniž by způsobily diplomatický incident, Ašinova výprava odcestovala v tajnosti na palubě pronajatého cizího plavidla. Konečně, 7. ledna 1889 zakotvila rakouská loď Amphitrida i s „kozáky“ na palubě Tadjourském zálivu u pobřeží budoucího Džibuti.

Nikolaj Ašinov rychle našel společnou řeč s místními „sultány“, jejichž celý majetek se sestával z několika oplocených chatrčí. Poskytli mu opuštěnou egyptskou pevnost Sagallo s velkým územím, na kterém mohl založit tábor. Kozáci se rychle usadili a brzy se nad pevností třepotala ruská vlajka. Ašinov pokřtil zemi jako kozáckou osadu Nová Moskva.

Mírový život ruské kolonie však netrval dlouho. Místní sultáni byli pod protektorátem Francie a pevnost Sagallo byla Francouzi koupena několik let předtím, než se Rusové objevili. Proč Francouzi dovolili těmto nezvaným nováčkům, aby bezohledně převzali vládu nad územím a pevností? Andrej Lunočkin, který sepsal životopis Ašinova, se domníval, že francouzská vláda, která si byla vědoma plánů Ruska na rozvoj vazeb s Etiopií, věřila, že kozáci budou pokračovat v cestě hluboko do nitra afrického kontinentu. Francouzi neměli nic proti náboženské misi, i když byla doprovázena velkou vojenskou silou. Ruská mezipřistání na jejich území na cestě do Etiopie se proto nezdálo být hrozbou. Když si Francouzi uvědomili, že ruská přítomnost bude trvalá, jejich postoj se změnil.

30. ledna se k pevnosti přiblížily tři francouzské válečné lodě. Jeden z důstojníků doručil Ašinovovi žádost o stažení ruské vlajky a vzdání se všech nároků na území. Ruský ataman odmítl a jeho chování znepokojilo nejen Paříž, ale i Petrohrad. Naštvaný Alexander III dal Francouzům volné ruce.

5. února Francouzi zahájili palbu na Rusy a zabili šest osadníků Nové Moskvy – dvě děti, tři ženy a jednoho „kozáka“. Pevnost brzy kapitulovala a samozvaní kozáci byli posláni do Ruska, odkud Ašinov zamířil do dlouholetého vyhnanství.

 

Zdroj: Russia Beyond

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace