Jak dostat 8 milionů lidí z války? Přece na Létajícím koberci – 75 let od operace Magic Carpet

Jak dostat 8 milionů lidí z války? Přece na Létajícím koberci – 75 let od operace Magic Carpet
Autor: USN - Official U.S. Navy photograph, volné dílo|Popisek: Letadlová loď Saratoga účastnící se operace Magic Carpet
16 / 10 / 2020, 10:00

Po skončení druhé světové války a než bylo možné přistoupit k potrestání zločinců a přenastavení diplomatických vztahů, a především k nápravě škod a návratu k běžnému způsobu života, bylo třeba provést především jednu věc: vrátit vojáky z mnoha operačních oblastí domů. Byl to problém, který se týkal všech zúčastněných zemí. Z logistického hlediska však šlo o komplikovaný úkol především pro americké ozbrojené síly. A kdo je připraven, není překvapen: plán operace Magic Carpet, Kouzelný koberec, která byla de facto zahájena koncem června 1945, vznikal od poloviny roku 1943.

Od velkých přelomových vítězství roku 1942 a s nabytou strategickou iniciativou spojenců, jejímž motorem byla již plně na válečný provoz převedená kapacita jejich průmyslu a přístup ke zdrojům nerostných surovin, již bylo možné realisticky očekávat konečný úspěch. Nebylo zřejmé kdy, ale jisté bylo, že po válce bude třeba vrátit vojáky domů. Světový konflikt si vyžádal nasazení milionů ve všech koutech planety, a jejich návrat bude prioritou prvních měsíců po konečném vítězství.

Americké ozbrojené síly čítaly v polovině roku asi 16 milionů mužů i žen v uniformě, v aktivní službě u armády, námořní pěchoty, námořnictva i pobřežní stráže. Z nich více než polovina byla nasazena mimo území Spojených států. Technické prostředky k jejich návratu do vlasti samozřejmě existovaly - jen se nemohly v žádném případě omezit čistě na relativně "pohodlné" dopravní loďstvo, kterým se vojáci převážně dostávali do operačních oblastí. Jejich přesun tam byl přes obrovský rozměr operací postupný; nyní museli být z pochopitelných důvodů zpět v relativně krátkém časovém rozpětí.

Klíčová byla otázka pořadí. V armádě vznikl systém Adjusted Service Rating Score. V první verzi byl představen již 15. září 1944. Tedy v době, kdy před sebou ještě Hitler hrnul absurdní ofenzívní plány, a Japonci se připravovali k obraně posledního perimetru před spojeneckým útokem na vlastní Japonské ostrovy. Princip pořadí byl zřejmý: první pojedou domů ti, kdo bojovali nejdéle a zažili nejtvrdší boje. Jednotky byly podle něj rozděleny do čtyř kategorií: první byla určena k další službě v roli okupačních sil; druhá měla být odeslána do Tichomoří, ať již přímo nebo stažením z Evropy přes USA, nebo vytvořit strategickou zálohu; třetí měla po reorganizaci posílit okupační síly, nebo být rovněž odeslána do Pacifiku; a čtvrtá se měla vrátit do USA, být deaktivována a rozpuštěna. Aniž by to pochopitelně ohrozilo akceschopnost ozbrojených sil: požadovaný počet mužů doplňují nově vytvořené jednotky.

Vojákům byly v rámci systému přidělovány individuálně body. Za měsíc služby jeden bod, za měsíc služby v zámoří navíc další bod, za vyznamenání obdržené za bojové nasazení (výhradně Medaile cti, DSC, DSM, Legion of Merit, Stříbrná hvězda, DFC, Soldier's Medal, Bronzová hvězda, Letecká medaile, nebo Purpurové srdce) pět bodů, a dítě do 18 let věku závislé na svém rodiči rovných dvanáct bodů. Bodové bonusy existovaly pro důstojníky různých specializací nebo pro zdravotnický personál (například sestry z Nurses Corps měly v květnu 1945 připočtených 71 bodů, tedy ekvivalent bezmála tří let služby v zámoří). Čas služby se počítal od 16. září 1940. Otcové tří a více dětí do 18 let věku měli nárok na propuštění ze služby bez ohledu na dobu strávenou v uniformě.

K 8. květnu 1945 evidovaly ozbrojené síly USA v Evropě 3059000 mužů a žen ve službě, a první hromadný odsun byl zahájen již koncem června. Námořnictvo, soustředící své kapacity do Pacifiku ke konečné porážce Japonska, se na této nulté fázi operace nepodílelo. Přesun zajišťovaly lodě armády a obchodního loďstva. Námořnictvo se přidalo až od poloviny října 1945, tedy před 75 lety, kdy byly nasazeny mj. zbrusu nová letadlová loď třídy Essex USS Lake Champlain s kapacitou 3300 vojáků nebo bitevní loď USS Washington. Celkem se na přesunu Američanů z Evropy podílelo na 400 plavidel s kapacitou od 300 do 15 tisíc mužů (například pro tento účel zapůjčený britský zaoceánský parník Queen Mary). Kromě příslušníků ozbrojených sil byly do USA převáženy také jejich "válečné nevěsty", pro které bylo vyhrazeno 29 dopravních lodí; padesátka nemocničních lodí odvezla více než půl milionu zraněných. Opačným směrem putovaly stovky tisíc německých válečných zajatců.

video: youtube

V Tichomoří začala repatriace vojáků a námořníků prakticky hned po podpisu japonské kapitulace a zajišťovaly ji od začátku také velké válečné lodě námořnictva. Dostat z různých míst rozlehlého Pacifiku na pět milionů mužů a žen zpět do USA bylo tvrdším oříškem než evropská část operace. Jen námořnictvo na ni vyčlenilo na 370 lodí. Kromě 222 útočných transportních lodí to bylo také šest lodí bitevních, 18 křižníků, 12 nemocničních lodí a především 57 letadlových lodí, které tak kromě toho, že válku vyhrály, také zásadním způsobem přispěly k rychlému návratu vojáků zpět domů. Vrcholu operace dosáhla v prosinci 1945, kdy se vrátilo zpět z Tichomoří na 700 tisíc lidí. Posledních bezmála 130 tisíc přivezly transporty v září 1946. Kromě lodí byla využívána samozřejmě i letadla, ale s ohledem na kapacitu byl počet jimi převezených vojáků zanedbatelný. 

Logisticky náročný úkol byl splněn; souběžně s tím probíhal ještě složitější proces demobilizace a zapojení veteránů do civilního života, který byl v mnoha případech velmi složitý. A lze jen doporučit poslední díl seriálu HBO The Pacific, který naznačuje jeho průběh.

Zdroj: time.com, history.navy.mil

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace