Skrytý špion v troskách: Zero z Akutanu a jeho osudová zrada

Po úderu na Pearl Harbor v červnu 1942 na americkém ostrově Akutan patřícím pod Aljašku nouzově přistál japonský stíhač Mitsubishi A6M Zero. Tento osudový pád se stal klíčem pro Američany, kteří díky němu odhalili slabiny letounu, jež dlouho dominoval v bojích nad Pacifikem.

V roce 1942 bylo jasné, že letoun Mitsubishi A6M, známý jako Zero, dominuje vzdušnému prostoru nad Pacifikem. Tento agilní a smrtící stíhač, vybavený vynikajícími manévrovacími schopnostmi a výzbrojí, představoval pro americké letectvo značný problém. Američané hluboce podcenili schopnosti Japonců a stěží s nimi dokázali držet krok v boji. S obrovskými potížemi se snažili tuto technologickou perlu japonského císařského námořnictva sestřelit. Jeho schopnost “přechytračit” i ty nejlepší americké stíhačky v bitvách nad Pacifikem zanechala u amerických pilotů a jejich velitelů respekt, ale i obavy.

Vědomi si své vzdušné převahy ale také neustálé hrozby ze strany Spojených států, Japonsko zaměřilo svou pozornost na další strategický cíl – Dutch Harbor na Aljašce. V červnu 1942 vypravilo císařské námořnictvo 44 stíhaček a bombardérů s úkolem zdemolovat tuto americkou námořní základnu v úderu, jenž měl evokovat dřívější úspěch v Pearl Harbor. Tato operace nejenže měla upevnit japonské pozice v severním Pacifiku, ale také demoralizovat Američany a omezit jejich schopnost obrany a útoku v boji o nadvládu v Pacifiku.

Osudovým se stal úkol Tadayoshiho Kogy, mladého pilota japonského císařského námořnictva, který měl být klíčovou postavou v útoku na Dutch Harbor. Během mise však byl Kogův letoun Mitsubishi A6M Zero poškozen americkou protivzdušnou obranou. S vážnými poruchami a bez možnosti bezpečného návratu na mateřskou loď Ryūjō byl Koga nucen hledat místo pro nouzové přistání. Jeho volba padla na ostrov Akutan ležící 40 kilometrů od cíle. Ostrov však byl pro takové přistání nevhodný, skalnatý a nehostinný, což vedlo k tragickému konci mladého pilota.

Ironií osudu se stal vrak letounu Zero. Stíhač objevil americký hydroplán PBY Catalina, který během pravidelného průzkumu ostrova objevil Kogyho téměř nepoškozený vrak. Tento objev byl zásadní, protože americké síly rychle pochopily potenciální hodnotu stroje pro jejich technické odborníky. Vrak Zera byl pečlivě transportován do námořní stanice v San Diegu, kde čekal na důkladnou analýzu. V rukou amerických techniků a inženýrů se mělo Zero stát klíčem k odhalení technologických tajemství, které by Američanům umožnily obrátit průběh války ve svůj prospěch.

 

Příchod Zera do San Diega znamenal pro americké vojenské inženýry a letectvo zásadní moment. V době, kdy byla informační válka o technologické převaze klíčová, se nabídla jedinečná příležitost porozumět a potenciálně zneužít slabiny nepřátelského letadla. Američtí experti intenzivně zkoumali každý centimetr stíhačky, zaznamenávali anomálie a srovnávali její výkonnost s americkými stroji. Jejich objevy byly překvapující a nadějné zároveň. Tento průlom jim poskytl neocenitelné poznatky, které změnily průběh války ve vzduchu.

 

Tajemství havarovaného Zera a jeho slabiny

 

Analytický tým brzy identifikoval několik kritických slabostí v konstrukci Zera. K nejdůležitějším patřilo zjištění, že křídla stíhačky tuhla při rychlostech přesahujících 200 uzlů. Tento jev výrazně omezoval schopnost letadla manévrovat ve vysokých rychlostech, což bylo v praxi zásadní omezení, s ohledem na agresivní a rychlý styl boje, jaký americké letectvo preferovalo. Dále bylo zjištěno, že mechanismus ovládání vyžadoval nadměrnou sílu, což v bojových podmínkách mohlo vést k rychlé únavě pilota. Tyto informace daly Američanům možnost uzpůsobit své taktiky a techniky, aby využily slabostí Zera k získání vzdušné převahy.

 

OTD 1942, Akutan Zero located. @USNHistory @NavalMuseum @PacificAviation @WW2Nation @WWIIValorNPS @WW2Today pic.twitter.com/s4Pj4Ut13T

— Kate Doolan (@crocodilekatie) July 10, 2017

Dalším významným odhalením byla slabost v motoru Zera, který trpěl pod tíhou špatné akcelerace kvůli karburátoru ve tvaru plováku. Tento nedostatek se projevoval zejména při pokusech o rychlé zrychlení nebo při náročnějších manévrech ve vzduchu, což mělo za následek sníženou spolehlivost a výkonnost stíhačky v klíčových momentech boje. Američtí technici a taktičtí analytici tuto informaci využili k vypracování specifických protiopatření a úpravě vlastních letounů, aby efektivněji čelili japonským pilotům v přímém souboji.

Strategické využití zjištěných slabin Zera umožnilo americkým silám přeměnit svou taktiku ve vzduchu. Nové strategie zahrnovaly manévry využívající vyšší rychlosti a agilitu amerických strojů, které byly nyní méně zranitelné vůči technickým výhodám Zera. Jak se postavit japonským letounům je napríkald zobrazeno v instruktážním videu od v té době ještě mladého Ronalda Reagana. Výsledkem bylo značné zvýšení efektivity v boji, a to Američanům postupně umožnilo získat vzdušnou převahu nad Tichým oceánem. Havarované Zero tak nehrálo roli pouhého vraku, ale stalo se klíčem k obratu ve válce o nebesa. 

 

Historik Rearden popsal Mitsubishi Zero jako "cenu téměř nepředstavitelné hodnoty pro Spojené státy”. Larry Dwyer jej zase označil jako "jednu z nejvýznamnějších trofejí války v Pacifiku." Důležitost získání tohoto vraku podtrhl japonský historik a generálporučík Masatake Okumiya, když prohlásil, že tento objev "byl stejně závažný" jako porážka Japonska v bitvě u Midway a že "významně přispěl k urychlení konečného pádu Japonska."

 

Tagy