Jak němečtí kamikaze chtěli ,,terorizovat" Rudou armádu. S myšlenkou sebevražedných pilotů přišel zachránce Mussoliniho

Jak němečtí kamikaze chtěli ,,terorizovat&quote; Rudou armádu. S myšlenkou sebevražedných pilotů přišel zachránce Mussoliniho
Autor: public domain|Popisek: The Fieseler Fi 103R
23 / 10 / 2020, 10:15

Stejně jako Japonsko mělo i nacistické Německo své sebevražedné piloty, kteří se zaměřili na sovětské jednotky. Ani ti však nemohli zabránit nevyhnutelné porážce Třetí říše a úspěšní nakonec nebyli.

Do historie především vstoupili japonští sebevražední piloti. Kamikaze se vrhali vstříc jisté smrti s letouny napěchovanými výbušninami, které měly způsobit co největší škody spojeneckým plavidům, zejména letadlovým lodím.

I nacistické Německo však mělo svou sebevražednou eskadru. Stejně jako Japonsko si i nacisté od sebevražedných pilotů slibovali, že způsobí značné materiální i lidské škody nepříteli a dojde k toužebnému obratu ve válce. Ten však, jak víme, nakonec stejně nepřišel.

V této souvislosti je zajímavé se zmínit, že s myšlenkou zformovat sebevražednou vzdušnou jednotku nepřišli Japonci, ale právě Němci. A byl to zřejmě nejznámější válečný sabotér a osvoboditel italského diktátora Benita Mussoliniho Otto Skorzeny, který navrhoval spolu s důstojníkem Luftwaffe Hajo Herrmannem vytvořit sebevražednou eskadru. Myšlenka našla zastání i u Heinricha Himmlera a slavné pilotky Hanny Reitschové. Právě Reitschová se u Hitlera velmi zasazovala, aby jednotka skutečně vznikla, a nacistický diktátor souhlasil.

Skvadrona Leónidás aneb sebevražední piloti jdou do boje

Ti piloti, kteří se přihlásili do vzniklé skvadrony Leónidás, pojmenované po slavném spartském králi, si byli samozřejmě vědomi, že jdou na smrt, a jejich činy nemusí téměř vůbec oslabit západní spojence. Fanatismus a loajalita k Třetí říši však byla silnější. Během války se do skvadrony přihlásilo více než 70 dobrovolníků, kteří byli ochotni položit život za pochybné cíle, stejně tak pochybnou posmrtnou slávu.

Důležitým krokem bylo rozhodnutí, jaký letoun měli ,,němečtí kamikaze" použít. Reitschová trvala na tom, aby došlo ke konverzi experimentálního stroje Messerschmitt Me-328 v sebevražedný letoun. Testy v tomto směru však nedopadly dobře. Nápad vytvořit verzi rakety V-1 (Fieseler Fi 103R) s lidskou posádkou se rovněž nesetkala s úspěchem. I nadále pak panovaly neshody ohledně použití typu letounu, který by byl nejefektivnější sebevražednou zbraní.

Nakonec padlo rozhodnutí na osvědčené letouny Messerschmitt Bf-109 a Focke-Wulf Fw-190, které byly napěchovány výbušninami a s polovinou palivové nádrže. Němečtí sebevražední piloti se však ke slovu dostali jen na konci války, a tak nestačili podle plánů zdaleka napáchat takové škody, které by zastavili zejména Rudou armádu. ,,Teror" v řadách rudoarmějců se tedy nekonal. V tomto směru byli jistě úspěšnější japonští kamikaze.

Cílem sebevražedných pilotů byla zejména budovaná infrastruktura, například mosty přes řeku Odru, které postavili sovětští vojáci. Podle německé propagandy, která operovala s nadsazenými čísly, se podařilo 35 sebevražedným pilotům zničit 17 mostů a přejezdů. Realita však byla o dost chudší, protože za oběť sebevražedným pilotům padl pouze železniční most v polském městě Kostřín, situovaném na soutoku Odry a Varty. Z velkolepých plánů, která měla Skvadrona Leónidás plnit, tak zbyla nakonec jen ta propaganda.

21. dubna 1945 dorazily sovětské jednotky do města Jüterbog, kde se nacházela základna ,,německých kamikaze". Sověti následně zakázali další sebevražedné akce, personál byl evakuován a jednotka rozpuštěna.

 

Zdroj: Russia Beyond

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace