Autor fotografie: Marina degli Stati Uniti / Public domain|Popisek: Torpédoborec třídy Kotlin
Ve světě obchodu a vojenské techniky se někdy odehrávají události, které překvapí i ty nejzkušenější pozorovatele. Jedním z takových fascinujících příběhů je spojení ikonické americké značky Pepsi-Cola a Sovětského svazu prostřednictvím nečekaného obchodu.
Historie začíná v roce 1959, kdy v Moskvě probíhala Americká národní výstava. Mezi expozicemi byl i model amerického domu a známé značky, jako Disney, IBM a Pepsi-Cola. Tehdejší viceprezident Richard Nixon a sovětský vůdce Nikita Chruščov se setkali na této výstavě. Během diskuse o tom, který ekonomický systém je lepší, se stalo něco neobvyklého. Šéf Pepsi, Donald Kendall, se rozhodl prolomit ledy několika skleničkami Pepsi. Nikita Chruščov byl sladkým, syceným nápojem nadšen a byla uzavřena smlouva o dodávkách Pepsi do SSSR.
Jeden vážný problém však přetrvával: sovětské rubly byly mimo SSSR k ničemu. Sovětům však nechyběla tvrdá měna – měli k obchodování něco jiného, a to legendární vodku. Pepsi a Chruščov se tedy dohodli: Pepsi bude dodávat své nealkoholické nápoje a na oplátku bude Sovětský svaz platit vodkou značky Stoličnaja. A tak se stalo. Dohoda pokračovala, dokud Amerika nezačala bojkotovat sovětské výrobky kvůli invazi do Afghánistánu. Sovětská vodka Stoličnaja přestala být výhodnou platbou, a Pepsi hledala nové způsoby, jak pokračovat v obchodu.
V roce 1989 přišlo řešení: Sovětský svaz nabídl Pepsi výměnu za nealkoholické nápoje – skutečné válečné námořnictvo. PepsiCo byla ve svízelné situaci, nemohla převést sovětský hardware zpět do USA. Řešením by bylo pronajmout obchodní lodě Norsku a prodat většinu zastaralých válečných lodí Švédsku jako šrot. PepsiCo tak uzavřela jednu z nejpodivnějších dohod a získala sovětský křižník, fregatu, torpédoborec, 17 ponorek a několik ropných tankerů.
Tímto krokem se společnost na chvíli stala majitelem nečekaně velké flotily. Získala sice vyřazené sovětské bitevní lodě, které nebyly v bojové pohotovosti, ale situace byla i tak bezprecedentní: firma, která vyrábí limonádu, na chvíli vlastnila šestou největší námořní flotilu na světě.
Mezi loděmi, které PepsiCo získala v rámci této neobvyklé dohody, byly následující:
Torpédoborce třídy Kotlin, vyráběné v letech 1953–1957, byly poháněny plynovými turbínami. Jejich výzbroj by za normálních okolností zahrnovala torpédomety, protiponorkové rakety a protiletadlové systémy, což je činilo vhodnými pro různé typy námořních operací.
Fregaty třídy Krivak, vyráběné v letech 1970–1990, byly poháněny dieselovými motory a vybaveny pokročilými radarovými systémy a raketovými systémy, což jim poskytovalo významnou výhodu v boji proti vzdušným a ponorkovým hrozbám.
Minolovky třídy Natya, vyráběné v letech 1969–1981, byly poháněny dieselovými motory a vybaveny sofistikovanými sonary pro detekci námořních min a speciálními zařízeními pro jejich odstraňování.
PepsiCo se stala majitelem těchto lodí ačkoli nebyla přímo zaměřena na vojenský průmysl. Tyto lodě byly využívány ve vojenských operacích a sloužily k různým účelům, včetně eskorty konvojů, hlídkování a boje proti pirátům. Celkově lze říci, že tento neobvyklý obchod otevřel nové perspektivy v oblasti propojení civilních a vojenských průmyslových odvětví.
Pepsi Navy ale zdaleka nebylo připraveno na bitvu, dalo by se říct, že ani k vyplutí. Flotila ponorek byla v havarijním stavu, povrchové lodě na tom nebyly lépe. I tak vládu Spojených států příliš netěšilo, že nějaká korporace najednou disponuje válečným námořnictvem.
Generální ředitel společnosti Pepsi, Donald Kendall, který Chruščovovi poprvé představil tento nápoj, reagoval na vládní stížnosti se vší sebejistotou, jakou bychom od admirála Pepsi Navy očekávali. Připomněl Pentagonu, že se mu právě podařilo snížit počet lodí u sovětského námořnictva víc, než to zvládlo samotné americké námořmnictvo.
"Odzbrojuji Sovětský svaz rychleji než Vy." Donald Kendall, generální ředitel společnosti PepsiCo.
Celá flotila byla posléze sešrotována ve Švédsku recyklační společností.
Zdroj: NYT