Jak se Američané během války ,,vzorně" starali o německé vězně: Vycházky, divadlo i partička šachu

Jak se Američané během války ,,vzorně&quote; starali o německé vězně: Vycházky, divadlo i partička šachu
Autor: Wikipedia, volné dílo|Popisek: Vjezd do zajateckého tábora Camp Swift v Texasu
20 / 08 / 2021, 16:30

V letech 1942-1945 bylo více než 400 000 německých vězňů (a dalších ,,souputníků" z Osy) internováno v amerických zajateckých táborech. A dostalo se jim více než vlídného zacházení, pravý opak toho, co Němci dělali se svými zajatci.

Odhaduje se, že na území USA se během let 1942-1945 dostalo více než 400 000 německých vězňů, kteří byli internováni na různých odlehlých místech, ponejvíce na jihu či jihozápadu. Pro zajatce bylo vybudováno několik stovek internačních zařízení, odhaduje se, že jich bylo kolem 700.

Tak jak se poměrně rychle plnily zajatecké tábory, továrny a farmy v této době po celé Americe postrádaly pracovní sílu a němečtí vězňové přišli ,,vhod". Uplatňovali se pracovně například v konzervárnách, při sklizni pšenice, vykonávali jednodušší manuální úkoly. Kolem 12 000 vězňů bylo drženo v zajateckém táboře v Nebrasce, nicméně stejně jako zde i na jiných místech nepanovala striktní bezpečnostní opatření, takže pohyb vězňů nebyl rozhodně svázaný.

Na počátku k Němcům obyvatelé míst, kde vyrostly zajatecké tábory, přistupovali s velkou dávkou nedůvěry, jako k někomu, kdo sympatizuje s nacismem. Těch však byla výrazná menšina, skutečných zapálených příznivců, kteří věřili NSDAP bylo méně než 10%. Pro mnoho zajatců byl navíc pobyt v amerických internačních zařízeních daleko lepší volbou v probíhající válce, protože s nimi Američané zacházeli o mnoho lépe než Sověti, kteří s nimi obvykle neměli slitování.

A Němci mírné zacházení Američanů kvitovali více než pozitivně. Tak vzpomínal později Hans Wäcker, který si prošel zajateckým táborem v již zmiňované Nebrasce. ,,Zacházení s námi bylo výborné. Mnozí zajatci si sice stěžovali na svůj stav, že nemají přítelkyně, kontakt s rodinami, nicméně jídlo bylo skvělé a ošacení také." Realita byla taková, že v zajateckých táborech kromě vlídného zacházení byl i prostor pro kulturní a sportovní vyžití vězňů. Ti mohli v omezené sféře sportovat, věnovat se divadlu, hrát šachy, nebo si třeba jen číst knihy. Někteří vězni tak mluvili o zajateckých táborech jako o ,,zlaté kleci."

Vzhledem k podmínkám, které Američané v zajateckých táborech vytvořili, nebylo ani divu, že k pokusům o útěk z internačních zařízení docházelo jen velmi zřídka. Z více než 400 000 vězňů se pokusilo o útěk zanedbatelných 2 222 zajatců. Američané se také aktivně přičinili o to, aby vězni byli později repatriováni do své vlasti.

Zářným příkladem úspěšného útěku byl například Georg Gärtner, který byl zděšen myšlenkou, že by mohl být repatriován do svého rodného města, které však už okupovala postupující Rudá armáda. Sám vymyslel odvážný plán útěku ze zajateckého tábora v Demingu v Novém Mexiku, kde byl držen. Několik týdnů poté, co skončila druhá světová válka, dokázal Gärtner skutečně ze zajateckého tábora, který ovšem nebyl nikterak přísně střežen, utéct. 

Není jistě bez zajímavosti, že vlídnou americkou ruku naopak nepociťovali Američané tmavé pleti. Ti stále čelili v této době segregaci. Jeden z nich, Bert Babero, napsal v únoru 1944 dopis, v němž popisuje, jak to chodí v zajateckém táboře v Texasu. Tam měla být podle něho zvlášť zřetelná segregace, když existovala ,,sekce" suchého záchodu pro černošské vojáky, pro německé zajatce a pro bílé vojáky. Nejen podle Babera se pak chovali Američané vlídněji k zajatcům nepřátelského státu než k ,,vlastním", kteří však měli tmavou pleť.

Podle některých svědectví pak museli vojáci tmavé pleti v táborech každodenně čelit ponižování, protože dělali podřadné práce a spatra se na ně dívali právě němečtí vězni, kteří měli oproti nim různé výhody.


Zdroj: smithsonianmag.com

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace