Jak sibiřští huskyové zachránili aljašské Eskymáky před smrtící epidemií

V roce 1925 malé aljašské městečko Nome urputně bojovalo se smrtící epidemií záškrtu. Aby zachránilo obyvatele města, 20 týmů psích spřežení přepravovalo důležitou protilátku přes 1 085 km ledem a sněhem. To vše za pouhých šest dní během těch nejbrutálnějších zimních podmínek za celá desetiletí.

Mezi psy, kteří se zúčastnili běhu za dodání protilátky, byli nejoslavovanější dva sibiřští huskyové jménem Balto a Togo. Dnešní psi soutěžící v závodech spřežení překonali mnoho z největších lidských sportovců. Jedná se o nejrychlejší suchozemské savce na vzdálenost větší než 10 mil, tedy 16km.

Proč jsou tak rychlí?

Huskyové pocházejí ze Sibiře, odkud je dovezl obchodník s kožešinami jménem William Goosak na počátku zlaté horečky na Jukonu ve 20. století. Potenciálu psů jako tažných zvířat si všiml na příkladu domorodých Čukotů.

Po tisíce let čukotská kultura používala psy pro dopravu přes arktickou tundru. Šlechtěním vytvořili ideálního tažného psa výborně se hodího do mrazivých podmínek a pro život vyplněný tvrdou práci.

V roce 1909 Goosak hnal své sibiřské psy v 657 km dlouhém závodě All Alaska Sweepstakes, okružní jízdou mezi městy Nome a Candle, kde dlouho dominovaly týmy aljašských malamutů. 

Goosakovy "sibiřské krysy" měly poloviční velikost než malamuti, ale předběhly řadu lokálních psích týmů a skončily na slušném třetím místě. Malamuti chovaní pro tahání nákladu byli zavalitější, ale sibiřští psi táhli rychleji. Jejich schopnosti jsou dány jejich velikostí a tvarem.

"Velcí psi mají delší krok, při každém kroku tedy ujdou dál, ale jejich hmota je přehřívá," říká Raymond Coppinger, spoluator knihy How Dogs Work." Menší sibiřský husky produkuje méně tepla a díky podobné ploše kůže pro rozptyl lépe udržuje teplotu."

Goosakovi psi byli prostě ideální - ne příliš malí, ne příliš velcí a se správným úhlem pánve, délkou zad a šířkou ramen umožňující dělat ty nejdelší možné kroky.

Dalším důležitým faktorem je to, že během tahu mají neustále alespoň jednu tlapu v kontaktu se zemí, což je důležité, aby saně psi nestahovaly pokaždé, když se rozeběhnou. Například takový chrt je rychlejší než husky, ale právě díky tomu, že je v běhu občas celý ve vzduchu, tahání saní by dopadlo katastrofou.

Roku 1910 již sibiřští huskyové závod vyhráli pod vedením mushera Leonarda Seppala. O 15 let později, v lednu 1925, si na toto vítězství vzpomněli, když v bylo město Nome konfrontováno s krizí epidemie záškrtu.

Záškrt je bakteriální infekce, která postihuje hlavně nos a hrdlo. Neléčí-li se, může to mít fatální následky. V současné době je tato infekce vzácná, protože většina lidí je očkována, ale to nebyl případ v roce 1925.

Vypuknutí epidemie přišelo v nejhorším možném čase. Nome bylo odříznuto tou nejhorší zimou za posledních 20 let a nebyly v něm žádné lokální zásoby séra. Bez něj městský lékař předpovídal úmrtnost 100%. Nejbližší místo, odkud se sérum mohlo dostat po železnici byla Neana 1,085 kilometrů daleko. Dne 24. ledna 1925, zdravotnická rada Nome jednomyslně odhlasovala použití psího spřežení na dopravení séra z Neany do Nome.

Za pomoci americké poštovní služby, která pravidelně používala psy pro přepravu pošty po Aljašce bylo umístěno 20 psích spřežení podél cesty. Seppala byl na předposlední trase z Shatoolik do Golovinu. Celá trasa by běžně poštovní službě trvala 25 dní, ale to bylo příliš dlouho. V krutých povětrnostních podmínkách by sérum vydrželo jen šest dní. Psi tedy budou muset absolvovat cestu za méně než jednu čtvrtinu normální doby.

Jejich první úkol byl jednoduchý: vyhnout se umrznutí k smrti.

Sibiřští huskyové mají velmi jemné, silně zkroucené střední chlupy v srsti, mnohem více než jiná plemena. Tato speciální vrstva se chová jako péřová bunda a zachovává teplý vzduch u těla. Psi také využívají své velké ocasy, do kterých si v noci skrývají čenichy a dýchají tak teplejší vzduch.

Jejich srst nevyžaduje také pravidelné stříhání jako u ostatních plemen, jejich srst "hibernuje" spíše než roste a i to šetří drahocenou energii.

Mnoho musherů, kteří se běhu pro sérum zúčastnilo utrpělo omrzliny díky tomu, že lidé se extrémnímu chladu brání přesměrováním krve dovnitř těla, aby se uchránily důležité orgány. Pak naše končetiny omrzají.

Tlapy psů jsou hustě osrstěné, což také zabraňuje tepelným ztrátám.

Všechny tyto skvělé vlastnosti využili i psi mushera Seppaly během závodu o život lidí v Nome. 31. ledna ujeli 274 kilometrů z Nome vstříct dodávce séra. To ale mělo trvanlivost již jen dva dny a tak Seppala učinil rozhodnutí přejet nestabilní ledový příkrov Norton Sound. Vánice ho ale obklopila bělobou a tak musel spoléhat na svého psa Toga, který hledal cestu podél smrtících otevřených vodních úseků. Togo to dokázal díky schopnostio vycítit změny proudění vzduchu a speciální základně vousů, které huskyové mají.

Psi husky jsou navíc velmi inteligentní a jsou schopni týmové práce. Klíčem k vytvoření efektivních saňových psů je hravé plemeno.

"Tahání je technicky hraní, přestože tam není žádná bezprostřední odměna," říká Coppinger. "Hravost také poskytuje sociální zařízení pro výkon jako tým, posiluje pouto mezi lidmi a psy, a snižuje agresi v rámci skupiny."

Čukčové systematicky vybirali inteligentní, hravé psů pro zplození další generace štěňat. Agrese byla do značné míry "vyšlechtěna" pryč. Čukčové také své psi povzbuzovali, aby se toulali a lovili, byli bráni do domovů, aby sloužili jako společníci pro jejich děti. To se odráží v jejich osobnosti. Dnešní huskyové vykazují nízkou úroveň sociálního a nesociálního strachu. Mají vyšší hladinu neurotransmiteru s názvem noradrenalin, který je spojen s obecnou aktivitou a průzkumným chováním.

Pracujíce jako tým, Seppala a jeho psi našli cestu a dovezli sérum o 146 kilometrů blíže městu Nome. Zde převzalo sérum spřežení mashera Gunnara Kaasena vedené huskym jménem Balto. Sérum dovezli půl dne před skončením jeho trvanlivosti a zachránili 10 000 lidských životů.

Tento slavný běh o život lidí je zaznamenán i v Central Parku v New Yorku, kde naleznete bronzovou sochu huskyho Balta. 

Po Baltově smrti bylo tělo statečného psa vypreparováno a je vystaveno v Cleveland Museum of Natural History. 

 

Zdroj: BBC