Je obecně známo že již od druhé poloviny 18. století byly trupy některých lodí pokryty kovovými vrstvami. Tehdy se ale jednalo o měď, ta byla zvolena kvůli tomu, že zabraňovala korozi dřeva, které tvořilo tehdy hlavní stavební materiál. Brzy se ukázalo, že pokrytí trupu kovem má ještě jeden efekt - zvýšení odolnosti.
Přelom 18. a 19. století bylo období, kdy námořní děla dosáhla takových vlastností, že se z námořních bitev stávaly rychlé a krvavé konflikty s velmi nevypočitatelným charakterem. Kterákoli dřevěná loď mohla být rázem zničena salvou z kterékoli jiné lodi. Přišlo se ale na to, že pokrytí trupu mědí značně zredukuje poškození utrpěné při zásahu. Střela (tehdy koule) sice měď často prostřelila, avšak zanechala za sebou poměrně malý otvor ve srovnání se zásahem do čistě dřevěného trupu.
Lodní inženýři se tedy začali zabývat myšlenkou stavby lodi, která by byla ještě odolnější, nejlépe zcela neprůstřelná. Tuto myšlenku poprvé zrealizovali francouzští inženýři, když v roce 1860 dokončili řadový obrněnec Gloire. Nutno dodat, že pancéřové lodě jako takové existovaly už za Krymské války, byly to ale spíš plavoucí baterie, než pohyblivá plavidla.
psali jsme: CSS Alabama: Konec korzára Konfederace
Obrněnec Gloire nesl viditelné prvky inspirace dřívějšími dřevěnými plavidly. Trup lodi byl sice dřevěný (47 cm dřeva), ale byl na celé ploše zvenčí pokryt 12 cm oceli. To bylo na tu dobu něco neskutečného. Loď odolávala zásahům nejsilnějších soudobých děl - francouzských 50 liberních a dokonce i britských 68 liberních, pancíř vydržel i zásahy z 20 metrové vzdálenosti!
I přes to se však loď již po necelém roce ukázala jako zastaralá, když Velká Británie dokončila pancéřovou loď HMS Warrior.
Ta již byla celokovová, s pancířem 114mm, a to nejen vnějším, ale i vnitřním. Loď byla totiž vybavena systémem vnitřních přepážek, zabraňujícím střelám v prostřelení celé lodi. Mimo to byl Warrior i rychlejší (14 kts v porovnání s 11 až 13 u Gloire).
Francie se ještě pokusila o obnovení svého náskoku, a to v roce 1964 stavbou pancéřové lodi, později známé pod jménem Kotecu (a její sesterská loď pod jménem Cheops, či Prinz Adalbert). Ta byla sice v porovnání se svými předchůdci výrazně menší (1 358 tun), místo toho měla ale několik zajímavých technických vylepšení.
Nejvýraznější z nich bylo bezesporu obří 300 liberní Armstrongovo dělo umístěné uvnitř trupu na přídi lodi. Toto dělo bylo schopné prostřelit jakoukoli jinou loď. Další výzbroj se skládala ze dvou 72 liberních děl, umístěných rovněž v přídi, ne však v ose lodi, nýbrž po jednom, mírně po stranách. Loď měla tedy 3 děla, ale kromě toho měla ještě 2 Gatlingovy kulomety.
psali jsme: Unikátní válečná loď Monitor Leitha
Původně měla být loď prodána konfederaci, za účelem prolomení námořní blokády unie, nicméně pod nátlakem Unie byly obě lodi prodány do Evropy, místo Konfederaci.
Když už jsme u Konfederace, tak se rovnou můžeme posunout k úplně nové kapitole - obrněnce občanské války.
Když v roce 1861 vypukla americká občanská válka, obě strany již byly obeznámeny o existenci pancéřových lodí. Konfederace si původně objednala od Francie již výše zmíněnou loď. Unie místo toho najala švédského vynálezce a konstruktéra Johna Ericssona. Ten přišel s nevýdanou myšlenkou. Vybavit pancéřovou loď jedinou, ale těžce ozbrojenou, otočnou věží. Nápad byl přijat s opravdu znatelnou nedůvěrou, hlavně z důvodu toho, že nikdo nevěřil, že loď ozbrojená pouze dvěma kanóny bude schopna čelit novému, jižanskému obrněnci CSS Virginia /Merrimack (ke kterému se ještě vrátíme).
Na nátlak prezidenta Lincolna byl schválen návrh monitoru (USS Monitor), avšak z důvodu časové tísně a údajné nespolehlivosti nových děl byla zredukována hlavní výzbroj z původně navržených 2x12in (305mm), na 2x11in (280mm). I tak se ale jednalo o velmi úctyhodnou výzbroj.
Poté, co se první monitor nepříliš úspěšně střetl s obrněncem Virginia, bylo rozhodnuto o stavbě dalších lodí, a to dalších 5 jednověžových, 6 dvouvěžových a nakonec i jednoho trojvěžového monitoru. Lodě se konstrukčně všechny značně lišily, ale hlavní výzbroj v otočných věžích měly všechny.
V kontrastu s monitory byl jižanský přístup velmi odlišný. Z důvodu časové tísně a chabé industrializace nebylo možné postavit nové, celokovové obrněnce. Tak bylo rozhodnuto o přestavbě několika paroplachetních fregat (včetně zajaté lodi USS Merrimack, později přejmenované na CSS Virginia) a také několika kolesových parníků (jejichž pohon se později ukázal jako velká slabina, podobné přestavby ale prováděla i Unie).
psali jsme: Nešťastný příběh USS Cairo z americké občanské války. Ve službě byl pouhý rok, potopila jej na dálku odpálená mina
Největší z jižanských obrněnců byla CSS Virginia, s výtlakem okolo 4 000 tun, vybavená 4 vývrtovými děly, 6 těžšími, bezvývrtovými děly a dvěma houfnicemi, byla nejlépe ozbrojenou jižanskou lodí. I přes to však nevydržela ve službě více než 3 měsíce.
A co monitory? Americké námořnictvo si na nich zakládalo až do osmdesátých let, kdy přišla éra řadových bitevních lodí. Nejdále to s monitory dotáhli v 70. letech 19. století Italové, se svým bitevním monitorem Caio Duilio, vybaveným čtyřmi gigantickými děly, ráže 450mm (což byly největší námořní děla až do éry WW1 a lodi HMS Furious).
Pancéřové lodě sehrály úlohu i za první japonské občanské války, avšak ve srovnání s bitvou u Hampton Roads nenajdeme žádné střetnutí, které by stálo za řeč.
psali jsme: Americké říční monitory z Vietnamské války
Z výše uvedených lodí se do dnešní doby dochovala pancéřová loď HMS Warrior, kromě toho mají v USA i přesnou repliku lodi USS Monitor v měřítku 1:1.
Na závěr je třeba dodat, že ačkoli s výjimkou monitorů řadové obrněnce brzy vymizely, lze se o nich bavit jako o předchůdcích řadových bitevních lodí, bez kterých by zase nevznikly dreadnoughty.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Survival - jak se chovat, abyste přežili v pustině nebo džungli? A kam se schovat před teroristickým útokem? S námi víte
Zdroj: www.facebook.com/warships.cz Pavel Sláma