foto: Wikimedia Commons, volné dílo/Japonská ponorka I-400
Japonské císařství zahajovalo svou válku proti západním spojencům v situaci své zřejmé početní i technické převahy, nadto s využitím momentu překvapení, který spočíval mj. v rozsahu úvodních operací. Při pohledu na mapu Tichého oceánu šlo v prvních týdnech téměř doslova o explozi japonského vlivu šířeného jeho ozbrojenými silami jižním a jihozápadním směrem přes obrovské vzdálenosti. Energie však Japonsku záhy, podle očekávání, došla. A jak šel čas, ztráceli také svou převahu v technice - japonský zbrojní průmysl neudržel krok zejména se Spojenými státy nejen co do kapacity, ale ani do kvality vývoje nových zbraní. "Řešením" měl být i pokus zavést do výzbroje japonských tankových jednotek německý tank Tiger.
Jedním z míst, kde japonské ozbrojené síly, v tomto případě pozemní, tlačila se zhoršující se situací na bojištích bota stále více, byla totiž výzbroj obrněných, tankových jednotek.
Psali jsme
Jak uvedlo slavné německé tankové eso Otto Carius ve své knize Tygři v bahně, jeho střelec Heinz Kramer má na svém kontě čin, který na východní...
Japonské císařství patřilo mezi státy, které se o tanky po skončení 1. světové války intenzívně zajímaly. Nakoupilo zahraniční typy, testovalo britský Mark IV a Mark A Whippets, a první do výzbroje zařazený byl, podobně jako v Československu, Renault FT. Mimochodem varianta NC27 (v Japonsku označovaná jako FT-ocu) zůstala ve výzbroji až do 2. světové války. V Ósace byl vybudován tankodrom a byl zahájen vývoj vlastních typů. Zprvu velmi inspirovaný zahraniční produkcí, přičemž důraz byl kladen podle vznikající japonské doktríny a s ohledem na specifické podmínky nasazení tanků v Číně především vozidla určená k přímé podpoře pěchoty. Tíhu bojů nesly především střední Typ 89A Chi-ró a lehké Typ 94TK a především ikonický Typ 95 Ha-Go (který si zabojoval ještě za korejské války v 50. letech).
Vývoj středních tanků pokračoval moderně koncipovaným Typem 97 Či-ha s kanónem nejprve ráže 57 mm určeným především k podpoře pěchoty, později ráže 47 mm s vyšší úsťovou rychlost. Tím dostal tank parametry, které snesou srovnání s německými Pz.IIIF nebo britskými Crusadery Mk.II. Následoval vylepšený Typ 1 Či-he, který přišel k jednotkám v roce 1942. S americkými Shermany se měřit za rovnocenných podmínek nemohl ani ten. V závěru války pak přišly Typ 3 Či-nu a Typ 4 Či-tó se 75mm kanónem, u posledního typu s dlouhou hlavní s výkonem dostatečným k likvidaci jakéhokoli spojeneckého tanku. Ale to bylo pozdě. Japonsko sice bylo schopné v prvním roce války výrobu tanků vystupňovat až na 1290 kusů, ale velmi rychle mu došel dech. V roce 1944 již muselo své síly napnout k defenzívním prostředkům, především na výrobu stíhacích letounů, a tanky neměly prioritu. Nadto by beztak nebyla příležitost je zkoušet a zkušenosti vyhodnocovat. Bojovalo se s tím, co bylo k dispozici.
Psali jsme
M26 Pershing byl americký střední tank, bojově poprvé nasazený v lednu 1945 na západní frontě 2. světové války, kde jako jediný západní typ tanku...
Jeden pokus, jak složitost vývoje a nedostatek zkušeností obejít, učiněn ovšem byl. Japonci projevili zájem o německý tank Tiger. Představa, že by podle zakoupené dokumentace a jednoho dodaného kusu byli v krátké době schopni zahájit vlastní sériovou výrobu a uvést složitý tank do efektivní služby svých tankových jednotek byla sice poněkud iluzorní, přesto značnou sumu převyšující dvojnásobek ceny vozidla pro německou armádu v únoru 1944 zaplatili. Získali technickou dokumentaci a plně vyzbrojený a vystrojený tank Tiger, který jim měl být doručen ponorkou z přístavu Bordeaux. Do projektu japonského Tigeru ovšem vstoupil jiný projekt - spojenecké vylodění v Normandii. Iracionalita převozu těžkého tanku přes půl světa vedla spolu s urgentní potřebou vrhnout veškerou provozuschopnou techniku proti nepříteli k rozhodnutí "japonský Tiger" nasadit na frontě. Podle různých pramenů byl buď pronajat, nebo Němci jednoduše zrekvírován, a později na západní frontě ztracen.

Japonská ponorka I-400; Wikimedia Commons
Převezen měl být ponorkou třídy I-400, která jediná měla při dostatečnou transportní kapacitu. Výtlak 6670 tun z nich dělal největší do služby uvedené ponorky až do 60. let. První sice byla na vodu spuštěna již v lednu 1944, ale dokončena byla až 30. prosince 1944. Půl roku po vylodění spojenců v Normandii.
Psali jsme
Plánované uskutečnění japonské operace Kecugó Sakusen by podle mnohých odborníků znamenalo obrovské ztráty na životech a dlouhodobé utrpení...
I kdyby... se dodání podařilo v plánovaném termínu, pak než by se mohla rozběhnout sériová výroba, bylo by pozdě. Ostatně Němci Tigery měli, měli i zkušenosti, a ač jejich tanky měly zřejmou převahu nad spojeneckými, bylo jich málo a pro letectvo byly snadnou kořistí. V roce 1944 a 1945 již nejen americké palubní stíhací letouny Hellcat a Corsair zcela běžně létaly mise k podpoře pozemních jednotek vyzbrojené nejen pumami, ale také protizemními raketami. Nákup Tigeru pro Japonsko nebyl než projevem zoufalství v situaci neodvratně se blížícího konce, a to i bez ohledu na nesmyslnost expedice tanku ponorkou v podmínkách závěru druhé světové války.
Zdroj: tanks-encyclopedia.com
Tagy