Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Český úderný svaz v Baltském moři v čele s letadlovou lodí Karel Gott
Jan Kotouč, jeden z nejúspěšnějších českých autorů sci-fi a alternativní historie, napsal exkluzivně pro SM povídku na aktuální téma: Kaliningrad, který byl tak dlouhou dobu ruskou exklávou vklíněnou mezi Polsko a Litvu, se přihlásil ke svému historického svazku s Českou republikou. Vzhledem k současné situaci ve světě se obyvatelé rozhodli pro referendum o tom, aby se Kaliningrad připojil po více než sedmi stech letech k Česku... Ruská Federace vydala prohlášení, že místní referendum neuznává a že bude nuceno provést speciální operaci za účelem udržení Kaliningradu ve své sféře vlivu. Českou republiku a její námořnictvo však nepřekvapilo.
„Pošlete zprávu velení flotily: Letadlová loď Karel Gott a její doprovodný svaz je na pozici třicet námořních mil severozápadně od Královce.“
„Ano, pane.“
Admirál Karel Rejks stál na vlajkovém můstku, sledoval vzdálené pobřeží a stále nemohl uvěřit tomu, jak rychlý sled událostí nastal v posledních několika týdnech.
Kaliningrad, který byl tak dlouhou dobu ruskou exklávou vklíněnou mezi Polsko a Litvu, se přihlásil ke svému historického svazku s Českou republikou. Vzhledem k současné situaci ve světě se obyvatelé rozhodli pro referendum o tom, aby se Kaliningrad připojil po více než sedmi stech letech k Česku. Přecejen město založil roku 1255 Přemysl Otakar II. Historické vazby byly nezpochybnitelné, a tak nebylo divu, že se pro připojení v referendu vyjádřilo 99 % obyvatel a začali používat české jméno Královec.
Tím se Česká republika dostala k moři, o čemž všichni Češi toužili po staletí a po neúspěchu kanálu Dunaj-Odra-Labe v to už ani nedoufali. Přepisovaly se učebnice, mapy a samozřejmě došlo i na mnohem praktičtější věci. Začínaly létat pravidelné lety Praha-Královec. Vznikala přímá železniční linka. V plánech na rok 2076 se mluvilo i o protažení pražského metra.
Nicméně nejdříve bylo nutné Královec zabezpečit. Ruská Federace už vydala prohlášení, že místní referendum neuznává a že bude nucena provést speciální operaci za účelem udržení Kaliningradu ve své sféře vlivu. Rusko mobilizovalo okamžitě své baltské loďstvo.
Jenže České republika byla připravena. Tajné projekty se konečně ukázaly světu. Po léta se po celém světě tajně budovaly české válečné lodě, a najednou byly právě včas připraveny na nasazení.
Česká republika měla vlastní námořnictvo.
A Karel Rejks velel jejímu nejsilnějšímu operačnímu svazu.
„Příchozí zpráva z Pilavy,“ ohlásil spojař a Rejks přikývl.
České námořní velitelství se zřídilo kousek od Královce v bývalé ruské námořní základně Baltijsk, která nyní měla opět české jméno Pilava.
„Satelitní snímky potvrzují pohyb ruských hladinových plavidel Baltským mořem směrem k nám. Jsou to korvety Zelenodols, Urengoj a Kazanets, torpédoborce Jaroslav Mudry a Neustrašimij a…“ spojař se zarazil. „A letadlová loď Kuzněcov.“
Někdo na můstku překvapeně vydechl. „Ta přece skoro shořela! Měla být v docích až do roku 2024!“
„Řeporyjští ji skoro zničili! Nemůže už vyplout.“
„To musí být jen plovoucí vrak!“
Rejks poslouchal povídání lidí na můstku. Věděl, že na tom je něco pravdy. Během krátké války mezi Ruskem a městskou části Praha-Řeporyje v roce 2019 se speciálně vybaveným řeporyjským multikárám podařilo Kuzněcova vyřadit na dlouhá léta.
Nicméně Rejks se rozhodl.
„Musíme loď považovat za bojeschopnou a za hrozbu. Nesmíme ji podceňovat. Zatím to šlo až moc snadno.“
Ruský vojenský přístav v Pilavě obsadili až moc snadno. Několik korvet a vyloďovacích plavidel se podařilo zneškodnit ještě v přístavu, když na ně Karel Gott podnikl nálet svých letadel. K tomu přišel útok z vnitrozemí. Českou armádu podpořili Litevci a Poláci. Jeden polský tank se probil až do přístavu a svým dělem zasáhl zakotvenou ruskou minolovku. Tenhle čin se stal mezinárodní senzací. Tank, který těžce poškodil válečnou loď. Obdivuhodná byla i skromnost posádky tanku. Nový velitel českého námořnictva, admirál Martin Jirášek, je chtěl poctít a nějak odměnit. Ale polští tankisté požádali pouze o oběd pro čtyři a jednu psí konzervu.
Přístav byl tedy zajištěn a vzniklo v něm české velitelství. Zbývající lodě na otevřeném moři zlikvidovala letadla z Gotta. Jednu korvetu poslala ke dnu řízená střela z torpédoborce Švejk a další potopila ponorka Rákosníček.
Teď ale přišel čas na ruskou protiofenzivu a tak Božský Kája, jak posádka lodi říkala, zaujal i s celým svazem pozici na otevřeném moři.
„Půjdu do CIC,“ řekl Rejks a zamířil z můstku.
Středisko bojových operací, neboli CIC, bylo ukryté hluboko v nitru letadlové lodi. Když vešel do potemnělé kajuty, posádka pokračovala ve své práci, jak bývalo zvykem, nikdo si nevšímal velícího admirála. Okamžitě mu ale přišli vstříc operační důstojník komandér Šimon Prouza a zpravodajská důstojnice komandér-poručice Jitka Marešová.
„Pane admirále!“
„Slyšeli jste hlášení?“
„O Kuzněcovovi? Ano?“
Brzy přišla z velitelství další zpráva. Admirál Rejks má rozkaz ujmout se taktického velení pro nadcházející střetnutí. To všichni čekali, a tak Rejks se svým štábem sledoval monitory v CIC, kde dostávali ze satelitů detailní pozice ruského operačního svazu a své lodi.
„Jak vidíte pane, vepředu jsou ponorky Česílko a Čepeček,“ říkal Prouza. „Kousek za nimi je Rákosníček. Fregaty Spejbl a Rumcajs jsou tady a torpédoborce Švejk a Cimrman jde zde.“
„Co Helenka?“ zeptal se Rejks, ačkoliv znal odpověď. Kdyby stihla dorazit letadlová loď Helenka, sesterská loď Gotta, určitě by o tom mluvili jako první. A o všech těch problémech s Helenkou už samozřejmě věděl, jen trochu doufal.
„Nedorazí včas, pořád je v docích. Revize se protáhla a nebude schopná vyplout dříve než za několik týdnů.“
Rejks s tím nemohl nic dělat. A teď, když se k jeho operačnímu svazu blížil nepřítel, už mohl jen pracovat s tím, co má.
Podíval se nad dveře průlezu do CIC. Bylo tam ve zlaté desce vyraženo motto lodi. Gott mit uns.
Nadešel čas.
„Dejte signál letadlům, ať začnou startovat.“
A tak se v příštích hodinách střetly český a ruský operační svaz. Balistická ponorka Rákosníček odpálila několik řízených střel proti ruským pobřežním základnám. Ponorce Česílko se podařilo poslat ke dnu jednu ruskou korvetu. Do dalších se pustily řízené střely z torpédoborců a Švejkovi se podařilo zasáhnout dvě lodě.
Potom dorazila česká letadla z Gotta
Ruské lodě se snažily bránit, manévrovat, pálily zbraněmi bodové obrany, ale nakonec svému osudu neunikly.
Kuzněcov se potopil jako první.
Češi ale nevyvázli beze ztrát. Několik ruských letadel startujících z letadlové lodi našlo Švejka a uštědřilo mu několik zásahů. Gott zastavil několik řízených střel svou bodovou obranou jen pár set metrů od trupu.
„Zpráva ze Švejka, kapitán poslušně hlásí, že na palubě zuří požáry a musí se vrátit do přístavu.“
„Ať se vrátí,“ řekl Rejks a postupně si uvědomil, že to skončilo. Na displeji viděl satelitní snímky. A viděl, jak mizí červené ikony nepřátelských plavidel.
Když o pár dnů později Gott vplouval do přístavu v Pilavě s pomocí dvou polských remorkérů Bolek a Lolek, na molu stály tisíce lidí. Nových občanů České republiky. Mávali lodi na uvítanou a volali Božský Kája.
Karel Rejks stál na můstku, sledoval to dění, když k němu přistoupila Marešová.
„Máme tu zprávy z ruských médií, pane admirále.“
„Už uznali, co se stalo?“ zeptal se Rejks.
„Ne, pane. Ruská média tvrdí, že k ničemu nedošlo. Že Královec patří stále Rusku, že ruské lodě nebyly zničeny námi. Za všechno prý může nehoda způsobená chybou jejich posádek. Kuzněcov podle nich zničen nebyl vůbec, jen byl převelen k ponorkovému loďstvo, aby provedl testy na svou novou funkci ponorkové letadlové lodi.“
Rejks se uchechtl.
„A také tvrdí, že žádné české námořnictvo neexistuje,“ uzavřela to Marešová. „Že je to jen výmysl.“
Rejks se zadíval na mávající davy v přístavu. Když sklonil zrak, viděl letovou palubu, kde byla seřazena česká letadla.
„Když si to myslí, že naše námořnictvo neexistuje, tak ať si to klidně myslí.“
O autorovi
Jan Kotouč je jedním z nejúspěšnějších českých autorů sci-fi a alternativní historie. Od roku 2009 vydal na dvě desítky románů. Do žánru sci-fi spadají jeho rozsáhlé cykly Sektor Hirano a Centrální impérium. Na poli alternativní historie ho proslavil v roce 2016 román Nad českými zeměmi slunce nezapadá, který odstartoval jeho nejúspěšnější sérii České země, pojednávající o boji českého námořního letectva proti rozpínavému carskému Rusku.
Kromě toho svými povídkami pravidelně přispívá do prestižních žánrových antologií a je také jedním z mála českých autorů, kdo prorazil na anglicky mluvící trh s úspěšným překladem série Centrální impérium. Kromě psaní pořádá kurzy tvůrčího psaní a učí na vysoké škole.