Japonci během útoku na Pearl Harbor ztratili letadlovou loď - Letící Fénix nakonec "vstal z vln"

Japonci během útoku na Pearl Harbor ztratili letadlovou loď - Letící Fénix nakonec &quote;vstal z vln&quote;
Autor: wikipedia, public domain|Popisek: Hóšó po dokončení počátkem 20. let
16 / 04 / 2020, 10:00

Operace AI, resp. operace Z se na japonské straně neúčastnil jen 1. úderný svaz viceadmirála Naguma a jeho šest velkých letadlových lodí, ponorky a odřad určený k ostřelování atolu Midway. Pro případ nečekaného střetnutí s Američany na moři vyplul rovněž tzv. Hlavní svaz, k němuž by případně Nagumo mohl ustoupit a spojit s ním síly. Jeho součástí byla také první letadlová loď světa jako taková od začátku konstruovaná: Hóšó ("Letící fénix"). Během operace se loď při protiponorkových leteckých operacích tak trochu ztratila.

Loď sice byla původně plánována jako tanker jménem Hirjú. Ale progresívní důstojníci se zkušenostmi z Evropy rozpoznali potenciál námořního letectva a Hóšó začali v loděnicích v Jokohamě stavět jako druhou letadlovou loď světa - stavba byla zahájena o něco později než práce na britské HMS Hermes. Podle plánů měla nést plovákové letouny, ale operace výkonnějších letounů s kolovým podvozkem dostaly záhy přednost.

Spustili ji na vodu 13. listopadu 1921 a dokončena byla o 13 měsíců dříve než britský nosič, čímž se stala 27. prosince 1922 v den svého vstupu do služby první původní letadlovou lodí vůbec. Při výtlaku 7590 tun dosahovala rychlosti 25 uzlů. Letovou palubu měla dlouhou 168 m, širokou 22,6 m, s přední částí zkosenou v úhlu 5°. Uprostřed na pravoboku byl malý (vzhledem k lodi relativně velký) ostrov a tři komíny, a kdo si loď vybavuje v jejím válečném vzhledu, toho její původní podoba může možná překvapit.

Původní výzbroj lodi byla dána ve velké míře tápáním a nezkušeností: loď nesla čtyři 140mm kanóny proti hladinovým cílům (byla ovšem zcela bez pancéřování), a dvě protiletadlová děla ráže 80 mm. Protiletadlová výzbroj bude postupně posilována, a 140mm děla budou odstraněny v červnu 1944. Prvními piloty, kteří na její palubě přistáli, byli najatí Britové z Britské letecké mise, kteří cvičili budoucí japonské námořní piloty.

Na přelomu března a dubna 1923 pak byla ustavena letecká skupina: devět stíhacích Micubiši Typ 10 1MF a až šest torpédových Micubiši Typ 13 B1M3. Letouny nesla jako jediná japonská letadlová loď ve dvou oddělených hangárech, což byl důsledek původní konstrukce počítající s umístěním ostrova s velitelským můstkem a střediskem řízení leteckých operací uprostřed paluby. Stíhací letka dostane v roce 1928 moderní stroje Nakadžima A1N, o tři roky později A2N, v roce 1938 poslední dvojplošníky A4N a v roce 1940 hbité jednoplošníky Micubiši A5M. Torpédovými bombardéry budou postupně typy Micubiši B2M, Jokosuka B3Y a v roce 1940 Jokosuka B4Y. Její rozměry neumožňovaly nasazení modernějších strojů a z její paluby tak nebudou létat ani Micubiši A6M, ani torpédové Nakadžima B5N.

Krátce po vstupu do služby došlo k zásadní úpravě na základě zkušeností pilotů: od června do srpna 1924 byl zcela odstraněn ostrov, který letcům na malé letové palubě překážel; od listopadu 1935 do března 1936 pak projde další přestavbou, kdy budou upraveny komíny, jež dosud stále letovou palubu přesahovaly - budou sklopeny do horizontální polohy a loď tak dostane svou finální podobu typickou i pro ostatní lehké letadlové lodě císařského námořnictva.

Hóšó se účastnila mj. šanghajského incidentu v roce 1932 a její letci zajišťující podporu pozemním jednotkám byli prvními japonskými námořními piloty, kteří se zúčastnili ostrého leteckého boje s čínskými stíhači a 26. února jich několik sestřelili. Hóšó byla nasazena i v roce 1937, a 1. prosince je pak převedena do zálohy. V roce 1939 dostane větší výtahy, ovšem stále pro moderní letouny nedostatečné.

Před zahájením operací proti Spojeným státům, Velké Británii a Nizozemsku se loď stala spolu s lodí Zuihó součástí třetí divize letadlových lodí kontradmirála Kawahary. Divize byla součástí Hlavního svazu tvořeného především 1. loďstvem (Dai-iči Kantai), tedy podle tradice hlavními silami námořnictva: 1. a 2. divizí bitevních lodí (Nagato, Mucu, Ise, Hjúga, Fusó a Jamaširo), v čele s viceadmirálem Takasuem. Svaz vyplul v den útoku na Pearl Harbor z Vnitřního moře východním kurzem, aby poskytl vzdálenou podporu Nagumovu 1. údernému svazu - úkolem dvou lehkých letadlových lodí bylo zajišťovat průzkum a protiponorkové hlídky.

A právě protiponorková služba přivedla Hóšó do poněkud svízelné situace. Hlavní svaz doplul jen asi 550 km od Japonska, kde se otočil a vracel se na základnu. Platil přísný zákaz rádiové komunikace. Hóšó krátce před setměním 10. prosince 1941 vyslala jeden ze svých bombardérů B4Y, aby ověřil pozorování nepřátelské ponorky. Letoun se vracel až za tmy, loď mu s doprovodem tří torpédoborců plula v ústrety východním kurzem, a ztratila kontakt se zbytkem svazu. Výskyt ponorky se nepotvrdil, ale ztracenou letadlovou loď objevil pátrací letoun druhý den ve vzdálenosti 926 km od hlavního svazu až u Boninských ostrovů. Do přístavu se vrátila 12. prosince.

V podobné roli se pak Hóšó účastnila operace proti atolu Midway v červnu 1942. Její letci také pořídili poslední fotografii hořící letadlové lodi Hirjú, poslední ze čtyř, o které Japonci v bitvě přišli. Nadále pak sloužila jako cvičná loď. Na jaře 1944 prošla velkou rekonstrukcí, jejímž cílem bylo zvětšit letovou palubu a umožnit konečně operace moderních letounů, tedy v té době již torpédových Nakadžima B6N Tenzan a Jokosuka D4Y Suisei - stále ovšem z důvodů výcviku; kapacita jejích hangárů vylučovala efektivní nasazení proti nepříteli.

V březnu 1945 ji během jednoho z náletů amerických palubních letounů zasáhly tři pumy, ale válku přežila a po ní sloužila jako transportní loď při repatriaci japonských posádek z různých míst Tichého oceánu a z Číny, přičemž převezla na 40 tisíc vojáků. Od září 1946 do května 1947 pak byla první původní letadlová loď světa rozebrána v Osace na šrot.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace