Autor fotografie: Blink O'fanaye / Flickr|Popisek: Jednotka 731 muzeum
Seržant Joe Kieyoomia byl zajat japonskými jednotkami v roce 1942 a zřejmě netušil, co ho v příštích 43 měsících čeká. Dokázal přežít takřka nemožné.
Japonsko se do svého šíleného dobrodružství pustilo v prosinci 1941 útokem na Pearl Harbour. Tehdejší velitel japonského námořnictva věděl, že Země vycházejícího slunce vydrží půl roku, a poté už nic nebylo jisté. Jeho předpověď se takřka do puntíku splnila u Midway. Při japonské expanzi do Tichomoří bylo třeba špičkové námořnictvo a soudobě se dá říct, že Japonci ho měli nejlepší. Letadlové lodě a špičkově vycvičené posádky měly konkurenci maximálně v Američanech, ale ti byli slabší a hůře vycvičení s méně kvalitními letadly. Na začátku války byly japonské stíhací letouny Zero světová špička.
Japonci se přecenili
Pro příklad lze uvést, že Japonci cvičili v těch nejobtížnějších podmínkách na severu, a když někdo zahynul, nic se nedělo. Američané prováděli výcvik v neklidnějších vodách Tichého oceánu za hezkého počasí, a když náhodou došlo ke ztrátě námořníka, událost se řešila jako národní tragédie. Tokio však bylo odsouzeno k nezdaru. Ztráta Akagi, Kaga, Sorju a Hirju, nejlepších japonských letadlových lodí i s piloty u Midway rozhodla. Japonci nebyli schopni nic z toho adekvátně nahradit a ekonomická síla USA se projevila naplno. Japonci byli na hlavu poraženi a kapitulovali na palubě bitevní lodě Missouri, třídy Iowa, zřejmě nejlepších bitevních lodí historie.
Japonci se ke svým zajatcům nechovali o moc lépe než nacisté. Bataanský pochod smrti patří jen ke špičkám ledovce. Sinové Nipponu v rámci kodexu Bušidó pohrdali válečníky, kteří se vzdali. U nich byla samozřejmostí seppuka, raději než panout do zajetí. Mučení, hladovění, zneužívány byly denní atributy zajatých spojeneckých vojáků. Mezi nejznámější a zároveň nejkrutější patřila japonská jednotka 731, která prováděla brutální pokusy na lidech. Na konci války si některé „vědce" převzali Američané a využívali jejich zkušeností. Příběh Joe Kieyoomii je jen jedním z mnoha.
Joe Kieyoomia a kód Navajo
Druhá světová válka stvořila nespočet neuvěřitelných, ale i dojemných šťastných příběhů, v jejichž centru pozornosti byl většinou obyčejný člověk či voják. Seržant (četař) Joe Kieyoomia, byl americkým vojákem navajského původu, který dokázal přežít takřka neuvěřitelné útrapy, které přineslo peklo války. Dvacetitříletý mladík Kieyoomia padl jako mnoho dalších amerických vojáků do japonského zajetí v roce 1942, kdy došlo k obsazení strategicky důležitých Filipín. Americký seržant byl poslán do zajateckého tábora, kde měl možnost vidět, jak Japonci nutí vězně kopat si svůj vlastní hrob. Kieyoomia pak zažíval v zajateckém táboře peklo na zemi, jehož běžnou denní součástí bylo kruté bití a mučení.
Zpočátku byl Kieyoomia označen za japonského Američana, nicméně když se ukázalo, že je indiánského původu, Japonci si mysleli, že patří ke slavným navažským kodérům, s nimiž však neměl Kieyoomia nic společného. Přesto se z něj snažili Japonci ,,vymlátit" Kód Navajo, šifrovanou komunikaci v jazyce Navahů, která byla využívána zejména při komunikaci v bojích proti Japoncům. ,,Nevěřili mi, jedinou věc, které rozuměli, byla černá a bílá," sdělil mnohem později novinářům. I kdyby kód znal, tak by jej nesdělil svým věznitelům, dodal. Za trest Japonci nechali zajatého Američana mrznout nahého na sněhu, po němž následovalo další tvrdé mučení.
Joe Kieyoomia a Bataanský pochod smrti
Další rány osudu však měly pro mladého vojáka teprve přijít. Rozhodujícím okamžikem byl právě nechvalně známý Bataanský pochod smrti, jehož se zúčastnilo také několik Čechů. Na přesun dlouhý 128 kilometrů se vydalo 76 tisíc amerických a filipínských válečných zajatců včetně Kieyoomii. Drastický vyčerpávající pochod doprovázený všudypřítomnou japonskou brutalitou nepřežilo tisíce zajatců, podle odhadů 7-10 tisíc. Děsivému pochodu pak mělo padnout za oběť až 650 Američanů. Joe Kieyoomia měl však štěstí, protože dlouhý přesun přežil. Vyhráno však zdaleka neměl. Naopak, psychicky i fyzicky zdeptaný se snažil ukončit svůj život hladovkou. Jenže to mu ,,vyneslo" další sadistické mučení od Japonců.
Joe Kieyoomia dlel toho času v zajateckém táboře v Nagasaki a čekal, co s ním bude dál. Nicméně i v tomto případě ,,zaúřadovala" fortuna, protože se již psal rok 1945 a Američané shodili během několika dnů dvě atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki. Kieyoomia měl velké štěstí, protože atomový výbuch přežil. Od smrtícího účinku pumy jej totiž paradoxně zachránily betonové zdi jeho cely. Vysvobození nakonec přišlo až po 43 měsících. Po skončení války se seržant Kieyoomia vrátil k Navahům, zotavil se ze svých zranění a vyprávěl svůj pozoruhodný příběh silné vůle a odhodlání nepodřídit se nepřízni osudu nejen novinářům, ale i dalším nadšeným posluchačům.
Zdroj: We Are Mighty