Autor fotografie: foto: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: F-4EJ Kai v roce 2002
Pacifistická japonská ústava z roku 1947 sice zemi pod dojmem hrůz druhé světové války zakázala jakékoli vojenské síly navždy - ale poválečný pacifismus a idealismus nevydržel dlouho. Přeskupení sil, studená válka a nové hrozby, ať již ze strany Sovětského svazu, Severní Koreje nebo Číny, vedly ke zformování obranných sil, a samozřejmě jejich vzdušné složky. S jakými letouny byli Japonci připraveni hájit svou suverenitu a své zájmy v letech 1954-1990?
Svou roli při obnově japonských ozbrojených sil sehrály konflikty rané studené války, především válka v Koreji, konflikt mezi Čínskou lidovou republikou a Čínskou republikou na Tchajwanu, i nevyřešené územní spory se Sovětským svazem. Dnes patří Japonské síly sebeobrany (JSDF) mezi nejsilnější a nejlépe vyzbrojené ozbrojené síly světa a dělí se na pozemní, námořní a letecké. Japonské vzdušné síly sebeobrany vznikly jako samostatná složka 1. července 1954. Prvních 85 letounů dostalo od Dálnovýchodní letecké armády Letectva Spojených států v roce 1955. A teprve v prosinci 2018 vyřadilo jedno z ikonických letadel studené války: Phantom - v domácí variantě Micubiši F-4EJ Kai Phantom II.
video: youtube
Během studené války byly Japonské vzdušné síly sebeobrany vyzbrojeny převážně americkými letouny, z nichž řadu vyráběli Japonci licenčně. Prvními stíhacími letouny byly v roce 1955 od Američanů zakoupené stroje North American (a později Micubiši) F-86F Sabre, kterým dali Japonci poetické jméno "Kyokko" - Rozbřesk, a od roku 1958 také menší počet verze F-86D pojmenované "Gekko" - Měsíční svit. Celkový počet letounů Kyokko dosáhl 435 a poslední byly vyřazeny ze služby až v roce 1982.
V roce 1966 Sabry doplnily ve službě a částečně nahradily záchytné stíhací letouny Lockheed F-104J Starfighter, neboli "Eiko" - Sláva. Šlo o upravenou americkou variantu F-104G vyráběnou společností Micubiši a určenou pro roli stíhacího letounu pro vybudování vzdušné převahy, a za tím účelem vyzbrojenou 20mm kanónem a 4 střelami Sidewinder. Z japonské služby byly vyřazeny v roce 1986 a poté létaly na Tchajwanu.
V roce 1972 vstupují do služby u šesti perutí (Hikotai) první Phantomy - McDonnel Douglas/Micubiši F-4EJ Phantom. Podobně jako u předešlého typu, i do výzbroje Phantomů promluvila omezení platná pro japonské ozbrojené síly - letouny nesměly disponovat protizemní výzbrojí. Kromě toho nesměly mít možnost doplňovat palivo ve vzduchu. Poslední vyrobené letouny tohoto typu byly konvertovány na následující verzi: F-4EJ Kai, která byla vyřena na konci loňského roku, a je nahrazována stroji F-35.
Kromě letounů amerického původu ovšem probíhal také vývoj vlastních domácích strojů. Společnosti Micubiši a Fuji vyvinuly společně letoun Micubiši F-1, který byl jednomístnou variantou cvičného letounu T-2. Primárně šlo o stroj útočný a protilodní, ale mohl nést, kromě 20mm šestihlavňového kanónu Vulcan, až sedm střel Sidewinder na závěsnících. Letouny byly vyráběny od roku 1975 a poslední byly vyřazeny v roce 2006: nahradily je Micubiši F-2, což je japonská verze F-16C/D.
7. prosince 1981, 40 let po Pearl Harboru, byl do služby uveden stíhací letoun Micubiši F-15J tedy stíhací letoun pro vybudování vzdušné převahy, japonská verze amerického McDonnel Douglas F-15 Eagle, a dvoumístná verze F-15DJ určená mj. pro výcvik. První peruť vyzbrojená těmito letouny byla zformována v reakci na sestřelení Boeingu Korejských Aerolinií na letu 007 1. září 1983.
Dnes japonské letectvo spoléhá především na program akvizice celkem 147 letounů F-35, který se skládá ze 105 modelů F-35A (pozemní varianta) a až 42 modelů F-35B (s krátkým vzletem a kolmým přistáním, STOVL). Japonsko získává nejvíce letounů F-35 ze všech mezinárodních zákazníků.
Zdroj: aerocorner.com; militaryfactory.com