Japonské vzdušné síly sebeobrany – stíhací letouny studené války (1954-1990)

Japonské vzdušné síly sebeobrany – stíhací letouny studené války (1954-1990)
09 / 08 / 2019, 10:00

Do konce druhé světové války Japonsko nemělo samostatné letectvo, ale letecká služba byla podřízena armádě a námořnictvu, a obě ozbrojené složky byly po kapitulaci v roce 1945 rozpuštěné bez náhrady. Mírová ústava z roku 1947 Japonsku zakazuje jakékoli vojenské síly navždy - ale poválečný pacifismus a idealismus nevydržel dlouho.

Svou roli sehrály konflikty rané studené války, především válka v Koreji, konflikt mezi Čínskou lidovou republikou a Čínskou republikou na Tchajwanu, i nevyřešené územní spory se Sovětským svazem. Dnes patří Japonské síly sebeobrany (JSDF) mezi nejsilnější a nejlépe vyzbrojené ozbrojené síly světa a dělí se na pozemní, námořní a letecké. Japonské vzdušné síly sebeobrany vznikly jako samostatná složka 1. července 1954. Prvních 85 letounů dostalo od Dálnovýchodní letecké armády Letectva Spojených států v roce 1955. A teprve v prosinci 2018 vyřadilo jedno z ikonických letadel studené války: Phantom - v domácí variantě Micubiši F-4EJ Kai Phantom II.

Během studené války byly Japonské vzdušné síly sebeobrany vyzbrojeny převážně americkými letouny, z nichž řadu vyráběli Japonci licenčně. Prvními stíhacími letouny byly v roce 1955 od Američanů zakoupené stroje North American (a později Micubiši) F-86F Sabre, kterým dali Japonci poetické jméno "Kyokko" - Rozbřesk, a od roku 1958 také menší počet verze F-86D pojmenované "Gekko" - Měsíční svit. Celkový počet letounů Kyokko dosáhl 435 a poslední byly vyřazeny ze služby až v roce 1982.

V roce 1966 Sabry doplnily ve službě a částečně nahradily záchytné stíhací letouny Lockheed F-104J Starfighter, neboli "Eiko" - Sláva. Šlo o upravenou americkou variantu F-104G vyráběnou společností Micubiši a určenou pro roli stíhacího letounu pro vybudování vzdušné převahy, a za tím účelem vyzbrojenou 20mm kanónem a 4 střelami Sidewinder. Z japonské služby byly vyřazeny v roce 1986 a poté létaly na Tchajwanu.

V roce 1972 vstupují do služby u šesti perutí (Hikotai) první Phantomy - McDonnel Douglas/Micubiši F-4EJ Phantom. Podobně jako u předešlého typu, i do výzbroje Phantomů promluvila omezení platná pro japonské ozbrojené síly - letouny nesměly disponovat protizemní výzbrojí. Kromě toho nesměly mít možnost doplňovat palivo ve vzduchu. Poslední vyrobené letouny tohoto typu byly konvertovány na následující verzi: F-4EJ Kai, která byla vyřena na konci loňského roku, a je nahrazována stroji F-35.

Kromě letounů amerického původu ovšem probíhal také vývoj vlastních domácích strojů. Společnosti Micubiši a Fuji vyvinuly společně letoun Micubiši F-1, který byl jednomístnou variantou cvičného letounu T-2. Primárně šlo o stroj útočný a protilodní, ale mohl nést, kromě 20mm šestihlavňového kanónu Vulcan, až sedm střel Sidewinder na závěsnících. Letouny byly vyráběny od roku 1975 a poslední byly vyřazeny v roce 2006: nahradily je Micubiši F-2, což je japonská verze F-16C/D.

7. prosince 1981, tedy 40 let po Pearl Harboru, byl do služby uveden stíhací letoun Micubiši F-15J tedy stíhací letoun pro vybudování vzdušné převahy, japonská verze amerického McDonnel Douglas F-15 Eagle, a dvoumístná verze F-15DJ určená mj. pro výcvik. První peruť vyzbrojená těmito letouny byla zformována v reakci na sestřelení Boeingu Korejských Aerolinií na letu 007 1. září 1983.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace