foto: Patrick McDonald / Flickr/Japonská loď Mucu
Japonci měli po první světové válce ve výzbroji řadu zajímavých bitevních lodí. Mezi ně patřila rovněž Mucu třídy Nagato. V roce 1943 však plavidlo potkala katastrofa, když z nevysvětlitelných důvodů explodoval muniční sklad a plavidlo poslal ke dnu.
Po první světové válce se Japonsko pustilo do stavby bitevních lodí. Významné v tomto směru byly třída Nagato, Tosa a Ise. Do první ze zmíněných tříd, Nagato, patřila také bitevní loď Mucu a Nagato, které měly pověsť velice kvalitních lodí nejen z hlediska zbraňových systémů, ale také kvůli své specifické konstrukci. Na Mucu se začalo pracovat v roce 1918 a na vodu byla loď spuštěna v roce 1920. Dokončeno bylo však plavidlo jen o rok a půl později. Není jistě bez zajímavosti, že financování lodi pocházelo také zčásti od školáků, kteří na ni pořádali veřejné sbírky.
Mucu mohla být hned na začátku sešrotována
Na osud Mucu mohla mít zásadní vliv washingtonská konference, která byla svolána v roce 1921 a reagovala na poválečné závody ve zbrojení. Japonsko si totiž právě ve vyzbrojování vedlo až nadstandardně dobře. Američané proto následně přišli s návrhem na sešrotování prakticky každé velké lodi, která se nacházela ve fázi stavby, nebo byla právě vyzbrojována. To by se vztahovalo i na Mucu, nicméně proti návrhu vyslovili hlasitý protest japonští delegáti na konferenci. Nakonec souhlasili s kompromisem, že si mohou ponechat i nadále Mucu, ale vyřadí některá starší plavidla, hlavně dreadnought Seccu.
Délka plavidla činila 221 m a její výtlak byl 42 850 t. Mohla vyvinout maximální rychlost až 27 uzlů a její dosah činil 5 500 námořních mil při rychlosti 16 uzlů. Posádku tvořilo 1 368 mužů. Na výzbroji lodě si dali její konstruktéři pořádně záležet. Tvořilo ji osm kanonů ráže 410 mm, 18 kanonů ráže 140 mm, dále 8 kanonů ráže 127 mm a 20 protiletadlových kanonů ráže 25 mm.Protiletadlové kanony však vykazovaly vady, které snižovaly jejich použitelnost či efektivitu v boji. To se následně projevovalo tak, že si loď nedokázala dobře poradit s rychle letícími vzdušnými cíli. Ke zbraňové modernizaci došlo v roce 1932.
Ve třicátých letech prošlo plavidlo poměrně zdlouhavou rekonstrukcí. V roce 1937 převezla 2 000 mužů 11. pěší divize do Šanghaje během druhé čínsko-japonské války. Hydroplány startující z paluby Mucu bombardovaly vybrané cíle v Šanghaji. V letech 1938-1939 byla loď možná překvapivě zařazena do rezervy, byť mohla být využitá. I když Japonci původně počítali s jejím mnohem větším vytěžením, její aktivní zapojení do boje bylo nakonec slabé.
Mucu si příliš nezabojovala
To samé platilo i pro druhou světovou válku, kde Mucu zasáhla do bitvy o Midway v červnu 1942. Nasazena kromě Mucu byla i letadlová loď Hóšó, bitevní lodě Nagato, Jamato, 9 torpédoborců, lehký křižník Sendai a další 4 pomocná plavidla. Mucu čekalo další nasazení u východních Šalamounových ostrovů, její aktivita však příliš neoslnila, protože se omezila jen na několik „propagačních akcí" proti Američanům, když vypálila pár granátů. V bitvě o Guadalcanal se Mucu, těžký křižník Atago a doprovodné torpédoborce snažily neúspěšně lokalizovat americkou eskortní letadlovou loď USS Long Island.
Na počátku roku 1943 se Mucu vrátila domů a čekala na nasazení v oblasti Kurilských ostrovů. To už se však blížila nevyhnutelná katastrofa. Dne 8. června 1943 při plavbě ve Vnitřním moři došlo k explozi v jednom z muničních skladů Mucu. O síle výbuchu vypovídá i skutečnost, že oddělila zadní část plavidla před dělovou věží číslo 3 od zbytku lodě. Přední část šla ke dnu prakticky okamžitě. Záď ještě vydržela na hladině téměř 12 hodin, pak šla ke dnu také. Při tragédii zahynulo 1 100 mužů, tedy většina posádky. Zachránilo se jen 350 lidí.
Vyšetřování zkázy Mucu
I když plavidlo nebylo přlíš bojově vytěžováno, přesto nesli Japonci její ztrátu těžce, protože ji považovali za svou námořní pýchu, a proto nařídili vyšetřování katastrofy. Při něm byly zohledněny všechny možnosti, které mohly vést ke zkáze Mucu. Hovořilo se i o sabotáži, útoku americké ponorky, nešťastné události, jenže žádnou z verzí se nakonec nepodařilo jednoznačně potvrdit. V sedmdesátých letech byly podniknuty kroky o vyzvednutí vraku. Částečně se to podařilo, když ze dna těžká technika vyzvedla velkou část přídě, kotvu, hlavní děla, celou záď a lodní šrouby. Celou loď se však nikdy nepodařilo „vzkřísit z mrtvých".
Autor: Petr Duchoslav
Zdroj: wayfarerdaves.com
Tagy