Japonský střelec B-29 se účastnil náletů na Japonsko. Na základně musel nosit přilbu a tmavé brýle

Japonský střelec B-29 se účastnil náletů na Japonsko. Na základně musel nosit přilbu a tmavé brýle
Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Ben Kuroki
28 / 09 / 2023, 10:00

Během druhé světové války sloužili v amerických ozbrojených silách přes veškeré složitosti svého postavení také Američané japonského původu. Nejvíce v řadách 442. pluku, který bojoval v Itálii, Francii a Německu. Ale také u letectva. Ben Kuroki se stal střelcem bombardéru B-24, s nímž se účastnil nad Evropou třiceti bojových misí. Válka pro něj ale po jejich absolvování neskončila. Dobrovolně se přihlásil a navzdory obecným regulím byl přijat k 484. peruti a jako zadní střelec B-29 odlétal dalších 28 misí proti zemi svých předků.

Po napadení Spojených států Japonskem a jejich vstupu do války nastaly velmi nepříjemné okolnosti pro Američany japonského původu. Exekutivním příkazem prezidenta Roosevelta byly zřízeny internační tábory, v nichž byli tito Američané čistě na základě svého původu až do konce války izolováni od společnosti, v obavě z japonského útoku, snad invaze a sabotáží a s cílem zabránit špionáži na americkém západním pobřeží. Celkem se tento příkaz z 19. února 1942 dotkl na 117 tisíc osob.

16. května 1917 se v Gothenburgu v Nebrasce narodil japonským přistěhovalcům původem z Jokohamy Ben Kuroki. Početná rodina (deset dětí) žila na rodinné farmě. Ben a jeho bratr Fred se hlásili do armády hned po japonském útoku na Pearl Harbor ze 7. prosince 1941, předtím, než vstoupil v platnost zmíněný příkaz prezidenta Rossevelta. Přesto byli napoprvé odmítnuti. Napodruhé byli přijati a podstoupili v lednu 1942 základní výcvik na základně Sheppard Field v Texasu.

Ben Kuroki chtěl být pilotem, jeho bratr Fred se toužil stát navigátorem, ale během výcviku naráželi na předsudky a jejich situace byla vratká. Fred byl po skončení výcviku zařazen k ženistům. Benovi se ale jeho sen sloužit u letectva splnil a byl zapsán k 93. bombardovací skupině, která létala na čtyřmotorových Liberatorech bombardovací mise nad Evropu. Začínal sice ve své jednotce jako úředník-písař, ale díky cílevědomosti a pevnému odhodlání se prosadil, absolvoval výcvik střelce a bylo mu umožněno létat. Obsluhoval dvojče v hřbetní věži jednoho z B-24 409. perutě.

Během jedné z misí jeho bombardér nouzově přistál ve španělském Maroku a Kuroki byl i se zbytkem posádky tři měsíce Španěly zadržován, než se mohl vrátit ke své peruti. V srpnu 1943 se účastnil obtížné operace Tidal Wave, bombardování rumunských rafinerií v Ploiesti, pro Německo zásadního zdroje pohonných hmot. Z devíti bombardérů se na základnu vrátily jen dva. Kuroki měl štěstí. Celkem nad Evropou absolvoval třicet bojových misí. Standardní operační túru si dobrovolně prodloužil o pět dalších. V únoru 1944 se vrátil do Spojených států. Během proslovu k členům prestižního Commonwealth Club of San Francisco řekl: "Když žijete patnáct měsíců s muži v bojových podmínkách, začnete chápat, co vše znamená bratrství a co rovnost a tolerance skutečně znamenají."

Bojové vystoupení Američanů japonského původu (Nisei) proti nepříteli v Evropě je celkem známé. Nejvíce jich sloužilo u 442. pluku, který bojoval v sestavě 34. a 92. pěší divize v Itálii, Francii a Německu, kde osvobodil jeden část zajatců koncentračního tábora Dachau. Mnohem méně Nisei bojovalo také v Tichomoří. Z pochopitelných důvodů. V případě zajetí by se patrně i na japonské poměry necivilizovaného zacházení dočkali nejen oni, ale zřejmě i jejich širší rodina, pokud stále v Japonsku žila.

Ovšem Ben Kuroki uspěl. Jeho žádost o zařazení do jednotky provádějící nálety na Japonsko osobně podpořil, s odkazem na výborné seržantovo výborné služební hodnocení, ministr války Henry L. Stimson. Kuroki řekl: "Mám obličej Japonce, ale srdce Američana", a stal se zadním střelcem na palubě B-29 Superfortress 484. perutě 505. bombardovací skupiny startující k náletům na Japonsko ze základny na ostrově Tinian. Posádka letoun pojmenovala "Sad Saki" - "Smutný Saki".

Jedním z problémů, s nimiž se musel vypořádat, byl individuální zákaz nočního vycházení. S japonským obličejem by nechtěl cestou na latrínu potkat nervózní stráž. Poručík Jenkins mu nařídil nosit stále přilbu a tmavé brýle, a posádka letounu mu neustále tvořila doprovod, aby byl vyloučen nějaký omyl s potenciálně tragickými důsledky. Dobírali si ho, že by jim za ochranu měl platit. Kontroval tím, že až je nad Japonskem sestřelí, sežene pro ně rybí hlavy a rýži, aby měli co jíst.

Peruť se účastnila nočních náletů z malých výšek, které se ukázaly být nepoměrně efektivnější než původní snaha využít parametrů B-29 a provádět denní nálety z velkých výšek. Její první mise proběhla 4. února 1945. Šlo o bombardování zápalnými bombami. Ze své pozice při odletu sledoval účinky. Později řekl, že záři způsobenou plameny v cíli viděl ještě hodinu poté, kdy letoun prostor útoku opustil. Celkem nad Japonsko absolvoval 28 misí. V samém závěru války byl vážně zraněn opilým spolubojovníkem, který ho nožem napadl s výkřikem "Tódžó a Kuroki, zatracení Japončíci." Válka skončila a Ben Kuroki byl stále v nemocnici. Zpět do Států tedy neletěl se svou posádkou, ale strávil 21 dní na moři. Po válce se stal novinářem.

Nositel Medaile za význačnou službu, tří Záslužných leteckých křížů a Letecké medaile s pěti dubovými ratolestmi zemřel 1. září 2015.

Zdroj: warfarehistorynetwork.com, nytimes.com

Tagy článku

-->