Japonský torpédoborec rozpáral člun vejpůl. Budoucí prezident USA ale zachránil posádku kokosovým ořechem

Japonský torpédoborec rozpáral člun vejpůl. Budoucí prezident USA ale zachránil posádku kokosovým ořechem
Autor: wikipedia, public domain|Popisek: Kennedy na PT-109
21 / 02 / 2020, 14:00

Příběh Johna F. Kennedyho jako mladšího poručíka Námořnictva Spojených států a velitele torpédového člunu PT-109 je možná dobře znám. Pozornost si zaslouží nejen jeho zachránce a kolega William Liebenhow, ale především pozorný pobřežní pozorovatel Evans a stateční domorodí průzkumníci. V příběhu sehrál svou roli japonský torpédoborec Amagiri, nezdolná vytrvalost a vůle přežít. Plavecké schopnosti. A kokosový ořech.

Mladý Kennedy neměl vůbec předpoklady, aby se stal námořníkem. Trpěl řadou neduhů, které by méně vytrvalému a odhodlanému ke kariéře ve válečném námořnictvu zavřely dveře velmi spolehlivě. Trpěl bolestmi zad, vředy a měl astma. Nic vhodného pro stísněné a nepříliš větrané lodní prostory, vlhko a často nepříliš zdravou stravu. S přímluvou vlivného otce a jeho přítele u námořní rozvědky se však v červenci 1942, ve věku 25 let, dostal do Námořní důstojnické výcvikové školy v Chicagu, aby na konci září dobrovolně nastoupil do výcvikového střediska pro posádky motorových torpédových člunů v Melville. Z dob studií měl s čluny zkušenosti - na Harvardu byl členem závodního družstva. Výcvik byl veden mj. podle koncepcí komandér-poručíka Bulkeley o efektivitě torpédových člunů v boji proti silnějším jednotkám nepřítele. Kennedy a jeho posádka dostanou příležitost si je ověřit v praxi.

V lednu 1943 byl se svým PT-101 přeložen k eskadře 14, která hlídkovala v Panamském průplavu. Což se ovšem Kennedymu nelíbilo. Bylo jisté, že v Panamě na nepřítele nenarazí. Díky jinému rodinnému příteli, senátoru za Massachusetts Davidu Walshovi, dosáhl přeložení na Šalamounovy ostrovy, kde byl naopak kontakt s nepřítelem naprosto nevyhnutelný. Budoucí americký prezident se stal nadpočetným důstojníkem eskadry 2 se základnou na ostrově Tulagi severně od Guadalcanalu. Hned cestou, ještě na palubě dopravní lodi, zažil letecký útok. V Tulagi pak koncem dubna dostal velení člunu PT-109.

Úkolem eskadry bylo narušovat nočními výpady japonské zásobovací trasy a mj. hlásit pohyb "Tokijského expresu", který v oblasti působil i po japonském vyklizení Guadalcanalu a hrál zásadní roli v udržování japonských posádek bojeschopnými.

A s japonskými torpédoborci se na palubě PT-109 Kennedy utkal 1. a 2. srpna 1943. V noci z 1. na 2. srpna napadlo 15 motorových torpédových člunů čtyři nepřátelské lodě poblíž ostrova Rendova, kde měly torpédové čluny základnu. Velmi neúspěšně: ze šedesáti odpálených torpéd ani jedno nezasáhlo (nebo vybuchlo předčasně, nebo po zásahu nevybuchlo, americká torpéda patřila během války k těm nejhorším).

Kolem druhé hodiny ranní se pak Kennedyho PT-109 ocitl přímo v plavební dráze japonského torpédoborce Amagiri, lodi třídy Fubuki, který právě v Kolombangaře vylodil zásoby a devět stovek vojáků, a nyní se velkou rychlostí vracel na vlastní základnu, aby se tam dostal ještě za tmy. Poručík Kennedy se pokusil otočit člun, aby mohl vystřelit torpéda, a nařídil praporčíku Rossovi zahájit palbu z 37mm kanónu, ale nic z toho již nešlo stihnout: člun plul na jeden motor, aby se neprozradil, a nebylo možné motory ve zbývajících asi deseti vteřinách nahodit a manévr dokončit. Torpédoborec na člun najel a přerazil ho na dva kusy, loď zanikla ve výbuchu leteckého paliva, na které čluny jezdily. Což také zůstalo jediným výsledkem celé operace: zničený PT-109 a nárazem patrně lehce poškozený torpédoborec.

Dva ze členů posádky výbuch zabil, dva byli těžce popálení. Jedenáct přeživších se pod Kennedyho velením shromáždilo kolem trosek v naději, že budou zachráněni ostatními čluny. Po dvanácti hodinách ve vodě začalo být zřejmé, že si musejí pomoci sami. Nadto se zbytek trupu začal potápět. Nezbylo než doplavat na pevninu, přičemž nejbližší ostrov bez japonské posádky byl Plum Pudding. Vzdálenost necelých šesti kilometrů překonali za čtyři hodiny, a se štěstím nepotkali ani žraloky, ani krokodýly.

Na Plum Pudding ovšem nebyli nejen Japonci, ale vůbec nic. Malinký ostrůvek byl bez vody i jakékoli potravy. Kennedy doplaval do Fergusonova průlivu ve snaze zastavit patrolující motorové čluny, ale bez úspěchu. Hlad přinutil trosečníky podniknout další plavbu, tentokrát na šest kilometrů vzdálený ostrov Olasana; na něm našli kokosové ořechy, ale ne zdroj vody. Pomohli domorodí pobřežní pozorovatelé, které poslal australský podporučík Evans, svědek zániku PT-109.

Kokosové ořechy nejen posloužily jako zdroj obživy, ale na jeden Kennedy také vyškrabal vzkaz, který předal domorodcům k doručení na základnu na ostrově Rendova. Vzkaz zněl: "o. Nauro, velitel... domorodec zná pozici, může vést... 11 živých... potřebuju malou loď... Kennedy." Záchrany se trosečníci dočkali až 8. srpna. Komandér Warfield vzkazu z kokosu moc nevěřil, ale potvrzení přišlo rádiem od Evanse, a Warfield vyslal PT-157 pod velením Kennedyho přítele poručíka Williama Liebenowa. Ten se velmi opatrnou plavbou dostal až na Olasanu a trosečníky vyzvedl a odvezl na základnu. Liebenow bude mimochodem velet torpédovému člunu také během invaze do Normandie v roce 1944.

Záchrana deseti spolubojovníků vynesla právem Kennedymu pověst válečného hrdiny. Dostal Navy and Marine Corps Medal, Purpurové srdce, byl navržen i na Stříbrnou hvězdu. Poněkud smutně příběh skončil pro oba domorodé průzkumníky. Kennedy je pozval na svou prezidentskou inauguraci. Ale ostrovní správcové místo nich poslali dva zasloužilé úředníky. Kennedyho kokos je vystaven v JFK Library v Bostonu. A Amagiri? Ten ve své kariéře kromě amerického motorového člunu najel také na minu. Potopil se u Balikpapanu 23. dubna 1944.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace