Velká válka - jedenáctka statečných Čechoslováků vstříc smrti

Velká válka - jedenáctka statečných Čechoslováků vstříc smrti
Autor: archiv Petra Blahuše|Popisek: Českoslovenští legionáři milovali svou vlast
04 / 10 / 2019, 13:00

Zima 1914. Uprostřed polských plání a kopců Haliče se vydává vstříc úžasnému dobrodružství jedenáctka Čechoslováků. Stovky kilometrů za obzorem leží jejich cíl: Praha. Úkolem těchto mužů je proplížit se přes frontu a proniknout nepřátelským týlem až k hlavám domácího odboje, kterým předají důležité zprávy. Jednalo se o vůbec první kurýry a spojky v dějinách našeho I. , II. , a III. odboje.

Jen ten, kdo má za sebou speciální výcvik v přežití si dokáže představit, o jak nebezpečný úkol se jednalo. Ovšem i jen samotné zvládnutí pochodu i bez smrtelného faktoru fronty a zpravodajského utajení v nepřátelském týlu bylo pro naše rozvědčíky sportovním extravýkonem. Naštěstí naši předci nebyli bábovky a naprostá většina lidí byla tehdy zvyklá všude šlapat po svých. (V této souvislosti je zajímavým srovnáním výkon Napoleonovy armády v roce 1805: jeho muži dokázali šlapat ke Slavkovu od Calais rychlostí 40 km za den.) Naši šli s ohledem na utajení na rozdíl od Francouzů sice dost nalehko - vše co potřebovali, se jim muselo vejít do kapes-ale zato skrytě, ve sněhu a bez možnosti se usušit a vyprat špinavé věci, které je mohly prozradit. Také zásoby jídla měli jen na pár dní, dál se počítalo s tím, že si „nějak“ pomohou.

Statečný mančaft

V osobách této jedenáctky se jednalo o zcela vůbec první tajné kurýry čs. odboje v jeho více jak 100leté historii (počínaje legiemi, paraskupinami II. odboje a agenty-chodci III. protikomunisté resistence). Podle toho, kde jako průzkumníci zrovna sloužili, nabrali naši vojáci na kompasech směr z prostoru Tarnow přes polské pláně nebo zvolili delší, ale přes tvrdší terén možná bezpečnější trasu přes Karpaty.

Všichni ale věděli, že jim v případě zajetí hrozí smrt jako zrádcům Vídně. Navíc věděli, že i když se jim podaří překonat 500 km v zimním a válkou zničeném terénu, kde těžko seženou střechu nad hlavou, bez jídla a pitné vody, čeká je ještě stejná, ne-li nebezpečnější a delší cesta zpátky. Při pochodu přes Krakov jim pak navíc stála v cestě Ostrava plná rakouských špiclů, kde navíc řádilo stanné právo, během kterého dodnes některými pomatenci tak obdivovaná monarchie popravovala jako na běžícím pásu nejen české vojáky, ale také civilisty, novináře a dokonce i ženy (což v době, kdy ještě nebyly známy masakry Němců v okupované Belgii, bylo zcela výjimečné).

Na rozvědčíky, kteří šlapali od řeky Dunajec vstříc severním svahům Karpat přes Kysuci a Tatry zase čekalo národnostně vlažné Slovensko plné Maďarů a udavačů. Teprve za Jablunkovským průsmykem si mohli aspoň trochu oddychnout. To už ale měli za sebou stovky kilometrů zimními horami v závějích, které zanechávají stopu.

To se stalo osudným Vilému Frühaufovi, který byl zatčen v Košicích. Rakušani jeho příslušnost k odboji ale neodhalili a byl proto soudem zproštěn viny. Zpět do Ruska se mu již dostat nepodařilo. Podobně dopadl i Hynek Keller. Vyčerpán a s omrzlinami byl dopaden u Zmigrodu, ale ani jemu se nepodařilo nic dokázat. Byl poslán do Prahy, kde ale žil pod dohledem policie, takže se s Maffií nemohl spojit. Vyvázl i teprve 17letý Emil Posker. Tomu se podařilo dojít až do Čech, kde byl zradou chycen. Rakouské úřady mu prokázaly velezradu a vyzvědačství, trestu smrti ale unikl pro nízký věk. Z basy vyšel až v 28. října 1918. Neúspěšně skončil i Jaroslav Čižmář, kterému se nepodařilo ani na několikrát projít přes frontu.

Trojice hrdinů prošla celou Evropou

Úplný úspěch naopak zaznamenala mise Václava Čeřenského. Ten úspěšně prošel nepřátelskou linií, ale 3. prosince 1914 padl u Rita do zajetí. Už za dva týdny se mu však podařilo uprchnout a dostat se do Prahy, kde kontaktoval starostu Sokola Josefa Scheinera. Předal mu pokyny ke koordinaci zahraničního a domácího odboje a pak se dobrodružnou cestou přes Švýcarsko, Francii, Británii a Skandinávii navrátil v prosinci 1915 po cestě dlouhé přes 5000 kilometrů do Ruska. I nadále bojoval v legiích, v bitvě u Zborova byl zraněn. Do svobodné vlasti se dostal jako major až v roce 1920. Úspěšným byl i Vladimír Vaněk, který rychle přešel frontu a už v prosinci 1914 se v Praze sešel s Karlem Kramářem, se kterým jednal i o projektu povstání v Čechách. Vyměnil si pokyny i s T. G. Masarykem a pak svůj pobyt zlegalizoval. V březnu 1915 nastoupil do c.k. armády a už v září 1915 znovu přešel ruskou frontu. Trojlístek českých James Bondů završuje Alois Nessy, který přešel mrazem ztuhlé Karpaty a v Liptovském Mikuláši přes biskupa Janoška kontaktoval Edvarda Beneše. Pak byl sice zatčen, ani jemu ale Rakušané nic neprokázali a tak musel narukovat. V srpnu 1918 se mu podařilo dostat zpět k čs. legiím.

                               Poprava zajatých legionářů

Někteří nedošli…

Bronislav Daškevičz úspěšně pronikl prvním pásmem fronty, ale od té doby zůstal nezvěstný. Josef Preisler také prošel frontu u Tarnowa, pak byl ale zatčen a u Krakova oběšen. Životem zaplatili i Antonín Grmela a Josef Müller, kteří postupovali společně. Teprve 9. prosince 1914 prošli nočním Krakovem, ale v Krzcowe padli do rukou policie. O tři dny byli krutě popraveni ve Wadovicích u Osvětimi, na samém kraji lesů, které se táhnou až na Oravu. Tělo Müllera, pocházejícího z divadelní rodiny, bylo na rozdíl od ostatků Grmely po válce slavnostně převezeno na nově vybudovaný legionářský hřbitov v Praze.

 

 

 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace