Popisek: HMS Hood
HMS Hood byl poslední bitevní křižník postavený pro britskou Royal Navy. Byla to jediná dokončená loď třídy Admiral, která byla objednána v roce 1916 a dočkala se dokončení. Její konstrukce byla revidována a aktualizována po tragické bitvě u Jutska, kde tři britské křižníky vylétly do vzduchu během boje s loděmi císařského Německa.
Po svém spuštění na vodu v roce 1918 byl HMS Hood vůbec největší válečnou lodí na světě. Většinu času obrovská loď strávila na reprezentativních plavbách po světě. Od listopadu 1923 do září 1924 se Hood, společně s bitevním křižníkem HMS Repulse a několika menšími plavidly, vydal na cestu kolem světa. Během této cesty si loď prohlédlo 750 000 lidí. Výše uvedené barevné záběry pocházejí z června 1939.
Od 17. května 1929 do 16. července 1930 prošla loď generální opravou a modernizaci. Další zásadní modernizace byla plánována na rok 1941 a loď po ní měla být srovnatelná s ostatními modernizovanými bitevními loďmi z první světové války (to se týkalo hlavně pancéřování muničních skladišť). Právě díky svému vytížení byla loď koncem třicátých let poměrně dost opotřebovaná, ale s vypuknutím války již nebylo možné ji stáhnout ze služby k opravám, její rychlost byla oproti době spuštění na vodu snížena asi o 2 uzly!
Hitletova chlouba, bitevní loď Bismarck o výtlaku přes 50 000 tun s posádkou 2 092 mužů vyplula na svou první a jedinou válečnou akci jménem Rheinübung 14. května 1941 pod velením viceadmirála Günthera Lütjense. Původně měly gigantické bitevní lodi dělat během operace Rheinübung doprovod německé bitevní křižníky Scharnhorst a Gneisenau, ale shodou okolností měla první loď problém s turbínami a Gneisenau byla poškozena v Brestu torpédem. Dubnový termín začátku operace se tedy nestihl a na útok proti spojeneckým námořním spojům je tedy Bismarck doprovázen pouze těžkým křižníkem Prinz Eugen, vyzbrojeným pouhými osmi děly ráže 203 mm. Cílem mise bylo proniknout na volný oceán a ničit spojenecké konvoje. Britská Royal Navy byla nucena vyslat na stíhání obou lodí téměř celou Home Fleet.
24. května 1941 se HMS Hood v doprovodu prakticky nedokončené bitevní lodi Prince of Wales setkal s Bismarckem Prinzem Eugenem.
První plul Prinz Eugen a až druhý Bismarck. Vzhledem k siluetám, které byly v dalekohledech podobné došlo k prvnímu tragickému omylu na britské straně. V 5:49 vydal viceadmirál Holland příkaz k palbě na loď vlevo. Obě britské lodě, tedy HMS Hood i zcela nová bitevní loď Prince of Wales tedy zahájily palbu na těžký křižník místo smrtelně nebezpečného soupeře, kterým Bismarck byl.
Německý admirál Lütjens stejnou chybu jako Holland ale neudělal a děla ráže 380 mm chrlila těžké projektily na charakteristickou siluetu britského bitevního křižníku.
Druhá chyba britského viceadmirála byla neméně závažná jako ta první. Obě těžké britské lodě byly v takové pozici, že si navzájem během palby překážely a nemohly využít zadních dělových věží. HMS Prince of Wales ale svou třetí salvou Bismarck zasáhla. Ihned nato ale granát ráže 380 mm z německé bitevní lodi zasáhl můstek britské bitevní lodi a zabil všechny v místnosti vyjma signálního důstojníka a kapitána Leache. Mimo to zbrusu nové lodi vypovídaly různé systémy službu.
V 5:55 Holland vydal příkaz ke změně kurzu, aby lodě mohly využít všech svých děl. Následující dvě salvy Bismarcku dopadly vedle bitevního křižníku, ale třetí udeřila přesně. Nedostatečné pancéřování paluby křižníku třídy Admiral se stalo lodi osudným. Zadní muniční sklad lodi explodoval a plameny šlehaly až do výšky 300 metrů.
Vzduch se chvěl hromovým, ohlušujícím rachotem a bitevní křižník byl v okamžiku od přídě po záď zahalen hustým dýmem, v němž vířily utržené pancéřové pláty, trosky dělových věží, palubních nástaveb a lidských těl. Příď a záď se zvedly do výše, jako by na střed lodi udeřila gigantická pěst. Ve dvou minutách hrůzné divadlo skončilo. Když se kouř rozptýlil, pýcha britského válečného loďstva, hrdý Hood již neexistoval (Hubáček Miloš. Moře v plamenech).
Katastrofu vlajkové lodi Royal Navy přežili pouze 3 námořníci z celkového počtu 1 419 mužů na palubě.
Německé lodě se soustředily na otřesenou bitevní loď Prince of Wales, která se pokusila pod clounou kouře uniknout. K údivu všech se ale německé lodě nepokusily dorazit zpola nefunkční bitevní loď a pokračovaly v původením kurzu.
Podle přeživších z Bismarcku ale v tento okamžik došlo k ostré výměně názorů mezi admirálem Lütjensem a kapitánem Lindemannem, který chtěl potopit i druhou britskou loď. Přihlížející britské křižníky Suffolk a Norfolk by nebyly schopné další katastrofě zabránit. Vyšší bere, takže admirál Lütjens prosadil svou a vydal se se svou lodí s více než 2 000 muži na palubě vstříct svému osudu. V tomto okamžiku ale celá posádka slavila potopení největší britské lodi...
Zdroj: Warhistoryonline, Miloš Hubáček, Moře v plamenech