Jedinou sériově vyráběnou stíhačku firmy Aero v rozletu brzdily časté havárie

18. 09. 202110:00

Jedinou sériově vyráběnou stíhačku firmy Aero v rozletu brzdily časté havárie

foto: Wikimedia Commons, volné dílo/Aero A-18

Společnost Aero nemusíme asi dlouze představovat. Jedná se o slavnou konstrukční firmu československých letadel. Aero vyrobilo také stíhací letoun A-18, který však poznamenaly poměrně časté havárie. Pro úplnost ještě dodejme, že se jednalo o jedinou sériově vyráběnou stíhačku zmíněné firmy.

Z dílny Avie pocházel známý stíhací dvouplošník Avia BH-3. První prototyp byl uveden v roce 1921. Dále stojí za zmínku určitě Avia BH-21, dvouplošník celodřevěné konstrukce, který provozovalo například i belgické letectvo. 20. léta tak pro mladé československé stíhací letectvo, které se postupně etablovalo, představovala úspěšné období.

Jinou firmou, která dodávala kvalitní stíhací letouny, pak byla již zmíněná společnost Aero. Ta vyrobila ve spolupráci s šéfkonstruktérem Antonínem Husníkem další úspěšnou stíhačku nazvanou Aero A-18. V tomto případě se jednalo o dovršení vývojové řady stíhacích letounů Ae-02 a Ae-04.

Aero A-18 byl letounem se smíšenou konstrukcí, což ,,v praxi" znamenalo, že trup byl složen z ocelových trubek a křídla měla dřevěnou kostru. Vývoj nového stroje začal na počátku 20. let, první let se pak uskutečnil v březnu 1923, ve stejném roce byl ,,Špaček" zařazen do výzbroje, když si předtím ministerstvo národní obrany objednalo 20 kusů letounu.

Jednomístný dolnoplošník byl 5,90 m dlouhý, rozpětí činilo 7,60 m. Stroj mohl vyvinout rychlost 229 km/h. Aero A-18 poháněl jeden kapalinou chlazený šestiválec BMW IIIa o výkonu 136 kW. Pokud hovoříme o výzbroji, letoun byl vybaven dvěma synchronizovanými kulomety Vickers ráže 7,7 mm.

Stroj vznikl i v dalších variantách - Aero A-18b, Aero A-18c. Ty se úspěšně účastnily rychlostních závodů. Známý pilot Josef Novák, který pracoval pro Aero, dosáhl v letounu v roce 1924 výškový rekord, další rekordy si připsal i s jinými stroji, jako například s Aero A-29 v roce 1926. Ve 20. letech se dva letouny Aero A-18 zúčastnily etapového letu do Paříže, stroje vzbudily příznivý ohlas také v Göteborgu, kdy byly součástí expozice firmy Aero.

Verze Aero A-18c byla aerodynamicky vylepšená, poháněl ji upravený motor Walter W-IV (licence BMW IV) o výkonu 220 kW. Aero letoun vybavila povrchovým chladičem, který byl rozprostřen na zkrácených křídlech.

I když ve své době byl Aero A-18 strojem se slušnými parametry a v praxi se osvědčil, mezi jeho slabé stránky patřil poměrně vysoký počet havárií, příliš vysoký a úzký podvozek. I tak tvořil významnou složku našeho poválečného stíhacího letectva především ve 20. letech.

Zdroj: militaryfactory.com