Ještě pár slov k Janu Masarykovi, vnitřně rozervanému muži milujícím svou vlast

Ještě pár slov k Janu Masarykovi, vnitřně rozervanému muži milujícím svou vlast
Popisek: Jan Masaryk
22 / 03 / 2019, 14:00

Jan Masaryk, ministr zahraničí, zemřel 10. března 1948 na dlažbě nádvoří Černínského paláce. Věřil, že je možné ,,lavírovat" mezi Západem a Východem a se Sovětským svazem jednat jako rovný s rovným. V tom se osudově mýlil.

Jedno je však jisté, Jan Masaryk symbolizoval jedno z posledních pout, které mělo již brzy zkomunizované Československo se Západem. Populární ,,Honza" se vracel v roce 1945 do Československa s velkou autoritou, kterou si vydobyl v britském exilu. Jeho vlídná a na druhé straně svérázná povaha a neformálnost dokázala přitáhnout davy a lidé proto Masaryka milovali. Stal se poválečným ministrem zahraničí, i když si na toto místo ,,brousil" zuby i další výrazný demokrat Hubert Ripka z národně socialistické strany. Masaryk však ve skutečnosti své ministerstvo neměl pevně v rukou, šedou eminencí byl komunista Vlado Clementis, národně orientovaný komunista, který tahal za nitky.

Masaryk razil teorii, že Československo má udržovat přátelské a dobré politické a hospodářské styky se SSSR, ale historicky patří k Západu, ke kterému se má přimykat v první řadě. Poté, co však byla československá delegace původně mířící na pařížskou konferenci v roce 1947, která se měla zabývat programem poválečné ekonomické obnovy - Marshallova plánu, Stalinovým svévolným ,,oktrojovaným" rozhodnutím odvolána, poznal Masaryk, že československo-sovětské vztahy nejsou v žádném případě založeny na principu rovného s rovným, právě naopak.

V únoru 1948 pak Masaryk, vnitřně rozervaný melancholik, odmítl podat s ostatními demokratickými stranami demisi, a ,,hodil" se marod, jak to někdy dělával v případě těžkých politických sporů. Každopádně přijal místo v ,,obrozené" Gottwaldově vládě (,,rád si v ní zavládnu") a svou autoritou představoval demokratickou fasádu nastupující totalitní moci, která se již brzy měla vypořádávat se svými politickými oponenty. A to byla Masarykova chyba.

Otázkou zůstává, zda si Masaryk vzal život, když viděl, v jaké bezvýchodné situaci se nacházel na přelomu února a března 1948,  nebo byl úkladně zavražděn komunisty či například ruskými tajnými službami. To už se zřejmě nikdy nedozvíme, i když pro obě verze by se našlo dostatek indicií. Masaryk byl po únoru 1948 v podstatě vnitřně nešťastným člověkem, kterého opustili demokraté, a jenž nebyl schopen v pravý čas odejít. Po únoru 1948 už nebylo možné pro Masaryka obhájit svou demokratickou politickou koncepci ve společensky změněných podmínkách, kdy zvítězily totalitní síly.

 

 

Tagy článku