Autor fotografie: CC BY 2.0|Popisek: Rudolf Slánský
Josefa Slánská byla ženou Rudolfa Slánského, který byl popraven v roce 1952 ve vykonstruovaném procesu s vedením protistátního spikleneckého centra. Slánská zažila za svůj poměrně život mnoho - těžký život za první republiky, únos malé dcery Naďy, která se už potom nikdy nenašla, byla manželkou předního komunistického funkcionáře. V co však nikdy nepřestala až do konce života věřit, byla zaslepená víra v komunismus.
Slánská se sice narodila v rodině známého fotografa Antonína Haška, nicméně rodina rozhodně hmotným nadbytkem neoplývala, přesně naopak. Slánská tak nemohla dostat řádné vzdělání, které ukončila již na gymnáziu a šla pracovat, aby rodině finančně pomohla. Psal se konec 20. let a v Československu tak jako na celém světě udeřila hospodářská krize.
Slánská se zhlédla v této době v utopické myšlence sociální spravedlnosti a vstoupila již jako 16letá do KSČ, kterou v této době ovládli ,,karlínští kluci" v čele s Klementem Gottwaldem. V této době se seznámila s Rudolfem Slánským, kterého si později vzala za muže. Josefa Slánská měla s manželem tři děti, Rudolfa, Naďu a Martu.
Právě o nejmladší Naďu manželský pár přišel za dosud nevysvětlitelných okolností. Když pobývali za druhé světové války v Moskvě, měla tříměsíční dítě z kočárku unést neznámá žena. Únos se sice vyšetřoval, ale pachatel ani dítě nebyly už nikdy nalezeny. Rodiče byli událostí zdrceni a tato náhlá rána osudu se nikdy úplně nezacelila. Po skončení druhé světové války se Slánská s manželem vrátili do osvobozené vlasti, kde měli komunisté brzy převzít veškerou moc.
To se stalo v únoru 1948 a v Československu byla nastolena komunistická diktatura, jen tři roky poté, co skončila nacistická. Slánská prožívala s jejím mužem opojné chvíle, Rudolf byl chválen za to, jak pomohl v únoru 1948 dobýt veškerou moc. Jenže žádný strom neroste do nebe a Slánský se z vychvalovaného soudruha brzy dostal do politického suterénu v souvislosti s hledáním československého Rajka. Hledání zrádců ve vlastních řadách se obával jak Gottwald, tak Slánský i další přední komunističtí činitelé.
,,Volba" nakonec padla na samotného generálního tajemníka, kterému ještě byl k narozeninám, které slavil 31. července nachystán opulentní banket. V září 1951 však ztratil de facto svou moc, když byl, jak se říkalo ,,odstraněn" do vlády, když vykonával podřadnou funkci náměstka předsedy vlády. Past definitivně sklapla v listopadu 1951, kdy byl Slánský zatčen a postaven do čela vykonstruovaného procesu s vedením protistátního spikleneckého centra. Pro Slánskou byl proces a později i poprava komunistického prominenta šokem.
Po popravě jejího muže však stále neochvějně věřila v krásné komunistické zítřky, nicméně novou realitou pro ni bylo stigma manželky ,,zrádce". Sama byla načas uvězněna, poté z očí ,,pracujících" přemístěna do pohraničí do nevyhovujícího obydlí. Rodině bylo přikázáno se nestýkat s příbuznými, měla představovat názorný příklad vydědenců socialistické společnosti.
Josefa, raněna smrtí svého muže, pracovala do roku 1960 jako dělnice, až poté si polepšila, když jí bylo svěřeno místo korektorky ve Státním technickém nakladatelství. V roce 1963 byl její manžel soudně rehabilitovnán, nikoliv však stranicky, za což Josefa bojovala. V roce 1977 Josefa podepsala i se synem Rudolfem Chartu 77 a dostala se do ještě intenzivnějšího hledáčku Státní bezpečnosti. Přesto se dál zasazovala na ochranu politicky stíhaných a nejspíš se podílela i na šíření samizdatu.
Ani po roce 1989 v čase zásadních politických a společenských změn však nepřestala věřit v komunismus a svou víru si uchovala až do smrti v roce 1995. Není jistě bez zajímavosti, že její nyní 72letá dcera Marta se stala v pozdním věku úspěšnou podnikatelkou v realitách, takže rozhodně nezapadala do ideálního komunistického schématu chudé a skromné ženy.
Zdroj: Josefa Slánská: Zpráva o mém muži