Autor fotografie: FockeWulf FW 190 / Wikimedia commons / CC-BY|Popisek: Vizualizace letounu Ju 322
Junkers Ju 322 Mammut představoval těžký transportní kluzák, který navrhlo Německo během druhé světové války. I přes velká očekávání byl projekt nicméně nakonec zrušen.
Německo se během druhé světové války snažilo pracovat na pozoruhodných projektech pro wehrmacht, které vešly do historie jako Wunderwaffen, tedy „zázračné zbraně". Ty se však velmi často při své realizaci ukázaly být až příliš ambiciózní. Třetí říše si obvykle „ukouskla" až příliš velké sousto. Tyto „zázračné zbraně" totiž Německo před porážkou v roce 1945 stejně nespasily, protože ani nemohly. Do kategorie zázračných zbraní, které měly změnit vývoj války, bychom mohli kromě sonického kanónu, odminovávacího zařízení Raumer S, tanků Midgard nebo Panzerkampfwagen VII, zařadit také slibný plán těžkého transportního kluzáku, který nesl název Junkers Ju 322 Mamut. O projekt se živě zajímal i Adolf Hitler.
Velké ambice stroje Junkers 322
V čele projektu pro Luftwaffe stál šéfkonstruktér Heinrich Hertel, který byl například spjat s vývojem letounů Ju 288 a Ju 248 nebo také Dornier 635. Junkers Ju 322 mělo být z konstrukčního hlediska samokřídlo, které mělo pojmout velký náklad. Měl se do něho proto bez problémů vejít německý střední tank Panzer IV, dělo Flak ráže 88, polopásové vozidlo či jiné dělo wehrmachtu spolu s municí, posádkou a palivem. Délka letounu měla činit 39,50 m, výška 9 m, rozpětí 39,50 m, hmotnost prázdného stroje 25 400 kg a vzletová hmotnost 67 500 kg. Posádku měli tvořit tři členové.
Problémy letounu Junkers 322
Pokud hovoříme o výzbroji německého stroje, letoun měl být osazen třemi kulomety MG 15 ráže 7,92 mm. Jakkoli se zdál projekt na začátku životaschopný, záhy se objevily problémy spojeé především s konstrukcí letadla. S postavením prvního prototypu (Ju 322 V1) bylo jasně patrné, že celodřevěný trup se pro letoun nehodí. Společnost Junkers, jak se později ukázalo, neměla totiž s tímto materiálem, který měl být použit na transportní kluzák, dostatečné zkušenosti. Nedostatek odbornosti se tak záhy projevil v rámci testování nového transportního letounu.
V rámci testování byl do nákladového prostoru letounu umístěn bojový tank, který ukázal na vadu ve výběru materiálu. Neúspěšný pokus následně vedl k určitým změnám v designu samokřídla, což zahrnovalo snížení kapacity neseného nákladu až na 11 000 kg. Po těchto změnách se první let stroje konal v dubnu 1941 v Merseburgu. Stroj byl tahaný letadlem Junkers Ju 90 a letové zkoušky dopadly nad původní očekávání. Nicméně říšské ministerstvo letectví (RLM) i přesto, že byla plánována další vylepšení stroje, nařídilo v květnu 1941 zrušení celého projektu.
Junkers 322 jako příliš velké sousto
Politické vedení argumentovalo tím, že letoun Ju 322 má špatný design, který není schopen plnit úkoly, pro k nimž měl sloužit. I když by na něm byly provedeny změny, jenž by kluzáku prospěly, stejně by to nedokázalo vyřešit jeho přetrvávající problémy. I po zrušení projektu však první prototyp dokončil letecké testy. Nakonec vznikly jen dva prototypy a stroj se kvůli zrušení projektu nikdy nedostal do výroby. Jednalo se tak o další z mnoha dalších příliš ambiciózních počinů Třetí říše, který však od začátku stál na vratkých nohách. Zdaleka však takto rozmáchlý projekt nebyl jediný, který skončil v případě Německa neúspěchem.
Autor: Petr Duchoslav
Zdroj: www-wehrmacht-history.com