Jutland Jack – příběh nejmladšího námořníka, který zahynul v největší námořní bitvě první světové války

Jutland Jack – příběh nejmladšího námořníka, který zahynul v největší námořní bitvě první světové války
10 / 04 / 2019, 10:00

Jack Cornwell byl za své hrdinství na palubě lodi Jejího Veličenstva vyznamenán posmrtně Viktoriiným křížem, tedy nejvyšším britským oceněním za činy během války. Jack se tak ve věku 16 let stal jedním z nejmladších lidí, kteří Viktoriin kříž během Velké války získali.

Jutland Jack se ve skutečnosti jmenoval John Travers Cornwell a narodil se 8. ledna 1900 v Leytonu v Essexu rodičům Lily a Eli. Jeho otec Eli pracoval jako mlékař a řidič tramvaje, aby pro rodinu zajistil živobytí. Jack opustil školu ve 13 letech (povinná školní docházka v té době byla pro děti 5-14 let), aby jako mnoho dalších dětí pomáhal živit rodinu. A rodina Cornwellů byla opravdu veliká – Jack měl bratry Ernesta a George, sestru Lily, nevlastního bratra Arthura a nevlastní sestru Alice.

Začal pracovat pro firmu distribuující čaj. Byl skaut a tehdy také poprvé prokázal, že je klukem, který se nebojí, když zachránil dívku uvízlou v kanále.

Dlouho ale nepracoval jako distributor čaje a v roce 1914 se poprvé přihlásil k námořnictvu. Nevzali ho kvůli věku a tak následoval druhý pokus v červenci 1915, kdy bez svolení svých rodičů a s referencí od svého nadřízeného ve firmě na distribuci čaje byl konečně přijat k Royal Navy.

Byl poslán do Devonportu, kde byl vyškolen pro zaměřování děl. Po skončení výcviku byl přidělen na svou osudovou loď, zbrusu nový lehký křižník HMS Chester, postavený původně pro řecké námořnictvo. 2. května 1916 vstoupil Jack na palubu křižníku. HMS Chester se vydal do Severního moře na střet s německou císařskou flotilou. 31. května britští námořníci zahlédli u dánského Jutska své protivníky.

Bitva u Jutska neboli bitva u Skagerraku, byla největší námořní bitvou Velké války a zároveň i jediná, kdy se přímo střetla britská Grand Fleet s císařskou Hochseeflotte. Bitva proběhla ve dnech 31. května a 1. června 1916 v Severním moři u pobřeží Jutského poloostrova (resp. u Skagerraku).

Odpoledne 31. května se předsunuté Beattyho bitevní křižníky střetly s předsunutými Hipperovými křižníky ještě předtím, než Němci plánovali. Hipper zamířil na jih vstříc Scheerově Hochseeflotte a Beatty ho následoval. Během následujícího střetu (takzvaný Run to the South), pět německých bitevních křižníků čelilo přesile šesti Beattyho bitevních křižníků a čtyř rychlých bitevních lodí kontradmirála Sira Hugh Evan-Thomase.
Přesto přišel Beatty o dva bitevní křižníky, které po zásahu slabě pancéřovaných muničních skladů explodovaly. Když Beatty zpozoroval blížící se Hochseeflotte, obrátil zpět na sever, pronásledován formacemi Hippera a Scheera (takzvaný Run to the North), které netušily, že míří k hlavní formaci britské Grand Fleet.

250 lodí obou flotil se dvakrát střetlo během dvou hodin od 18:30 do soumraku, kdy britské lodě těžily z toho, že mizely v soumraku, zatímco ty německé se rýsovaly proti zapadajícímu slunci. Čtrnáct britských a jedenáct německých lodí bylo během tohoto střetu zničeno. Během noci se admirál Jellicoe snažil zabránit Němcům ústup na základnu, ale Scheer prorazil skrz zadní voj Grand Fleet a vrátil se do přístavu.

Jack byl na palubě HMS Chester, který byl součástí 3.křižníkové eskadry, kde se dostal pod palbu 4 nepřátelských křižníků. Chester byl zasažen 17 granáty ráže 150 mm a zahynulo 29 členů posádky. 49 dalších bylo zraněno, když otevřené dělové pozice neposkytovaly správnou ochranu a tedy mnoho mužů přišlo o paži či nohu.

HMS Chester po Jutsku

Obsluha děla, kde Jack sloužil, byla celá zabita, stát zůstal jen on, šestnáctiletý těžce zraněný chlapec a čekal na další rozkazy. Křižník se začal stahovat z akce a když záchranáři Jacka našli, byl u své zbraně a stále naživu ale vážně poraněný od střepin, které měl zaraženy do hrudníku.

Poškozený HMS Chester se vrátil do přístavu a Jack Cornwell byl odvezen do nemocnice v Grimsby. Lékaři poslali pro jeho matku, ale než stihla dorazit, Jack ráno 2.června 1916 umírá.

Tři měsíce po bitvě u Jutska popsal kapitán lodi Robert Lawson hrdinství členům britské admirality. Ti se nakonec i přes původní neochotu rozhodli statečnému klukovi posmrtně udělit Viktoriin kříž. Doporučení admirála Davida Beattyho pro udělení kříže znělo takto:

„Příklad oddanosti službě plavčíka 1. třídy Johna Traverse Cornwella, který byl smrtelně zraněn na počátku akce, ale přesto zůstal stát sám u nejvíce exponovaného místa, kde tiše čekal na rozkazy až do konce, kdy osádka zbraně ležela mrtvá a zraněná kolem něj. Bylo mu méně než 16 a půl roku a já lituji toho, že poté zemřel. Doporučuji jeho případ pro zvláštní uznání jeho památky a jako potvrzení vysokého příkladu, který dal.“

Kapitán Lawson byl natolik dojat hrdinstvím mladého námořníka, že napsal osobní dopis Jackově matce, který uzavřel slovy: „Nemohu dostatečně vyjádřit svůj obdiv k vašemu synovi, kterého jste na tomto světě ztratila.“

Jack byl nejprve pohřben do hromadného hrobu v Manor Park Cemetery, ale 29. července 1916 byl exhumován a pohřben s veškerými vojenskými poctami do vlastního hrobu na témže hřbitově. Jackův otec, který zemřel na bronchitidu 25.října 1916 ve službě u Královského obranného sboru byl pohřeb do hrobu ke svému synovi 31. října 1916.

Epitaf na jejich společném hrobě zní:

"Není to bohatství ani rod, ale čestné jednání a ušlechtilá povaha, která činí lidi velikými."

Dělo, u kterého Jack sloužil je nyní vystaveno v Imperial War Museum.

V Bitvě u Jutska Velká Británie ztratila více lodí o větším výtlaku a skoro dvakrát tolik námořníků. Německá císařská Hochseeflotte ale svůj cíl, tedy zničit podstatnou část flotily silnějšího protivníka také nesplnila a Velká Británie tak udržela svou převahu v Severním moři. Taktické vítězství tedy bylo Německa, to důležitější strategické bylo na straně Británie.

 

Zdroj: BBC, Skagerrak 1916

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace