foto: Flickr / oooOOC/Kalinin K-7
Sovětský svaz se rozhodl postavit jedno z největších letadel na světě. Mělo být triumfem sovětské moci a současně důkazem o tom, že konstruktéři jsou schopni vyvinout obří stroj, který si podmaní nebe. Ve svých předpovědích se však zásadně zmýlili.
Největší, nejtěžší, nejoslnivější. Takový měl být v bezbřehých představách sovětských vůdců i konstruktérů nový experimentální letoun nazvaný Kalinin-7. Jednalo se o experimentální stroj s velkou přepravní kapacitou, netradičním uspořádáním a rozpětím křídel přes 50 metrů. Původně byl zkonstruován jako víceúčelové letadlo, tedy současně jako těžký bombardér a těžký dopravní letoun. Taková byla alespoň představa vyhlášeného šéfkonstruktéra stroje K. A. Kalinina. Jak se ale později ukázalo, už vývoj letounu provázela velká úskalí.
Nespolehlivý prototyp Kalininu-7
Práce na Kalininu-7 začaly koncem dvacátých let. Pokračovaly poměrně rychle, neboť prototyp byl hotov již za 9 měsíců. Nicméně již první testy stroje varovně ukázaly na některé nedodělky a technické potíže. Zejména vyšlo při zkouškách najevo, že prototyp vykazuje nedostatečnou tuhost konstrukce. Patrné byly také nadměrné vibrace. Ve vzduchu byl stroj rovněž poněkud nestabilní. Konstruktéři udělali řadu úprav na letounu a ten se mohl vydat do vzduchu 21. srpna 1933. Testy měly poté ještě trvat několik měsíců, aby se odladily technické problémy. Záměrem bylo docílit stavu, aby i přes své mohutné proporce bylo možné stroj snadno ovládat.
Tvořila jej posádka o 12 osobách, celkově se do něj mělo vejít přes 100 lidí. Délka Kalininu-7 činila 28 metrů a maximální vzletová hmotnost 40 t. Design byl s ohledem na svou dobu však velmi revoluční. Konstrukce byla svařena z chromem a molybdenem legovaných ocelových trubek. Jednalo se o poměrně náročný postup, jelikož bylo potřeba si nejprve osvojit technologii jejich výroby. Pokud hovoříme o pohonném ústrojí, letoun měl sedm 12válcových vidlicových motorů Mikulin АМ-34, z nichž každý disponoval výkonem 750 koní.
Víceúčelový bombardér mohl vyvinout maximální rychlost 234 km/h a jeho dolet činil až 1 000 km. S přídavnými podvěsnými nádržemi a 6 tunami bomb však letoun mohl uletět až 2 400 km. Výzbroj zahrnovalo 8 kanonů ráže 20 mm, stejný počet kulometů ráže 7,62 mm a celková kapacita bomb, které bylo možné umístit na spodní část stroje, činila až 16,6 t. Na stroji pak byly umístěny podvozkové gondoly, které sloužily jako střeliště.
Pohodlí Kalininu-7 nade vše
Kromě rozšířené přepravní kapacity kladli konstruktéři důraz na pohodlí a vybavenost letounu. Najít se zde dalo bez nadsázky vše od kuřáckých salonků přes místnosti pro relaxaci či spánek až po restaurace s velkým výběrem jídla a dalších pochutin. Samozřejmě na letounu nechybělo ani sociální zařízení. Veškeré vybavení lodi však nebylo určené jen pro jednoduché splnění svého účelu, ale bylo provedeno v moderním pojetí. Sověti se mohli pýřit letounem, který toho nabídl vskutku hodně. Jenže pýcha, jak se záhy ukázalo, předchází pád.
Smrtící nehoda Kalininu-7
Konstruktéři stroje obřích rozměrů se domnívali, že již byly odstraněny zásadní technické nedostatky, jenže právě v tomro ohledu se zásadním způsobem zmýlili. Kalinin-7 sice absolvoval v roce 1933 nejméně 7 úspěšných testů, nicméně ani to nezabránilo 21. listopadu stejného roku tragédii. Letoun se vydal do vzduchu i se 14 lidmi na palubě a nic nenasvědčovalo tomu, že se schyluje ke katastrofě. Stroj však kvůli strukturálnímu selhání havaroval a pohřbil všechny svoje pasažéry. Při jedné z vyšetřovacích verzí se sice spekulovalo o sabotáži, ale veškeré tyto domněnky se ve třicátých letech spíše .
Pro Sověty však nehoda znamenala každopádně značný šok. Kromě toho, že ztratili jediný hotový prototyp s luxusním vybavením na palubě se obávali především také ztráty prestiže. Nicméně právě letecké neštěstí Kalininu-7 mělo za následek, že se stavba dalších dvou prototypů zastavila definitivně v roce 1935. Projekt gigantického letounu s masivními proporcemi neuspěl a Sověti byli zklamaní z toho, že nedokázali své poněkud megalomanské představy naplnit. Na druhou stranu se další rozvoj sovětského letectví už ubíral jiným směrem.
Autor: Petr Duchoslav
Zdroj: thisdayinaviation.com
Tagy