Kanadský pilot nebyl kamikaze - ale jeho útok na japonskou loď sebevražedný byl

Poručík Robert Gray byl posledním Kanaďanem vyznamenaným Viktoriiným křížem, nejvyšším britským vyznamenáním za hrdinství. Zahynul během úspěšného útoku na japonskou doprovodnou loď Amakusa na konci druhé světové války v Tichomoří 9. srpna 1945. Dodnes se lze na různých místech setkat s tvrzením o zničení Amakusy nárazem jeho Corsairu a následným přirovnáváním jeho akce k útokům japonských kamikaze. Vedou se diskuse o nespravedlnosti. Japonské piloty západní kultura zatracuje, Graye velebí za hrdinství. Útok na japonskou loď v zálivu Onagawa se ovšem odehrál jinak.

Robert Hampton Gray se narodil 2. listopadu 1917 v Britské Kolumbii do rodiny veterána jihoafrické války. Po střední škole zamířil na univerzitu. Chtěl se stát lékařem. V Evropě ovšem vypukla druhá světová válka. 23letý Gray se v červenci 1940 zapsal ke Královské kanadské námořní dobrovolné záloze jako prostý námořník, ale byl rychle převeden k Royal Navy jako kandidát na důstojnickou hodnost. Do Británie dorazil v září téhož roku a přihlásil se k pilotnímu výcviku u námořního letectva, Fleet Air Arm (FAA), a u 757. peruti ve Winchesteru létal na stíhacím letounu Hawker Hurricane.

Ostrou službu nastoupil v květnu 1942 jako podporučík v Jižní Africe, a později byl přeložen do Nairobi. Létal u 795., 803. a 877. peruti FAA, stále na Hurricanech, a z pozemních základen. S posledně jmenovanou perutí měl být převelen na Cejlon, ale japonská hrozba rychle pominula a Gray se v únoru 1944 vrátil do Británie. Zde podstoupil přeškolení na americký výkonný palubní stíhací letoun Vought Corsair a v srpnu byl přiřazen k 1841. peruti na palubě letadlové lodi HMS Formidable.

Prvním cílem byla německá bitevní loď Tirpitz ukrývající se v norském fjordu. Po útoku vedeném proti třem německým torpédoborcům 29. srpna postřelováním při nízkém letu byla v hlášení vyzdvižena Grayova odvaha. Jeho Corsair přišel po zásahu německou palbou o směrovku. A podruhé byl v hlášení zmíněn také v lednu 1945.

video: youtube

V dubnu 1945 pak Formidable odplula do Tichomoří, kde se připojila k Britskému pacifickému loďstvu a zapojila do podpory invaze na Okinawu. Po jejím úspěšném dobytí následovaly útoky proti hlavním japonským ostrovům v rámci příprav na budoucí vylodění. Gray se svou letkou útočil na letiště v okolí Tokia a na lodní dopravu ve Vnitřním moři. Během bojů poškodil množství cílů, mezi nimi obchodní loď, a přispěl k potopení japonského "torpédoborce" (ve skutečnosti eskortní lodi CD-4 typu D), a získal DSC (Záslužný služební kříž).

Bojové operace pokračovaly i po shození atomové bomby na Hirošimu 6. srpna. V den shození bomby na Nagasaki, 9. srpna, vedl Gray letku osmi Corsairů proti cílům na ostrově Honšú. Žádné vhodné pozemní cíle však nebyly objeveny, a letka napadla loď, kterou považovala za torpédoborec, na kotvách v zálivu Onagawa. Nešlo o torpédoborec, ale o eskortní loď třídy Etorofu, Amakusa. Grayův Corsair vedl útok a byl zasažen palbou protiletadlového dělostřelectva z japonských lodí i z pobřeží. I s hořícím letounem pokračoval poručík v útoku a z minimální výšky necelých 50 m svrhl pumu, která japonskou loď zasáhla a se ztrátou 71 členů posádky potopila. Grayův poškozený letoun v plamenech havaroval a poručík pravděpodobně zahynul při nárazu na hladinu. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.

Za tento poslední útok udělil král poručíku Grayovi posmrtně Viktoriin kříž. Leckdo by mohl mít dojem, že vést boj takto do krajnosti i v posledních dnech války postrádalo smysl. Že cíl, který poručík Gray zničil, byl bezvýznamný a neměl hodnotu zmařených lidských životů. Z perspektivy kabiny hořící stíhačky a z pohledu velitele vedoucího svou letku Corsairů do útoku vypadala situace v srpnu 1945 nepochybně jinak. Japonsko se nevzdalo a nevzdávalo. Připravované vylodění by bylo nesmírně náročným podnikem a jeho přípravy nemohly být podceňovány. Každá potopená loď, každé zničené postavení, každý zabitý japonský voják se počítal.

Zdroj: thecanadianencyclopedia.ca