Autor fotografie: CC BY-SA 2.0|Popisek: U-995, sesterská loď U-999, jako muzejní v Kielu
Ponorka U-999 byla člunem standardního typu VIIC/41, jakých bylo během války postaveno 91 kusů. Do dějin se nezapsala tonáží potopených nepřátelských plavidel. Nepotopila jediné. Dokonce se od 21. října 1943, kdy vstoupila do služby, zúčastnila jediné válečné patroly. Jejím posledním velitelem byl námořní nadporučík Werner Heibges. Hektický březen roku 1945 je zastihl u Gdaňsku. Na poloostrově Hel se tísnily davy uprchlíků před Rudou armádou. Staří lidé, ženy, děti a malé děti. Rozkaz z velitelství zněl jasně: žádné utečence na palubu.
Ponorky typu VIIC/41 měly výtlak na hladině 769 tun, pod hladinou 871 tun, byly dlouhé 67,1 m, a dva dieselové motory jim dávaly na hladině rychlost 17,7 uzlu, pod hladinou pak dva elektromotory 7,6 uzlu. Bezpečně se mohly ponořit až do hloubky 250 m. Hlavní zbraní byly čtyři čelní a jeden zadní torpédomet, sekundární pak palubní 88mm kanón a tři protiletadlové hlavně. Posádku člunu tvořil až 52 mužů.
Ponorka s krásným označením U-999 byla objednána 14. října 1941 u společnosti Blohm und Voss v Hamburku. Její kýl byl založen v prosinci 1942. Na vodu ji spustili o tři čtvrtě roku později a do služby vstupuje 21. října 1943. Do konce května prochází její posádka výcvikem v sestavě 5. ponorkové flotily, následuje měsíc služby u 6. flotily se základnou ve francouzském St. Nazaire - s jedinou absolvovanou a bezvýslednou patrolou mezi 8. a 27. červnem 1944 - vzhledem k vylodění spojenců v Normandii byla základna ponorkami opouštěna a flotila byla již v srpnu zrušena. U-999 slouží nadále k výcviku při 24. flotile z Memelu a Gotenhafenu a konečně pak při 31. flotile od 1. března 1945 ze základen v Hamburku, Wilhelmshavenu a Wesermünde.
Kolaps německých ozbrojených sil na východní frontě s sebou kromě všeho přinesl také vlnu uprchlíků. Němci z východní Evropy prchali před Rudou armádou, o jejíž krutosti se šířily více i méně podložené zvěsti. Desetitisíce jich v naději, že se dostanou na nějakou loď, natísnily mj. na poloostrově Hel u Gdaňsku, kde právě operovala U-999.
Video: Youtube, British Pathé
Nadporučík Heibges dostal rozkaz oblast opustit, vrátit se do Hamburku a odsud vyplout do Severního moře a k Norsku s cílem potápět zde spojenecké lodě. Současně přišel striktní zákaz brát na palubu jakékoli civilní osoby. Ty by jednak ztěžovaly až znemožňovaly případnou bojovou činnost, jednak by byly vystaveny nebezpečí. Velitel U-999 se však při pohledu na zoufalé matky a jejich děti rozhodl rozkazu neuposlechnout. Riziko při plavbě mezi Gdaňskem a Hamburkem považoval za přijatelně nízké, jakkoli se samozřejmě mohl setkat se sovětskou ponorkou nebo být odhalen a napaden letouny.
14. března 1945 vzal na palubu k 50 členům posádky dalších 40 lidí, žen a dětí, a vyplul pod hladinou odminovanou trasou směrem k základně Warnemünde vzdálené 500 km. Pod hladinou se ponorka pohybovala dva dny a urazila 260 km. Muselo jít vskutku o pozoruhodnou plavbu. Po ponorce byly rozvěšeny vyprané dětské pleny. Důstojníci četli dětem Andersenovy pohádky. Hlavní inženýr připravoval kojeneckou stravu. Zbytek cesty si již velitel dovolil absolvovat na hladině a po jedenácti hodinách vysadil v dosud Rudou armádou neohrožovaném Warnemünde všech 40 cestujících.
Mise do norských vod se již ponorka nedočkala: 9. dubna byla poškozena při náletu na ponorkovou základnu v Hamburku. Těžká puma prorazila metrový betonový strop bunkru a U-999 výbuch těžce poškodil. Heibges ji pak 5. května řízeně potopil v Getlingerském zálivu, aby nepadla do rukou nepřítele. V roce 1985 jej jedna ze zachráněných rodin vypátrala a Heibges se setkal se zachráněnými dětmi.
Zdroj: Kurowski, Velitelé vlčích smeček, wikipedia, uboat.net