Kapitulace podle Hirohita: "Válečná situace se nevyvinula nutně ve prospěch Japonska"

Den V-J neboli Den vítězství nad Japonskem připomíná konec druhé světové války, jedné z nejničivějších válek v dějinách. Když prezident Harry S. Truman 14. srpna 1945 oznámil, že Japonsko bezpodmínečně kapitulovalo, vypukly oslavy válkou unavených občanů po celém světě. "Tento den je novým začátkem v dějinách svobody na této zemi. Naše celosvětové vítězství vzešlo z odvahy, vytrvalosti a ducha svobodných mužů a žen sjednocených v odhodlání bojovat," řekl prezident Truman.

14. srpna 1945 ve 20.10 švýcarského času předal japonský velvyslanec ve Švýcarsku švýcarské vládě následující písemné prohlášení, které bylo předáno čtyřem spojeneckým vládám:

Sdělení japonské vlády ze dne 14. srpna 1945, adresované vládám Spojených států, Velké Británie, Sovětského svazu a Číny:

S odvoláním na nótu japonské vlády z 10. srpna o přijetí ustanovení Postupimské deklarace a na odpověď vlád Spojených států, Velké Británie, Sovětského svazu a Číny, zaslanou americkým státním tajemníkem Byrnesem s datem 11. srpna, má japonská vláda čest sdělit vládám čtyř mocností následující:

1. Jeho Veličenstvo císař vydal císařský reskript o přijetí ustanovení Postupimské deklarace Japonskem.

2. Jeho Veličenstvo císař je připraven pověřit svou vládu a císařský generální štáb podpisem podmínek nezbytných k provedení ustanovení Postupimské deklarace a zajistit jejich splnění. Jeho Veličenstvo je rovněž připraveno vydat všem vojenským, námořním a leteckým orgánům Japonska a všem silám pod jejich kontrolou, ať se nacházejí kdekoli, rozkazy k ukončení aktivních operací, ke složení zbraní, a k vydání dalších rozkazů, které může vrchní velitel spojeneckých sil požadovat k provedení výše uvedených podmínek.

Mnozí příslušníci japonských ozbrojených sil se odmítali s tím, že císař hodlá ukončit válku, smířit a považovali to za nečestné. Tisícovka důstojníků a vojáků dokonce vtrhla 14. srpna večer do císařského paláce, aby zničili záznam níže citovaného veřejného císařova prohlášení. Povstalci se však v paláci nezorientovali a nebyli schopni nahrávky najít. Císař Hirohito oslovil Japonce rozhlasovým projevem 15. srpna 1945 vysílaným ze záznamu ve 12 hodin. Prohlášení četl asi čtyři minuty:

                 

video: youtube

Našim dobrým a věrným poddaným,

Po důkladném zvážení obecného vývoje ve světě a skutečných podmínek, které dnes panují v naší říši, jsme se rozhodli vyřešit současnou situaci tím, že přistoupíme k mimořádnému opatření.

Nařídili jsme své vládě, aby sdělila vládám Spojených států, Velké Británie, Číny a Sovětského svazu, že naše říše přijímá ustanovení jejich společného prohlášení.

Usilovat o společnou prosperitu a štěstí všech národů, jakož i o bezpečnost a blahobyt našich poddaných je slavnostní závazek, který nám předali naši císařští předkové a který nám leží na srdci.

Válku Americe a Velké Británii jsme skutečně vyhlásili z upřímné touhy zajistit Japonsku sebezáchovu a stabilizaci východní Asie, přičemž je nám vzdálené narušovat suverenitu jiných národů nebo se pouštět do územního rozšiřování.

Nyní však válka trvá již téměř čtyři roky. Navzdory tomu nejlepšímu, co všichni udělali – statečnému boji vojenských a námořních sil, píli a vytrvalosti našich státních zaměstnanců a obětavé službě stamilionů našich lidí – se válečná situace nevyvinula nutně ve prospěch Japonska, zatímco celkové tendence ve světě se obrátily proti jeho zájmům.

Nepřítel navíc začal používat novou a velmi krutou bombu, jejíž síla způsobit škody je vskutku nevyčíslitelná a vybírá si daň v podobě mnoha nevinných životů. Pokud bychom pokračovali v boji, vedlo by to nejen ke konečnému zhroucení a vyhlazení japonského národa, ale také k úplnému zániku lidské civilizace.

V takovém případě, jak máme zachránit miliony našich poddaných, nebo jak se odčinit před posvátnými duchy našich císařských předků? To je důvod, proč jsme nařídili přijmout ustanovení společného prohlášení mocností.

Nemůžeme než vyjádřit nejhlubší lítost našim spojeneckým národům východní Asie, které důsledně spolupracovaly s císařstvím na osvobození východní Asie.

Myšlenka na ty důstojníky a muže, jakož i na ostatní, kteří padli na bojištích, na ty, kteří zemřeli na svých služebních místech, nebo na ty, které potkala předčasná smrt, a na všechny jejich pozůstalé rodiny, bolí naše srdce dnem i nocí.

Blaho raněných a válečných poškozenců a těch, kteří přišli o domov a živobytí, je předmětem naší hluboké péče.

Útrapy a utrpení, kterým bude náš národ v budoucnu vystaven, budou jistě velké. Jsme si velmi dobře vědomi nejniternějších pocitů vás všech, našich poddaných. Avšak v souladu s diktátem času a osudu jsme se rozhodli připravit cestu k velkému míru pro všechny budoucí generace tím, že budeme snášet nesnesitelné a trpět to, co je nesnesitelné.

Poté, co jsme dokázali ochránit a udržet státní strukturu, jsme stále s vámi, našimi dobrými a věrnými poddanými, a spoléháme na vaši upřímnost a poctivost.

Co nejpřísněji se vyvarujte jakýchkoli výbuchů emocí, které by mohly vyvolat zbytečné komplikace, nebo bratrských sporů a svárů, které by mohly vyvolat zmatek, svést vás na scestí a způsobit ztrátu důvěry světa.

Nechť celý národ pokračuje jako jedna rodina z generace na generaci, stále pevný ve své víře v nezničitelnost své posvátné země a vědom si svého těžkého břemene odpovědnosti a dlouhé cesty, kterou má před sebou.

Sjednoťte všechny své síly, abyste se věnovali budování budoucnosti. Pěstujte způsoby správnosti, pěstujte ušlechtilost ducha a pracujte s rozhodností - abyste posílili vrozenou slávu císařského státu a udrželi krok s pokrokem světa.

Aby se zmírnil očekávaný zmatek, rozhlasový hlasatel po skončení projevu upřesnil, že císařovo poselství znamenalo, že Japonsko kapituluje. Vysílání bylo přeloženo do angličtiny a vysíláno souběžně rozhlasovým moderátorem Tadaichi Hirakawou.

Proč se Hirohito rozhodl pro kapitulaci? Ze vzletných frází projevu to lze poměrně snadno vyčíst. Současně to potvrzují další jeho dobové výpovědi. Podobně jako v projevu, uváděl především tři důvody. Zaprvé, ztratil důvěru v operaci Kecugó, tedy obranu mateřských ostrovů, a odvolával se na dlouhou historii "rozporu mezi plány a výkony" – v čemž měl nepochybně plnou pravdu, a to prakticky již od úvodní operace proti Pearl Harboru. Za druhé císař uváděl rostoucí ničivost jaderného (které zdůraznil v projevu) i konvenčního (které přineslo v absolutních hodnotách násobně více škod) bombardování. Za třetí se zmínil o "domácí situaci" – ve skutečnosti svém rostoucím strachu z vnitřní vzpoury, přičemž kromě odpůrců pokračování ve válce musel čelit také a především fanatickým militaristům, kteří se odmítali vzdát. Později císař v soukromém dopise korunnímu princi, o němž neočekával, že bude zveřejněn, zdůraznil nedostatky Japonska v oblasti "vědy" – což byl eufemismus týkající se neschopnosti čelit atomové zbrani – a podcenění Spojených států a Velké Británie. O vstupu Sovětského svazu do války se nezmínil vůbec. Ostatně kapacita Rudé armády napadnout mateřské japonské ostrovy byla přes americkou pomoc velmi diskutabilní.

Zdroj: defense.gov; nationalww2museum.org; irp.fas.org