Kat, smrt, nebo sám ďábel? Legenda o Jacku Ketchovi

Kat, smrt, nebo sám ďábel? Legenda o Jacku Ketchovi
Autor: Pixabay License Free for commercial use|Popisek: Ilustrační fotografie
08 / 10 / 2020, 17:00

Jack Ketch, jinak známý jako John Ketch nebo Richard Jaquet, zahájil svou třiadvacetiletou kariéru jako přední londýnský kat v roce 1663. Nebyl jediným katem, který popravoval odsouzené v Tyburnu, ale byl tím, který proslul díky své brutalitě, která byla pozoruhodná i pro muže jeho profese.

Po Ketchově smrti v roce 1686 se jeho jméno stalo slangovým výrazem pro jakéhokoli kata, ďábla a dokonce i pro samotnou smrt. Postupem času nabyla jeho pověst tak epických rozměrů, že se stal jakýmsi strašákem. Kdo tedy byl Jack Ketch?

Stejně jako mnoho katů strávil Ketch většinu svého raného života na špatné straně a je známo, že strávil nějaký čas jako vězeň ve věznici Marshalsea. První zmínka o jeho existenci se objevuje v záznamu o popravě muže v lednu 1676. V roce 1682 stávkoval za lepší plat a nakonec ho získal!

Jack Ketch měl pověst brutálního a nekompetentního kata, ale pravda mohla být ve skutečnosti o něco komplikovanější. Ačkoli popravy byly vysoce ritualizovány, neexistovalo nic, o čem bychom si mohli myslet, že je standardní popravou a úplatky tvořily velkou část příjmu katů. Kromě mzdy a peněz, které vydělal prodejem věcí z poprav a částí těl popravených, by tedy Jack Ketch dostal i formou úplatků spoustu peněz. Pokud odsouzený měl možnost a peníze, pokusil by se jistě podplatit kata za rychlou a milosrdnou smrt. V té době nebyl zaveden žádný mechanismus, který by zlomil krk při pověšení, takže mnozí zemřeli v Tyburnu pomalým uškrcením, což byl proces, který mohl trvat i mučivých čtyřicet pět minut. Bylo by na Ketchovi, aby nastavil, jak rychle zemřou ,a snížil, nebo naopak zvýšil jejich utrpení.

Odsouzení ale očividně nebyli jediní lidé, kteří podpláceli katy. Po strašlivě zpackaných popravách lorda Williama Russella v roce 1683 a vévody Jamese Scotta z Monmouthu v roce 1685 se rozšířily fámy, že ačkoli oba muži zaplatili Ketchovi za milosrdenství, jejich nepřátelé mu zaplatili ještě víc, aby oba trpěli. Ketch tyto fámy popíral, ale je třeba si položit otázku, jak mohl muž, který se dvacet tři let živil popravami lidí, tak velkolepě selhat ve svém řemesle.

Ketch nebyl žádný amatér, ale během popravy vévody z Monmouthu ho Ketch pětkrát udeřil sekerou a stejně nakonec musel použít nůž, aby oddělil hlavu nešťastného šlechtice od těla. Zděšený dav se během popravy začal za bolestí řvoucího nebožáka modlit a Ketch nakonec musel z dějiště popravy uniknout pod ochranou vojenské stráže, aby ho dav nezlynčoval.

Ale ani dřívější poprava z roku 1683 nebyla něčím, čím by se dalo pochlubit. Lord William Russell měl totiž tu drzost, že se pokusil zabít krále Karla II. a nepodařilo se mu to. Skončil tedy na popravišti, kde ho Jack Ketch první ranou jen poranil a na zabití potřeboval několik dalších úderů. A to prý Russell katovi podstrčil 10 guinejí, aby poprava proběhla rychle…

Při každé zpackané popravě se Ketchovi ale několik dalších povedlo zcela čistě a bez problémů.

Jack Ketch zemřel v listopadu 1686. Po dobu nejméně dalších dvou set let se jeho jméno vztahovalo na celou řadu věcí souvisejících s popravami. Kromě toho, že se jeho jméno stalo synonymem pro každého popravčího, byla tu i „Kuchyně Jacka Ketche“, což byla místnost ve vězení v Newgate, kde vařili oddělené končetiny těch, kteří byli rozčtvrceni za velezradu. Kandidát na šibenici byl „Pipin Jack Ketch“. Ze smyčky se stal poněkud netradičně „Náhrdelník Jacka Ketche“…

Zdroj: dirtysexyhistory.com

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace