Autor fotografie: By http://englishrussia.com/images/kursk_submarine/1.jpg, Fair use, https://en.wikipedia.org/w/index.php?curid=22826709|Popisek: Trosky ponorky Kursk
Na konci 60. let minulého století SSSR začalo pracovat na nové protilodní supersonické střele, která by byla schopná vyřadit jaderné letadlové lodě USA. Tahle střela byla ale natolik veliká, že musel být zadán vývoj ponorky, která by je byla schopna nést. Zakázku na vývoj nové ponorky získala kancelář Rubin a třída byla nazvána Projekt 949, v kódu NATO Oscar.
S růstem amerických letadlových lodí z nějakých 30 000 tun během 2. světové války po 100 000 tun u monster třídy Nimitz bylo sovětské admiralitě čím dál víc jasné, že aby je námořnictvo bylo schopné ochromit a zlikvidovat, bude nutné vyvinout novou střelu. To se povedlo a vznikla nadzvuková P-700 Granit. Ta byla natolik velká, že se do standardních ponorek třídy Echo nevešla.
Nová ponorka jich musela pojmout 24, což byl počet, který měl zajistit potopení prakticky celého svazu letadlových lodí. Oscar měl rakety umístěné v šikmých odpalovacích kontejnerech, mezi tlakovým a vnějším pláštěm. Díky tomu měl průměr trupu Oscara 18,2 metru. Tedy více než americká ponorka třídy Ohio, ta byla zase ale delší – 170 metrů oproti 143 metrů o Oscara 1. Výtlakem je ale Oscar druhá největší ponorka světa – 17 000 tun u verze 1 a 18 000 tun u verze Oscar 2. Dva jaderné reaktory zajišťovaly rychlost až 32 uzlů pod hladinou, což jim mělo umožnit udržet rychlost s nepřátelskou flotilou. (USS Nimitz má maximální rychlost 31,5 uzlu).
Verze Oscar 1 se vyrobily 2 kusy, verze Oscar 2 (949A), která byla o 11 metrů delší a 1 300 tun těžší nakonec 11 kusů z plánovaných 20. Mezi stroje Oscar 2 patřil i nechvalně známý K-141 Kursk, který se 12. srpna 2000 potopil v Barentsově moři s celou svou posádkou, a to i přes tvrzení, že díky dvojitému trupu se o těchto ponorkách tvrdilo, že jsou nepotopitelné.
Osud 118 ruských námořníků na palubě Kursku byl zpečetěn, ruská vláda odmítla jakoukoli pomoc jiného státu na pokus o záchranu svých lidí. Když se potápěči konečně dostali ke Kursku o týden později, nenašli už žádné známky života. Pod velkým tlakem, ruský prezident Vladimir Putin souhlasil s vyzvdižením ponorky z mořského dna pro vyšetřování. Problém byl ve velikosti tohoto monstra a také kvůli tomu, že Barentsovo moře je po většinu roku zamrzlé.
S náklady přes 100 miliónů dolarů byl Kursk vyzdvižen ze dna o rok později, bohužel příď, která mohla objasnit příčinu výbuchu musela zůstat oddělená na dně.
Zdroj: Battle Machines, Military-Today.com