Kavalérie brání Liberec: zapomenutá bitva roku 1866

Kavalérie brání Liberec: zapomenutá bitva roku 1866
Autor: Petr Blahuš|Popisek: Pomník majora Ponze,prvního padlého rakouského důstojníka v prusko-rakouské válce 1866
25 / 01 / 2018, 10:00

V létě 1866 proběhly na Liberecku jedny z prvních bojů mezi pruskými invazními silami a c.k. armádou. Dvojice dnes prakticky neznámých bitev je o to kurióznější, že se jednalo o jezdecké střety. Místa jejich konání lze v terénu dodnes přesně lokalizovat.

Je 23. června 1866, právě svítá. Začíná první den prusko - rakouské války o moc v Německém spolku. Ještě za ranní mlhy se dává do pochodu 1. pruská armáda, aby zahájila další, podle zdrojů z internetu historicky už 32 invazi Germánů do Čech. Dvěma rameny překračují německé jednotky české hranice a přes Chrastavu (7. pěší divize) a horské sedlo Oldřichov v Hájích (6. divize, hranice překročila u Srbské) míří na Liberec. Vstříc jim vyráží od Smržovky 5. eskadrona 9. husarského pluku 1. lehké jezdecké divize, která má podpořit pěší brigádu generála Ignáce von Fratricsevics. Po poradě v Růžodolu je vyslána pětičlenná jízdní hlídka pod velením rytmistra I. třídy Carl Zaitseka von Egbell (jeho rod pocházel z Moravy, on sám se narodil 24. 5. 1838 na Slovensku). Kolem poledne projíždí kolem textilky a kostela ve Stráži nad Nisou, kde potkávají sedláka se žebřiňákem. Zaitsek ho zastavuje: „Dobrý den hospodáři. Nepotkal jste nějaké Prusy?“ Vesničan přikývne. „Dvacet nebo třicet Prušáků na koních. Stojí na druhé straně lesa, u Oldřichova.“

Pod vlivem této zprávy vysílá důstojník desátníka a další tři jezdce dál na průzkum vstříc agresorovi. „Pojedete na Krásnou Studánku a dál k Oldřichovu, kam až to půjde. Zjistěte síly a rozmístění nepřítele.“ Sám ujíždí zpět pro posily a záhy naráží na svou 1. četu. Jejímu veliteli dává rozkaz: „Vezměte svou četu a vydejte se za nimi. Posílíte je, kdyby se něco semlelo.“ Pak pokračuje na velitelství von Fratricsevicsovi brigády, aby získal další posily pro průzkum bojem.  Jenže starý generál je opatrný. „Rozumím vám,“ pokýval hlavou generál, kterého už den předtím Zaitsek marně žádal o svolení k diverznímu výpadu na pruské území. „Ale vy máte pouze monitorovat pohyby nepřítele, ne vyhledávat souboje! Až se šarvátka zvrtne ve větší střet, bude na mně, abych za vás tahal uhlíky z ohně. Chcete, abych vás podpořil? Ale kdo podpoří mně? Směřují k nám dvě pruské divize. Chcete se jim postavit do cesty? Pokud nebudeme smeteni jako drobky ze stolu, tak nás obklíčí z více stran a odříznou cestu k ústupu.“ To už Zaitsek vybuchuje: „Pane generále, také já cítím odpovědnost za své muže, i když jich mám svěřeno podstatně méně, než vy. Právě proto vás naléhavě žádám o posily! Naložte se mnou, jak uznáte za vhodné. Jen prosím nenechte kvůli mně trpět mé muže. Možná teď zoufale bojují o život!“ Generál nakonec souhlasí s vysláním další čety.

Mezitím 1. jízdní četa, tvořená zkušenými mazáky z nedávné skončené dánské války daleko vpředu, míří přes Stráž k lesu na východ od obce. Projede dnešní Studáneckou ulicí, když mezi stromy zahlédnou asi třicítku pruských jezdců. Jedná se o 2. četu 5. eskadrony 2. braniborského dragounskému pluku. Prušáci se obrací a začínají prchat, ale když se rakouská jízda pustí do jejich pronásledování, záhy narazí na hlavní voj pruské jízdy a karta se obrací. Nyní musí zase pro změnu ustupovat Rakušané. Část pruské přesily se je navíc snaží napadnout z levého boku. V kritickém okamžiku se ale na scéně objevuje rytmistr Zaitsek, který přijíždí přes Stráž po silnici stoupající do Krásné Studánky. Důstojník je daleko v čele své jednotky, jeho muži už překonali hřebínek  a začali klesat, když tu mezerou mezi domem č. 80 a č. 81 (dnes č.p. 498) zahlédne z protějšího svahu zalesněného hřebene ujíždět několik desítek jezdců. Jsou to jeho muži s Prušáky v patách. Zaitsek nezaváhá ani na okamžik. Dává pokyn schovat se podél stěny stodoly u domu č. 81, a jakmile je z druhé strany nemovitosti minou nejen jejich zle tísnění kamarádi, ale i poslední pruský kavalerista, dává své třicítce jezdců povel k útoku. Rakouská jízda napadá Němce zboku a zezadu. Překvapení je dokonalé. Část jezdců se dokonce sráží, několik rakouských husarů padá z koní, ale ihned znovu naskakují do sedel. Vojín Stelle dokonce ze země strhává ze sedla kolem něj projíždějícího Němce a na jeho koni pronásleduje teď opět prchajícího nepřítele. Ten je totiž tísněn z obou stran, nejen Zaitsekovými jezdci, ale i dosud pronásledovanými jízdními průzkumníky a 1. četou. Prušáci prchají zpět ke Krásné Studánce, ale rytmistr Zaitsek dostihuje jejich velitele, poručíka von Haugwitz. Šavlí mu rozsekne hruď.

psali jsme: Větší než Nelsonova loď Victory, královna moří Santísima Trinidad

Boj se přesouvá na pole mezi Stráží a Krásnou Studánkou. Zaitsekovi podřízení se vrhají na překvapené Němce a houfně je pobíjejí a zajímají. Ale Martova přízeň se opět obrací. Prusům na pokrají debaklu totiž přijíždí na pomoc další tři čety braniborských dragounů. I přes přesilu 2:1 se ale Zaitsekovi muži bijí jako lvi a tak přesila Němců po chvilce zmateně obrací na ústup. Když je Zaitsek a jeho husaři ale pronásledují, ozve se proti nim od prvních stromů lesa (kudy dnes vedou dvě linie lehkého opevnění, postaveného shodou okolností Československem jako potvrzení toho, že se dějiny opakují a Německo je nepoučitelné) silná palba pruské lehké pěchoty, konkrétně 3. mysliveckého braniborského pluku. Jeho vojáci jsou totiž vyzbrojeni nepřekonatelným pruským triumfem v této válce, první sériově zavedenou zadovkou u evropských armád. Husaři, z nichž řada je zraněných, se raději obrací a cválají zpět ke Stráži. Na hřebenu je tam očekává generál Fratricsevics s dalšími posilami, které nakonec starý válečník vede do bitvy sám osobně. Boj je ale u konce. (Za schopné velení a statečnost pak generál navrhne Zaitseka k vyznamenání a ten jej opravdu dostane). Zaitsekovi husaři drží frontu na linii Stráž - Krásná Studánka až do večera. Na křídlech se ale německá přesila valí dál jako lavina. Noc tak kavaleristi tráví už v Dlouhém Mostě.

Ráno 24. června opět panuje všude mlha, která se začala rozpouštěn až k poledni. I když jsou Zaitsekovi muži unaveni bojem, nejsou na rozdíl od pěšáků v první linii vystřídáni. Dostávají jen něco posil, slabé části 6. a 1. eskadrony, dohromady jen asi 300 jezdců. Z boku, v předpolí a v týlu střeží kromě nich posice na hřebenu u Dlouhého Mostu ještě část 10. husarského pluku. Doráží i štáb 9. jízdního pluku, v jehož sestavě je i Zaizsekův přítel major Panz. Ještě před zahájením dalších bojů se ale vlastní nešikovností postřelí velitel husarů, plukovník Coloman Hunyady de Kéthely. Když se kolem 12 hodiny začíná mlha zvedat, zjistí rakouští kavaléristé, že proti jejich pozicím pochoduje masa německé pěchoty. Přesto se husaři rozhodnou pro útok, aby postup Prusů aspoň zpomalili. Jako první zaútočí 1. eskadrona, zajišťovaná zezadu oslabenou Zaitsekovou 5. eskadronou. Ze silnice od Doubí po nich začnou Němci pálit, z malé průzkumné hlídky je ihned polovina mužů mrtvá. Na místě tak zahynou kavaléristi Süttö a Horváth. Husar Michael Garanz jako zázrakem zůstává nezraněn, vrací se podat hlášení a okamžitě žádá o povolení znovu proti Němcům zaútočit. Jeho nadšení strhne velitele 4. čety 1. eskadrony nadporučíka Schlesingera k okamžité akci. Vyrazí se svými muži vpřed a napadne pruské hulány na návrší za dnešním pomníkem padlých kavaléristů. Po krátkém boji se Prusové před obávanou rakouskou jízdou dávají na ústup. Pod palbou pěchoty se zadovkami musí ale kavaleristi znovu brzy zatroubit k ústupu.

Brzy jsou Prajzové už jen 100 kroků od linie rakouské jízdy. Navzdory tomu vydává velitel 9. husarského pluku plukovník Nicolaus Pejascevicz von Veröcze svým seřazeným liniím povel k útoku. A to přesto, že těsně předtím dostává z velitelství brigády rozkaz kvůli silné přesile nepřítele nepostupovat. V čele svých mužů, následován pobočníky a členy štábu, stejně jako ostatními veliteli, rytmistry 1. třídy Stockau a Zaitsekem, vyráží do útoku. Zatímco hlavní síly útočí přímo přes návrší (tedy kolem dnešního pomníku), Zaitsek vede zteč vpravo a okamžitě se tak dostává do hlubokého údolí. Nad sebou slyší výstřely a ryk bitvy. Protože je ale určen jako záloha, stále čeká. Nahoře nad ním, jen pár metrů od něj, zatím pruské salvy srážejí z koně jeho kamaráda a náčelníka štábu majora Ponz von Panz, který se tak stává historicky vůbec prvním padlým c.k. důstojníkem v této válce. Jeho smrt a téměř okamžité své vlastní dvojnásobné probodnutí píkou (zbraň podobná starému oštěpu) popisuje rytmistr Stockau takto: „. Přijížděli jsme k pruským hulánům, a ještě než jsme se s nimi srazili, dostali jsme pěchotní palbu zleva (tj. od silnice k Minkovicím, resp. Doubí) Když jsem se tam ohlédl, viděla jsem majora von Panze klesat ze sedla. Vzápětí jsem zpozoroval na vrávoravém pohybu svého koně a toku krve, která mu vytryskla z krku a prsou, že je raněný… Potom jsem odrazil jednu nepřátelskou píku, pak ucítil bolest, trhnutí (následkem vpichu a zpětného vytažení hrotu píky) a vzápětí mě opouštělo vědomí…“

psali jsme: Záhada bitvy u Slivice: ,,zombie vojáci" a Stalinův utajený výzkum kapaliny T

Zaitsekovi muži mezitím na koních těžce překonávají strmý svah a zapojují se do bitvy. K Zaitsekově korouhvi ale brzy přijíždí velitel rakouských kavaleristů plukovník Pejacsevics a přikazuje mu shromáždit všechny husary a vyvést je zpět z bitvy. Po smrti majora Panze a zranění rytmistra Stockau zůstal totiž jediným vyšším důstojníkem. Rakušané se stahují zpět za návrší, z dosahu stále silnějších pruských jednotek. Po chvíli se zde objevuje Stockau, kterého z bitevní vřavy zachránil strážmistr Malovaný. Dal mu dokonce vlastního koně. I přes hlasitý odpor musí Stockau předat velení a je odsunut do týlu k lékaři.

Prudkým, i když nepříliš úspěšným útokem 9. c.k. husarského jízdního pluku byl sice postup Prusů zadržen, ale jen na malou chvíli. Rakušané museli ještě ten den od Liberce ustoupit. Už o dva dny později, 26. června, statečný Zaitsek a jeho muži, mezi kterými bylo nemálo Čechů a Moravanů, znovu bojovat proti přesile Němců v obranné bitvě u zámku Sychrov. Štěstí se ho však - na rozdíl od mnohých svých kamarádů i podřízených- drželo nejen zde, ale i 29. 6. u Jičína, 3. července u strašné řeže u Sadové (známější jako bitva u Hradce Králové) a pak při generálním ústupu c.k.armády na Moravu. Svůj poslední boj v této válce rytmistr I. třídy von Zaitsek vybojoval 10. července u Polné.

 

Nepřehlédněte na Security magazínu: Defence - tanky, lodě,  letadla, obrněné vozy. Jaké jsou nejnovější trendy ve zbrojním a obranném průmyslu? S námi víte více

 

Zdroj: Střelecká revue

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace