Vikingové - Obávaní válečníci zanechali stopu i v českých zemích (II.)

Vikingové - Obávaní válečníci zanechali stopu i v českých zemích (II.)
Autor: pixabay.com|Popisek: Vikingové
27 / 03 / 2020, 14:00

Kdo to byli Vikingové? Válečníci, kterých se bála celá Evropa, ale ve své podstatě to byli zemědělci, kteří se jen chopili své příležitosti. Ovšem to neznamená, že by byli mírumilovní a v dnešním stylu slova „hodní“. Pokračování 1. dílu.

Sicílie

Francouzští Normané často podnikali výpravy do Středomoří a při tom se několika z nich podařilo dosáhnout udělení místních území v léno. Výsledkem těchto snah bylo založení Sicilského království v roce 1130, kde normanský rod Hauteville vládl až do roku 1198.

Rusko

V Rusku se Rurik stal legendárním zakladatelem Ruska, když ho prý tamní Slované pozvali, aby jim vládl, protože sami to nedokázali, a tak se stal vládcem Novgorodu. Rurik prý pocházel ze Švédska a byl to princ. Potomci Vikingů byli vládnoucí kastou a jako Rurikovci se stali vládnoucí dynastií. Vládli tam až do roku 1598, kdy zemřel Fjodor I. Ivanovič Blažený. Ovšem původ Rurika není zcela nesporný. Další možnosti jeho původu jsou rozmanité. Norman (což mně osobně v té době zní hodně přitažené za vlasy) a nebo ze Staré Ladogy, (která byla velkou obchodní stanicí a tudíž tam Vikingové nejspíše měli kontakty, ale neznamená to automaticky Vikinga či plnohodnotného/plnokrevného Vikinga).

Irsko

Vikingové útočili i na Irsko a také se tam usazovali. Nicméně v roce 902 byli vyhnáni z Dublinu. Irsko bylo v roce 1169 podrobeno Normanem na Anglickém trůnu – Jindřichem II. Plantagenetem. Poté už jsou vikinské dějiny Irska spojeny s výše uvedenou Anglií. Jen si ještě dovolím perličku - legrační mi přijde, že rozdílnost názvu dnešního hlavního města Irska pochází z toho, že leží na místě dvou původních osad – vikinské An Dubh Linn a keltské Áth Cliat. Tak tady zanechali Vikingové svoji stopu dodnes. Dublin také tvořil správní středisko země po jejím zabrání Normany v roce 1169. Vikingská kultura v Irsku nikdy nezvítězila.

Orkneje

Skupina ostrovů u severního cípu Velké Británie obklopující Scapa Flow a vzhledem ke Golfskému proudu mají poměrně teplé podnebí. Na Orkneje se Vikingové byli sto dostat za jediný den. Vikingové ostrovy dobyli kolem roku 800 n.l. na piktech. Ostrovy sloužily jako základna pro výpady na britskou pevninu a byly nejspíše pomně bohaté (o tom svědčí, že na ostrovech se nalezla skrýš se cca 7 kg stříbra zhruba z roku 950 a také tamní katedrála svatého Magnuse z 12 století). Místní hospodářství je ovšem téměř stejné od doby piktů až dodnes. Zahrnuje chov prasat, skotu, drůbeže a jejich produkty tvoří i vývoz Orknejí. Pod vikingskou správou šel prostě život dál. Nakonec roku 1472 přešlo vlastnictví z Dánského na skotské jako splátka za věno Markéty Dánské, která si vzala Jakuba III. Skotského. (V zástavě byly od roku 1468)

Shetlandy

Platí pro ně většina toho, co je uvedeno u Orknejí, kromě toho, že na zdejší horší půdě nebyly chovány krávy a kromě horší půdy byly dále od Británie, takže ve výsledku byly výrazně chudší. Více než kde jinde se místní Vikingové věnovali rybolovu. Stejně jako Orkneje byly nakonec postoupeny Skotsku jako věno.

Faerské ostrovy

Objeveny prý byly 794 a byly kolonizované někdy po r. 800 n.l. Na rozdíl od Shetland a Orknejí nebyly dostupné staršími loděmi, a tak je Vikingové nalezli neobydlené (tedy podle některých legend se tam vyskytovali nějací irští poustevníci, ale archeologie to nepotvrdila a jinak jsou to asi jen zkazky). Mají ještě horší zemědělské podmínky než Shetlandy a tak tu v době Vikingského záboru rostly jen nízké břízky, olše a křoviny. Ty byly Vikingy rychle vykáceny a začaly se zde chovat ovce (krávy, prasata a kozy byly zavrženy během prvních dvou set let). K pěstování jsou ostrovy nevhodné (i s dnešními plodinami typu brambor je obdělatelných jen 6% povrchu). Před naprostou erozní ztrátou zachránilo Faerské ostrovy jen to, že je zde mimořádně vlhké klima (prší tu cca 280 dní v roce). Kromě ovcí na vlnu tvořilo hospodářství rybářství a vývoz slanečků. Dovoz ostrovů tvořilo hlavně dřevo (sice si ostrované občas pomohli vyplavenou kládou, ale to samozřejmě nemohlo stačit), železo na nástroje, žernovy, brousky a mastek (z posledně vyřezávaného vyráběly kuchyňské předměty, protože na ostrovech není žádná hrnčířská hlína a hrnčířské zboží se začalo dovážet až později). Ostrovy konvertovaly na křesťanství roku 1000, v 11. Století se podřídily Norsku, V roce 1380 spolu se sloučením Norska s Dánskem v unii přešly pod Dánsko. V roce 1948 získaly samosprávu. Stejně jako na Islandu se zde zachoval původní jazyk a tak se místní domluví s Islanďany a navíc jsou sto číst staré norské texty.

Island

Dalším místem, kde se Vikingové usadili, byl Island. Islandská kolonizace začala někdy po r. 870 n.l. a skončila cca 930 n.l. Většinou se jednalo o Vikingy z Norska. Když Vikingové objevili Island, tak byl mnohem zelenější, než je dnes. A to ze dvou důvodů. Jednat tenkrát bylo mimořádně teplé období (míněno z hlediska podnebí nikoli počasí.) a druhým důvodem bylo to, že tenkrát bylo na Islandu mnohem více půdy, než je tomu dnes. Podle odhadu specialistů byla více než polovina tehdejší půdy už splavena do oceánu. Vikingové, kteří sem dorazili, se nejspíše nechali oklamat podobným vzhledem Islandu, který byl podobný jimi obývané Skandinávii, a neuvědomili si, že jsou zde výrazné rozdíly. (s viděním těchto rozdílů ovšem mají problém téměř i dnešní vědci a tak Vikingům se to vyčítat rozhodně nedá. Island je více na sever a chladnější. Místní půda vzhledem k podmínkám eroduje mnohem snáze než půda ve Skandinávii. (důvodem je mimo jiné převážně sopečný původ islandské půdy) Výsledkem těchto odlišných podmínek bylo, že Vikingové zde zpočátku sice pěstovali rostliny (dočasně se zde relativně dařilo ječmenu), ale po vyčerpání nemalé části původní úrodnosti půdy se z Islanďanů stali pouze chovatelé, kteří valnou část potravy přijímali v podobě másla, sýru a Skyru (něco jako jogurt) a v této podobě byly potraviny dlouhodobě uchovávány (tak to píší v knize. Já osobně si to představit nedokážu). Vypomáhali si lovem živočichů. Velmi rychle vybili místní kolonie mrožů a pak i valnou část mořských ptáků. Následoval lov tuleňů a po nich už Islanďané mohli lovit víceméně jen ryby. (které po roce 1300 byly jako sušené vyváženy a hospodářsky Island zachránily a například v roce 1950 tvořily 90% islandského vývozu) Zpočátku byla zalesněna cca ¼ Islandu. Během prvních desetiletí obývání Islandu Vikingové vykáceli cca 80% původních lesů a to paradoxně nemalou část pouhým vyžďářením (vypálení lesa za účelem získání pole či pastviny). Nedostatek dřeva byl na Islandu čím dál větším problémem (dnes tam prý je většinou kolem zbývajících stromů ohrádka, aby se k nim ovce nedostaly).

Tím hlavním zemědělským počinem na Islandu ale byl chov zvířat. Ve Skandinávii chovali Vikingové 4 základní zvířata – prasata, krávy, kozy a ovce. Na Islandu když si uvědomili, že se něco děje, tak se vzdali více škodících prasat a koz a nechali si pouze ovce a krávy. Také přestali vyhazovat nebo pálit velké kusy dřeva. (dřevo tvořilo dlouhou dobu hlavní položku islandského dovozu) Nejvíce pomohlo, že osadníci dali hlavy dohromady a začali společně rozhodovat o tom, kdy se mohou ovce vyhnat na pastviny, aby nedocházelo k jejich destrukci a erozi (pastvin ne ovcí samozřejmě) a také rozhodovali o tom, kolik maximálně ovcí se smí chovat na kterém statku. Islanďané se takto dokázali zachránit (víceméně). A také se naučili, že změny vedou téměř bez výjimky k horšímu stavu a tak jsou prý Islanďané nejkonzervativnější lidé, které autor knížky potkal. Co bylo s Islandem dál? V první polovině 13 století došlo k tolika vzájemným válkám a zabíjení, že nakonec Islanďané vyzvali Norského krále, aby jim vládl. V roce 1397 pak byl dynastickými sňatky Island převekslován pod Dánsko. V roce 1783 došlo k výbuchu sopky a následný hladomor zahubil cca 1/5 obyvatelstva. V roce 1874 dosáhl Island částečné autonomie, v roce 1904 samosprávy a v roce 1944 samostatnosti a nezávislosti na Dánsku. Dnes patří Island k nejbohatším zemím světa na obyvatele. (tedy resp. Patřil k nejbohatším, ale kvůli finančním problémům se propadl už „jen“ mezi bohaté. Navíc vzhledem k tempu vybíjení rybích hejn v severním Atlantiku je pravděpodobný další propad).

Grónsko

Grónsko byly kolonizované někdy po r. 980 n.l. Tím kdo je notoricky známý tím, že to provedl je Erik Rudý. To byl člověk, který byl za své přečiny vykázán nejprve z Norska, pak z hlavního centra Islandu a pak i z celého Islandu. Slyšel o tom, že někde na severu je země, která není obydlená (což byla v jeho době pravda. Inuité přišli až později a ještě později se ze severních území dostali až k Vikingy osídlené části), a tak se k ní vydal. Po dočasném návratu na Island lákal další osadníky do „zelené země“, ale podle odhadu dnešních historiků a klimatologů to byl spíše propagandistický trik než popis skutečnosti i když Grónsko o něco zelenější než dnes bylo. V Grónsku se vytvořila dvě osídlení tzv. východní (prakticky jižní) s maximálním osídlením 4000 a tzv. západní (prakticky spíše severní), kde maximální populace dosáhla kolem 1000 osob. Obyvatelé tady měli podobné hospodářství, jak jsem popsal na Islandu, jen měli ještě nepříznivější podmínky a ještě méně dřeva. Místní se pokoušeli o kolonizaci Amerického pobřeží (viz níže), ale ve výsledku neuspěli a tak tam měli jen několik zásobovacích stanic.

Samotné Grónsko pak dokázalo ještě přežívat docela dlouhou dobu. Západní osídlení cca do roku 1350 a východní minimálně do roku 1410 kdy odtamtud odplula poslední evropská loď (legálně přiznaná, protože na obchod s Grónskem měl Norský král monopol a tak cesty nekrálovských lodí zakazoval a to i přesto, že sám loď neposlal). Konec západního osídlení byl dle všech známek násilný. Protože se v těch domech zachovaly velké kusy dřeva (krovy, dveře), které se jinak v celé Skandinávii (nejen v Grónsku, kde toho dřeva bylo ještě méně) při opouštění domu odnáší. Takže ti poslední, kteří ještě vzdorovali ochlazení klimatu, byli asi Inuity vybiti a vyslanec z Norska, (dle mne byl poslán kvůli poklesu daní) který dorazil na místo, našel jen opuštěné domy. Mimochodem uprostřed jednoho našli archeologové uprostřed podlahy lebku (mezi troskami). To na mne působí dojmem, že se místní "divoši" - Inuité snažili varovat ostatní Vikingy, aby se na místo nepokoušeli vrátit. Konec východního osídlení byl ale dle všech známek strašný. V poslední vrstvě odpadků, které se ve východním osídlení v Gardaru nachází, jsou kopyta krav, která naznačují, že byly sežrány krávy v počtu odpovídajícím počtu stání v příslušném statku, poté kosti psů, které se jinak v Norsku v hromadách odpadků nevyskytují, zatímco tyto mají na sobě stopy nožů a jako výraz vrcholného zoufalství kosti čerstvě narozených telat, která by jinak byla zachovávána pro obnovu dobytka (Vikingové v Norsku žili převážně z produktů krav a ovcí). Zdá se, že celá kolonie nakonec podlehla hladu. Paradoxem je, že grónští Vikingové odmítali jako jídlo ryby a tím přispěli ke svému konci více, než k němu přispěli Inuité.

Amerika

Amerika byla kolonizovaná někdy kolem 1000 n.l. Navzdory obvyklému povídání o jediné kolonii tady měli Vikingové několik základen – Helluland (pravděpodobně Nanook na východní části Baffinova ostrova), Markland (pravděpodobně Newfoudland), Vinland (pravděpodobně jižně od řeky svatého Vavřince), Leifsburg (jediný tábor, který se archeologům podařilo nalézt a jednoznačně identifikovat – naleziště L´Anse aux Meadows na severním pobřeží Newfoundlandu), Straumfjord a Hop (Jedním z těchto dvou posledních uvedených bude pravděpodobně lokalita Point Rosee, kde byly v roce 2015 nalezeny zbytky osídlení kolem roku 1000 a také pozůstatky po hutnictví železa. To lze téměř najisto označit jako vikingské dlouhodobé tábořiště). V tzv. Vinnlandu se Vikingové snažili o založení kolonie, ale jejich přístup k místnímu obyvatelstvu jim rychle získal příliš nepřátel a ačkoliv v přímém boji je byli pravděpodobně schopni porazit, tak luky domorodců dokázaly ukončit vikinskou nadvládu stejně rychle jako spolehlivě. Příkladem může být již první setkání s domorodci, kdy Vikingové potkali 9 místních a z toho 8 zabili a devátý jim tak tak utekl. Poté byl zbytek výpravy vyhnán zpět na moře šípy, přičemž zahynul syn Erika Rudého Thornwald. Když umíral, tak prý prohlásil: „Tato země, kterou jsme objevili, je bohatá. Kolem břicha mám spoustu tuku. Našli jsme zemi s výtečnými zásobami, ale moc si z nich neužijeme.“

Ve střetech měli nejspíše výrazně větší ztráty domorodci, ale ti si je vzhledem k počtům mohli dovolit (na rozdíl od Vikingů, jejichž populaci v Norsku v této době tvořilo odhadem 500 lidí a tak například ztráta dvou bojovníků znamená procentní úbytek bojeschopných sil). Podle ság proti Vikingům nakonec bojovali domorodci v takovém počtu, že se nejspíše k útoku spojilo několik kmenů. K obchodu ale nejspíše opravdu docházelo. Svědčí o tom kousky předené kozí vlny a vytaveného železa rozeseté po nalezištích v okolní kanadrské Arktidě. To bylo pravděpodobně během počáteční fáze druhé výpravy, která zpočátku obchodovala, ale pak jeden z domorodců zkusil ukrást železné zbraně, Vikingové ho zabili a kolo násilí se opět roztočilo. Otázka zní, jestli obchod neprobíhal spíše s tzv. doresetskými lidmi, kteří byli technologicky značně zaostalí proti indiánům i Inuitům (natož proti Vikingům). Tito lidé původně obývali i Grónsko, ale nakonec vymřeli či se vystěhovali. V této době obývali jen pobřeží Newfoundlandu. A právě tam se pravděpodobně nacházelo několik vikinských kolonií. Tyto kolonie ovšem nebyly opouštěny narychlo. Toto místo ovšem podle vykopávek nebylo rozhodně opuštěno najednou a ve spěchu. V nalezišti L´Anse aux Meadows se podařilo vykopat pouze 99 zlomených hřebíků (a jako prémie jeden jediný nezlomený), jeden bronzový špendlík, jeden brousek, jedno vřeteno, jeden skleněný korálek a jednu pletací jehlu. To na místo, které se opouštělo pod palbou šípů, nevypadá.

Čechy

A když už píši o tom, kde všude Vikingové zanechali stopu, tak zmíním, že dokonce zanechali i jednu českou stopu. Podle legendy to byli dva Vikingové, kdo zavraždil Ludmilu na příkaz její snachy Drahomíry (míněna je samozřejmě budoucí svatá Ludmila – babička a vychovatelka svatého Václava).

 

Autor: Ing. Štěpán Luňák

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace