"Kdo zaváhá, bude mnou osobně zničen!" - jeden z otců ideje kamikaze však sám jako samuraj nezemřel

&quote;Kdo zaváhá, bude mnou osobně zničen!&quote; - jeden z otců ideje kamikaze však sám jako samuraj nezemřel
Autor: U.S. Navy, volné dílo|Popisek: Letadlová loď Essex zasažená pilotem kamikaze
16 / 03 / 2021, 16:30

Problém organizovaného, institucionalizovaného sebeobětování japonských vojáků v závěrečné fázi války v Tichomoří je mnohorozměrný. Obecná hodnocení jsou široce rozkročena od absolutního odsouzení systému i vykonavatelů po větší či menší míru pochopení pro nekonvenční způsob boje v zoufalé situaci, a opřený o specifické civilizační a především vojenské či spíše širší válečné tradice. Zejména mladí a nezkušení letci neměli prakticky žádnou šanci konvenčními prostředky nepříteli způsobit jakékoli škody, a mizivé byly i jejich naděje přežít jen pár misí. Vysoce postavení důstojníci, kteří speciální útočné jednotky zvané populárně kamikaze formovali, byli různého ražení. Mnoha z nich nelze přese vše upřít osobní odhodlání. Kázali vodu, a pili vodu, skončili své životy sebevražedným útokem, případně v bezvýchodné situaci sebevraždou. Ale najdeme i zarážející a pozoruhodné výjimky. Byl snad admirál Fukudome zločinec a zbabělec?

Šigeru Fukudome, ročník 1891, patřil k nadějným kádrům císařského námořnictva. Studia na námořní akademii v Etadžimě zakončil jako osmý ze 144 kadetů. Většinu své služby strávil ve štábních funkcích na různých úrovních. Námořním kapitánem se stává v roce 1933, v letech 1938-1939 stojí na kapitánském můstku bitevní lodi Nagato, vlajkové lodi Spojeného loďstva, následně je povýšen do hodnosti kontradmirála a ujímá se prestižní funkce náčelníka štábu 1. loďstva (osm bitevních lodí, čtyři těžké křižníky, 3. divize letadlových lodí a doprovodná plavidla) a současně náčelníka štábu celého Spojeného loďstva, jemuž již několik měsíců stál v čele, ke své určité nelibosti, admirál Isoroku Jamamoto. Fukudome, na rozdíl například od Matome Ugakiho, který byl specializací námořní dělostřelec, svým přístupem patřil k progresívnímu křídlu důstojnického sboru námořnictva a možnosti palubního letectva nepodceňoval.

Zároveň měl za sebou diplomatickou zkušenosti z role námořního atašé ve Spojených státech. Ve spolupráci s admirálem Jamamoto se podílel na přípravách útoku na Pearl Harbor, než jej ve funkci, opět k Jamamotově nelibosti, v dubnu 1941 vystřídal právě Ugaki, později další z ideových otců myšlenky kamikaze. A současně na pozici náčelníka štábu 1. loďstva nastoupil Itó Seiči, o kterém bude také v souvislosti se sebeobětováním řeč.

Fukudome se vrací na generální štáb námořnictva, kde slouží jako náčelník jeho 1. sekce odpovídající za operace. Složitý systém institucí a důsledně dodržovaný formální nárokový systém na různé pozice vedl často k tomu, že, slovy klasika, lidé, kteří měli zůstat, odešli, a ti, kteří měli přijít, nepřišli. To byl Fukudomeho případ – ač jeho nová pozice byla vyšší, ve skutečnosti jeho vliv na plánování operací v důležitých detailních aspektech, v nichž se osvědčil a byl mj. admirálem Jamamotem dobře hodnocen, významně poklesl.

S Jamamotem ho pojil především skeptický odhad možností střetnutí s Amerikou. Naděje viděl jen za předpokladu, že se Japonsko vyváže z vleklého konfliktu v Číně (a opustí také Pakt tří – neviděl žádný smysl ve spojenectví s Německem), zaměří se na jižní směr expanze směrem ke zdrojům nerostných surovin, které mu zásadním způsobem chyběly pro intenzivní rozvoj a modernizaci hospodářství (a ozbrojených sil). Nicméně uměl na rozdíl od horlivců, jestřábů na generálním štábu počítat, a věděl, do jaké míry je Japonsko závislé mj. na obchodu se Spojenými státy. Když už byla válka s nimi vypukla a pod dojmem prvních úspěchů navrhoval invazi na Havajské ostrovy, a operaci MI, tedy útok proti atolu Midway, byl prvním krokem.

Po neúspěchu a ztrátě iniciativy byl Fukudome, možná „za odměnu“, možná ze svého popudu v atmosféře deziluze a povědomí o promarněné poslední šanci, povýšen na viceadmirála a jmenován velitelem 2. leteckého loďstva se základnami na Filipínách a Tchajwanu (Formose). Po smrti admirála Jamamota se ovšem vrací do funkce náčelníka štábu Spojeného loďstva, kterou přebírá od Ugakiho 22. května 1943. Slouží s Jamamotovým nástupcem Mineiči Kogou až do tragédie 1. dubna 1944.

Toho dne v brzkých hodinách havaroval létající člun H8K, na jehož palubě byl velitel Spojeného loďstva Koga, jeho náčelník štábu Fukudome, a dalších dvanáct důstojníků. Spadl do moře asi čtyři kilometry od pobřeží filipínského ostrova Cebu. Náraz přežilo jedenáct mužů, mezi nimi Fukudome. Koga zahynul. Vyčerpaní Japonci se více než osm hodin potýkali s proudy, až byli zachránění domorodci na kánoích. Zraněného Fukudomeho pak sedm dní nesli na nosítkách do nejbližší filipínské nemocnice. Mezitím japonská armáda velmi bezohledně ostrov prohledávala a svědectví o pohřešovaných vynucovala i mučením – Fukudome nechal vzkázat, aby bylo prohledávání skončeno. Následně byl převezen do Manily a odsud do Tokia, kde zůstal hospitalizován až do poloviny května. O měsíc později byl jmenován zpět do čela 2. leteckého loďstva, a zde se začíná psát chmurná podkapitola jeho života.

Z titulu své funkce se nevyhnutelně podílí se na zakládání speciálních útočných jednotek. A nový přístup plně přijímá za svůj. Nastoupeným pilotům měl říci: „Smrtí, kterou nesete, zničíte nepřítele. Proto neváhejte. Kdo zaváhá a nenaplní tento odkaz předků, bude mnou osobně zničen!“

Ani sebevražedné útoky ovšem Filipíny v japonských rukách neubránily. Po rozpuštění 2. leteckého loďstva byl viceadmirál Fukudome převelen do Singapuru do čela 10. oblastního loďstva. Funkce již byla s ohledem na celkovou situaci prakticky bezvýznamná; admirál zůstal zavřený v Singapuru bez možnosti jej opustit až do kapitulace 2. září 1945. Kdo by čekal, že s ohledem na obecné tradice a mj. na výše uvedený citát přistoupí k obřadní nebo méně obřadní sebevraždě, mýlil by se. Člověk, který chtěl „osobně zničit“ osmnáctileté piloty s pár týdny výcviku, pokud by snad nesplnili uloženou povinnost a nenamířili svůj letoun proti nepřátelské válečné lodi, byl Brity pověřen řízením repatriace Japonců ze Singapuru a okolí. Po splnění úkolu byl zatčen a obviněn Američany z válečných zločinů. Nikoli v souvislosti se speciálními útočnými sbory, ale kvůli popravě dvou amerických letců. Byl shledán vinným zanedbáním služebních povinností.

Z vězení vyjde v roce 1950. Zároveň je povolán ministerstvem národní sebeobrany a jako člen vládní komise pokládá základy organizace moderních Japonských námořních sil sebeobrany. Umírá v roce 1971.

Zůstalo po něm mj. velmi přesné hodnocení průběhu zlomových operací u Midway a na Guadalcanalu, které popsal při výslechu vedeným v Tokiu americkým kontradmirálem Oftsiem v prosinci 1945. Otázce nasazení speciálních útočných sborů kamikaze se výslech dotkl jen letmo a čistě technicky z hlediska priority cílů. Fukudome uvedl, že transportní lodě byly považovány „možná za o něco důležitější cíle než letadlové“. Admirál Oftsie svou otázku doplnil možná poněkud překvapujícím údajem – japonští piloti kamikaze během amerického vylodění v zálivu Leyte nenapadli s úspěchem ani jednu transportní loď. Fukudome odpověděl, že byl proveden útok specificky namířený proti transportním lodím, ale „nějakou chybou“ se stalo, že letci napadli jen vyloďovací čluny. Útoky kamikaze admirál Fukudome nevnímal jako nekonvenční prostředek boje, a už vůbec ne jako zločin.

Zdroj: ibiblio.org, ww2db.com, Novotný: Kauza Kamikaze, pwencycl.kgbudge.com

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace