Autor fotografie: Screenshot YouTube|Popisek: bombardování
Na bombardéry B-29 Superfortress čekal 24. listopadu 1944 důležitý úkol: měly bombardovat závody Nakadžima, které vyráběly známé japonské stíhačky.
K bombardování vybraných cílů v Japonsku došlo poprvé od roku 1942 v rámci tzv. Doolittleova náletu 18. dubna. Tehdy zaútočily bombardéry B-25 Mitchell na Tokio. Bombardování mělo být přímou odvetou za japonský přepad americké tichomořské základny Pearl Harbor 7.12. 1941.
Psali jsme: Japonské válečné zločiny aneb krvavá lázeň mrtvých
Cílem bombardování o dva roky později se měly stát závody firmy Nakadžima, které vyráběly japonské stíhačky, z nichž bylá známá například Nakadžima A2N, což byl palubní stíhací dvouplošník. Do hledáčku se tak znovu dostalo na podzim 1944 Tokio. Samotnému bombardování předcházel průzkumný let B- 29 ,,Tokyo Rose", který pilotoval Kapitán Ralph D. Steakley, jenž pořídil přes 700 fotografií z plánovaných míst, kam měly posléze směřovat bomby z B-29.
V prvním listopadovém týdnu pak provedly B-29 sérii útoků na ostrov Iwodžima, aby zničily značnou část japonských stíhaček, které by byly posléze nepoužitelné k protiútoku. Potom přišlo na řadu Tokio. Akci provededlo 111 B-29 Superfortress, kterou vedl generál Emmett ,,Rosie” O’Donnell.
Psali jsme: Obama se neomluví za shození atomových bomb. A je to tak správně
Samotné bombardování určených cílů výrazně narušilo špatné počasí a zatažená mračna. Méně než 50 bomb našlo nakonec svůj cíl - závody Nakadžima. Na druhé straně bylo pro Američany štěstím, že bombardování prováděly B-29 ve vysoké výšce, což jim poskytovalo relativně dobrou obranu před japonským protiútokem. Pouze jedna B-29 byla při této akci sestřelena. Akce tak skončila v podstatě neúspěchem, nicméně další velké bombardování Tokia , které proběhlo 9. března 1945, bylo už daleko úspěšnější.
Zdroj: history.com