Autor fotografie: Public domain|Popisek: HMS Agincourt v roce 1918
Loď měla být odpovědí na superdreadnoughty námořnictva Chile, ale chaos na brazilské straně ohledně peněz za loď, nebo ohledně její výzbroje, která kolísala od nízké ráže 305 mm až po gigantických 406 mm znamenal, že loď měla skončit v tureckých rukou, kdy stát přezdívaný „Nemocný muž na Bosporu“ uspořádal celonárodní sbírku na koupi lodi.
V roce 1914 byla loď prodána Osmanské říši a dokončena v devonportských loděnicích jako Sultan Osman I. Komplikované vztahy před počátkem 1. světové války ale způsobily, že Velká Británie loď Turecku zabavila bez náhrady a zařadila ji do služby v srpnu 1914 pod jménem HMS Agincourt, tedy jménem připomínajícím památnou bitvu u Agincourtu, kde 25. října 1415 porazil anglický král mnohem početnější francouzské vojsko.
Dramatické zabavení lodi, na které byla již vztyčena osmanská vlajka a naloděno 500 námořníků nařídil tehdejší první lord admirality Winston Churchill.
HMS Agincourt byla opravdu originální. Jako jediná loď měla 14 děl BL MK XIII hlavní ráže 12" (304,8 mm) umístěných v sedmi! dělových věžích. Dvě věže byly na přídi, dvě uprostřed lodi a zbývající 3 na zádi. Doplňková výzbroj byla tvořena 20 děly ráže 152 mm, 10 děly ráže 76 mm a nezapomnělo se ani na torpédovou výzbroj 3x533 mm. Loď měřila 204,7 metru a plný výtlak byl přes 30 000 tun. Dělové věže nebyly v případě HMS Agincourt pojmenovány A, B, C jak bylo v Royal Navy obvyklé, ale podle dní v týdnu.
Hmotnost sedmi dělových věží ale znamenala, že pancéřování bylo lehčí, než bylo u dreadnoughtů té doby obvyklé. Paluba měla pouhých 64 mm pancíře, na bocích lodi byla tloušťka 229 mm a dělové věže hlavní ráže a velitelská věž 305 mm. Výkon 4 turbín dosahoval skromných 34 000 HP a loď byla schopna dosáhnout za ideálních podmínek rychlosti až 22 uzlů a během testů dokonce 23 uzlů.
Loď se zúčastnila slavné bitvy u Jutska (Skagerraku) a říká se, že když loď vypálila ze všech svých děl, byla tak zahalena v kouři, že na britské straně propukla panika, že loď vybuchla. Další pikantností bylo, že si její kapitán nechal přímo před nosem uniknout těžce poškozený německý bitevní křižník SMS Seydlitz, který se plížil z bitvy s více než 5 000 tunami mořské vody v podpalubí a s palubou téměř na úrovni mořské hladiny.
Po válce byla HMS Agincourt nabídnuta Brazílii, ale ta už loď nechtěla, a její konec zpečetily Washingtonská námořní smlouva, na základě které byla v roce 1924 sešrotována.
Zdroj: Skagerrak 1916, smsnavy.com